(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
Pardooon, ale rozhodla jsem se, že v tomto příběhu asi žádná spicy část nebude. Možná jako bonus😂
Clay Pov: Ničilo mě to, že takhle přemýšlí. Ničilo mě ho vidět takhle trpět. Kéž bych mu mohl nějak pomoct. Vzít ten smutek od něho... ale jediné co zmůžu je ho pevně obejmou a říkat mu jak moc ho miluju.
George mi stále hlasitě vzlykal do hrudi aspoň už pět minut a nevypadalo to, že by chtěl po chvíli přestat. Šel jsem s ním k lavičkám a přenesl jsem si ho do svého klína. Hladil jsem ho po zádech a kreslil na nich kolečka. Jeho pláč ustupoval a pak už si jen utíral nos do kapesníku, ale stále byl jako bez duše. Pousmál jsem se na něho a on mi smutný úsměv oplatil. Znova jsem ho objal a on si dal hlavu na mé rameno.
„Aww to bude dobrý zlatíčko..." Pohladil jsem ho po hlavě a po nějaké době jsme vstali a šli do třídy. Sice jsme přišli skoro na konci hodiny, ale nevadí. Když učitelka uviděla stav George, tak radši nic neříkala. Posadili jsme se do lavice a George si opřel svou hlavu o mé rameno. Pousmál jsem se a pohladil ho po vlasech a dal jsem si ruku okolo jeho ramen. Gogy se pousmál a dal mi pusu na krk. Uslyšel jsem nějaký posměšek od Thomase a jen jsem protočil oči. Učitelka chvíli ještě něco vysvětlovala a pak zazvonilo na přestávku.
TW: ŠIKANA
George stále měl opřenou hlavu o mé rameno a skoro spal, než přišel Thomas s jeho partou a vzali mě za paže a hodili semnou. Techno s klukama se hned za námi rozeběhl, ke vzali je a drželi je. George si vzal Thomas a přímo přede mnou ho začal silně kopat a mlátit. George brečel a prosil, aby přestal. Ničilo mě ho vidět takhle... přál jsem si mu jít pomoct, ale nezmohl jsem nic.
George měl obličej v krvi a už ani nebrečel. Byl jako mrtvý. Stále jsme se s klukama snažili dostat z jejich sevření, ale bylo jich víc než nás.
„Nech ho ty zasranej sráči!" Zakřičel jsem na Thomase nejvíc jak jsem mohl a on se na mě otočil. Přišel ke mě a dal mi pěstí. Plivnul jsem mu do obličeje a chtěl mi vrazit další, ale najednou se otevřeli rychlostí dveře a vešel ředitel s učitelem a nějakým žákem.
TW: KONEC (jen zmínky)
„CO SE TO TADY K SAKRU DĚJE?!" Zakřičel co nejvíc ředitel a přišel k nám. Rychle šel k Georgovi když ho uviděl a pomohl mu se zvednout, ale George na to začal hned bolestí brečet. Jelikož mě už nikdo nedržel, tak jsem rychle přišel k Georgovi a začal ho kontrolovat, pak jsem ho opatrně objal. Ředitel se na nás usmál a pak rozzuřeně přistoupil k Thomasovi a ostatním.
„Vy do ředitelny. A HNED! Za tohle vás čeká vyloučení chlapci." Řekl a já si oddechl. Utřel jsem Georgovi obličej od krve a políbil ho. Techno a ostatní se na nás usmáli a přisedli si k nám. George si opatrně opět lehl na zem a dal si hlavu ke mě do klína. Já ho pohladil po vlasech a čekal na učitele.
***
Byly jsme v nemocnici jelikož se zjistilo, že má George zlomená žebra. Byly jsme ti zhruba hodinu. Ano jsme jelikož sem přijeli i jeho rodiče a pak tu byly i kluci. George pak opatrně přišel a měl bandáže okolo břicha (nebo prostě u žeber) a doktor pak k nám přišel.
„Naštěstí má zlomený jen dva páry žeber, ale musí odpočívat aspoň 1-2 měsíce. Tady jsou prášky na zhojení a prášky proto bolesti jelikož se často stává, že u zlomených žeber nastává ohromná bolest. Přijďte tak za měsíc na kontrolu, nashledanou" Řekl doktor a dal nějaké prášky Georgovo mamce a pak odešel. Já si George podepřel o ramena a pomohl jsem mu do auta. Rozloučili jsme se s klukama a jeli jsme domů. George pak šel hned do postele a šel spát. Ani se mu nedivím. Měl zmlácený obličej a monokl na právem oku a ještě k tomu zlomené žebro. Vstal jsem a šel za jeho rodiči. Jeho rodiče seděli na gauči a tak jsem si k nim přisedl a oni se na mě podívali.
„Clayi zlato, jak často George šikanují?" Zeptala se jeho mamka se slzami v očích. Podíval jsem se na své ruce a pak zpět na ni.
„Pokaždé když je ve škole..." Řekl jsem se sklopnou hlavou a ona si povzdychla.
„Proč nám to nikdy neřekl? To že je to takhle vážný" Řekla a objala svého manžela.
„Nejspíš se bál vaší reakce a nebo to prostě nechtěl řešit..." řekl jsem a ucítil jsem jak se mi z ničeho nic zrychlilo srdce, začalo se mi dýchat těžko a začal jsem být ospalý. Snažil jsem se to na sobě nedat poznat a jeho rodiče na mě stále mluvili a ptali se, ale já nebyl ničeho schopný. Pak jsem začal těžce dýchat a lehl jsem si.
„Clayi? Jsi v pořádku? Píchl jsi si dnes inzulín?" Zeptal se starostlivě jeho táta a já si vzpomněl, že odpoledne jsem si ho nepíchal. Kvůli tomu se tak cítím. Začal jsem kývat hlavou na nesouhlas a jeho mamka rychle někam odběhla a vrátila se s inzulínem, glukometrem a injekční stříkačkou. Vzala mi prst a píchla mi do něho. Chvíli čekala než se zobrazil výsledek.
„2.6 a stále klesá" řekl a vzala si dvě dávky inzulínu a píchla mi je. Mě se začalo lépe dýchat a vydechl jsem pořádně. „Takhle to nejde... potřebuješ něco co budeš mít stále u sebe a nezapomeneš na to. Třeba inzulínovou pumpu a glukózový monitor. Budeš to mít stále u sebe." Řekla jeho mamka a já se pousmál.
„Opravdu by jste mi to koupili...? Je to celkem drahý." Řekl jsem vyčerpaně a ona se na mě usmála.
„Ano, jde o tvé zdravý a jsi už unavený. Měl by jsi jít spát" usmála se na mě a pomohla mi s jeho manželem vyjít schody a lehl jsem si opatrně k Georgovi a objal jsem ho.
„Dobrou lásko"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takže blížíme se ke konci!!! Ještě tak jedna nebo dvě kapitoly budou a pak koneeec. Kdyžtak vám udělám ten bonus kde bude spicy kapitola, ale uvidím. Nad novým příběhem přemýšlím a kdyžtak vám dám navrh do konverzace na mým úctě!!!
Shrnutí: George dostane zmláceno od toho hajzla Thomase a zlomí si žebra.
