(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
Chcete psát jako upozornění, co se v této kapitole stane? Aby jste věděli, kdy George bude mít záchvat a tak?
George Pov: Probral jsem se až další ráno v půl sedmý, abych se stihl připravit do školy. Moc se mi tam nechtělo, jelikož schytám určitě další nadávky o tom, jak jsem tlustý, jak nechutný jsem, protože jsem gay a kvůli tomu, že jsem epileptik. Začal jsem už ignorovat ta jejich slova, ale i tak mě bolí. Přál bych si mít nejlepšího kamaráda, kterému je jedno, že jsem epileptik, že jsem gay a bude mě podporovat... to je můj sen... mít reálného kamaráda, který mě bude mít rád takového jaký jsem... ale to se nestane. Kdo by se bavil s takovou troskou jako jsem já?
Vyčistil jsem si zuby a převlékl se do mého baggy stylu. Šel jsem dolů po schodech a na lednici byl vzkaz od mamky a táty. Ahoj Georgi, bohužel jsme už museli jít do práce a tak jsme se s tebou nestihli rzoloučit. PS: na stole máš svačinu:) líbáme tě. Pousmál jsem se nad tím vzkazem a vzal si mou svačinu. Chvíli jsem byl na sociálních sítíci a pak jsem si nasedl na kolo a jel jsem do školy takových patnáct minut. Opravdu nesnáším tu budovu, každý den ji vidět a trpět v ní. Povzdechl jsem si a sesedl jsem z kola a postavil tam kde jsou kola (nwm jak se tomu teď říká lol). Vešel jsem do školy a hned jsem slyšel pár posměchů a když jsem uviděl Thomase, tak jsem se na něho usmál. On mi úsměv oplatil a já si připravil na hodinu. Vešel jsem třídy a sedl si k sobě do lavice. Povzdechl jsem si nad tím, jak jsem pořád sám a raději pak začal dávat pozor když začala hodina.
*
Byla velká přestávka a tak jsem seděl na chodbě na lavičkách a jedl svačinu, než přišli kluci, kteří mě šikanují.
„Čau buzno. Zase žereš? Nejsi tlustej až až? Upřímně hádám, že pokaždé když jsme měli tělocvik, tak jsi nás očumoval! Je mi z tebe fakt zle, zabij se!" Podíval jsem se k zemi a začal jsem tiše vzlykat. Ani nevím proč se takhle ke mě chovají. Nebo jako ano, mám epilepsii, jsem gay, ale tohle snad není potřeba ne? Proč jsou ke mě lidi takhle zlí...? Opravdu bych se klidně zabil jak říkají, ale nechtěl bych tu nechat moje rodiče samotný... jsou jediní, kteří mě milujou a podporují mě.
„Co? Pan teplouš snad nemá nám co říct? Budeš brečet? Nechceš zavolat maminku?" Zasmál se hlasitě a pak se začali smát i jiní lidi, jelikož to taky slyšeli a tak jsem prudce vstal a šel do třídy.
*
Bylo po škole a bylo to stejný... samý posměšky, nadávky a tak dále. Už mě to opravdu štve, ale já nezmůžu nic... byl jsem na cestě domů a rodiče by už měli být doma. Dnes by jsem si měl jít koupit ten oblek s mamkou, tak ji to hlavně musím připomenout. Vešel jsem domů a přivítal mamku a tátu. Posadil jsem se na gauč a táta odložil své noviny, které si četl a brýle.
„Jak bylo ve škole Gogy?" Zeptal se a já pokrčil rameny. Rodiče nevěděli co se mi ve škole děje a ani nesměli. Nedopadlo by to dobře... určitě by to chtěli začít řešit a tak. Už tak mám dost problémů...
„Jo, dobrý..." zalhal jsem a táta se na mě nevěřícně podíval, ale nechal to být. Já vstal a šel za mamkou do kuchyně. Akorát připravovala oběd na zítřek a tak jsem ji chvíli sledoval jak vaří jelikož město baví a pak jsem začal mluvit.
„Mami?" Ona se na mě podívala a nechala vaření. „Jen... půjdeme tedy dnes do toho obchodu koupit ten oblek?" Ona se usmála a pohladila mě po vlasech.
„Samozřejmě, jen to tady dodělám a pak vyrazíme" kývnul jsem a odešel jsem do pokoje. Šel jsem chvíli na počítač a projížděl nějaké streamy. Mám rád jednoho streamra, jmenuje se Quackity. Jeho streamy mě vždycky rozesmějou a jednou mi i odpověděl na otázku a pozdravil mě. Byl hrozně sympatický a všechny podporoval.
*
Jeli jsme s mamkou do obchodu a já se nemohl dočkat, až si výběru nějaký ten oblek. Cestou jsme byly oba dva zticha a poslouchali jsme rádio. Cestou jsem opět přemýšlel nad tou party a doufal, že si ze mě Thomas neudělá srandu, ale... on takový není ne? Je jiný. Snad.
Dorazili jsme do obchodu a tak mamka zaparkovala a vyrazili jsme vybírat nějaký ten oblek. Byly tu nádherný obleky, ale příliš drahý. Hledal jsem nějaký nejlevnější a taky že našel! Stál 160€ takže v pohodě. Byl takový tmavě modrý a moc se mi líbil. Zavolal jsem mamku a ona se na mě usmála, když ho viděla. Taky se jí líbil a tak jsem si ho vyzkoušel a pak jsme ho vzali. Jeli jsme zpět domů a já se stále usmíval. Ten oblek se mi strašně moc líbil a doufal jsem, že se bude líbit i Thomasovi.
Dojeli jsme domů a já ho hned šel ukázat tátovi. On se na mě usmíval a chválil ho.
„Určitě na tobě bude vypadat skvěle Gogy" pousmál se na mě a líbl mě na tvář. Usmál jsem se na něho a odešel jsem k sobě do pokoje. Pověsil jsem si oblek do skříně a byl jsem chvíli na počítači opět. Mamka mě někdy v osm večer zavolala na večeři a tak jsem sešel schody a sedl si ke stolu. Začal jsem se hrabat v tom jídle a přemýšlel jsem opět nad Henryho slovy. (Ten co šikanuje George) Opravdu jsem tak tlustý? Neměl bych raději hubnout? Mám přeci jenom fakt odbornou postavu...
„Georgi proč nejíš?" Zeptala se mě mamka a pohladila mě po vlasech. Já se na ní podíval a pak zpět na jídlo a vydal jsem ze sebe povzdych.
„Promiň, jen nemám hlad" snažil jsem se o upřímný úsměv a mamka si povzdychla.
„Dobře... tak dobrou noc Gogy" pousmála se na mě s tátou a já se s nimi rozloučil a šel nahoru do pokoje. Vyčistil jsem si zuby v koupelně a udělal si veškerou hygienu. Převlékl jsem se do mého oblečení na spaní a lehl jsem si do postele. Nastavil jsem si budík opět na půl sedmou a po nějaké chvíli jsem usnul...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Opět dlouhá kapitola 👀 doufám, že se vám líbila a příští kapitola bude pěkný drama:3 papaaaa. A odpovězte mi prosím na otázku ze začátku. Mwa:3
Shrnutí: Georgovi se ve škole posmívali, protože je epileptik a že je gay. Jel s mamkou pro oblek na páteční party.
