(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
Heh... umm jakej den je v tom příběhu?😂 mam pocit že čtvrtek.
Dream Pov: Probudil mě hlasitý zvuk budíku a tak jsem líně se posadil a zamáčkl budík. S Georgem to ani nehlo. Jak jinak. Ahh ale byl sladkej, nechtělo se mi ho budit. Na to je až moc rozkošný. Hlavně i kvůli tomu, protože byl včera strašně moc unavený po tom záchvatu... rozhodl jsem se ho nechat ještě chvíli spát a mezitím jsem se převlékl to mého oblečení do školy a šel do kuchyně, jelikož jsem tam včera nechal svou tašku s mými věcmi. Jeho rodiče už byly vzhůru a tak jsem se pozdravil.
„Dobré Clayi. Kde je Gogy?" Zeptal se jeho táta. Aww Gogy... tak mu od teďka budu říkat.
„Ještě spí. Včera měl záchvat..." řekl jsem a oni byly chvíli v šoku.
„Oh... proč nám to neřekl? A proč vůbec? Byl ve stresu nebo...?" Ptala se jeho mamka a já nevěděl co mám říct. Přeci jenom to byla MÁ chyba. Kvůli mě měl záchvat...
„N-No... včera jsem na něho možná trošičku vyjel, jelikož mám záchvaty vzteku a prostě jsem na něho... zakřičel. Opravdu jsem nechtěl! George mám opravdu strašně moc rád a já prostě... moc si to vyčítám" řeknu se slzami v očích a v tu chvíli se za mnou ozve hlas, který ihned dobře poznám.
„Ty mě máš rád?" Zeptal se George a pohlédl mi do očí. Já na sucho polkl. Nevěděl jsem co mám říct. Jeho tváře byly načervenalé a pod očima měl pytle z nedostatku spánku. Vlasy mu padaly do obličeje i když si je snažil dát za ucho, tak mu pokaždé spadly do obličeje.
„J-Jo..." vydal jsem ze sebe a čekal řev od jeho rodičů nebo od George, že k němu něco cítím, ale místo toho jsem ucítil dotyk na mé ruce.
„V pořádku. Taky to tak mám" usmál se na mě a objal mě. Já chvíli v šoku koukal před sebe, ale pak jsem objetí oplatil. Bylo to nádherné hřejivé objetí a já ucítil divný pocit v břiše. Jakoby se mi v něm rozletělo miliardy motýlů. Odtáhli jsme se od sebe a hned ten pocit zmizel. „Tak... jdeme jíst?" Zeptal se George a usmál se na mě. Já kývl a úsměv mu oplatil. Vytáhl jsem si inzulín a opět jsem si aplikoval dvě dávky inzulínu a začal jíst jogurt.
„Clayi zlato, zůstaneš dnes opět u nás?" Zeptala se jeho mamka, ale já nevěděl moc co říct. Kdybych tady ještě zůstal, tak by na mě rodiče byly opravdu hodně naštvaný...
„Nejspíš dnes budu muset jít domů..." řekl jsem a George mě chytl za ruku a starostlivě se na mě podíval.
„Clayi ne. Zůstaneš tady. Prosím... nechci aby tě-..." nedořekl to jelikož jsem ho umlčel. Nechtěl jsem, aby to jeho rodiče věděli. Bůh ví, co by si o mě pak mysleli.
„Co se děje? Clayi víš o tom, že nám můžeš říct cokoliv, že?" Podíval se na mě Georgův táta a já se podíval k zemi. „Máš nějaký špatný vztah s rodiči?" Zeptal se mě a usmál se na mě. Já trochu kývl hlavou a pak se rozbrečel, když jsem si vzpomněl na to co mi dělají. George mě ihned objal a já mu začal brečet do ramene. Jeho rodiče mě v šoku pozorovali a já se snažil přestat brečet. Jeho rodiče po chvíli vstali a klekli si přede mě. (😮💨👁👄👁) „Clayi? Co se děje? Povíš nám to?" Já stále nic říkat nechtěl. Nebyl jsem na to připravený... zakýval jsem hlavou na znamení ne a on si povzdechl. Místo toho si mě vzal do pevného objetí stejně jako jeho Georgovo mamka a já se snad poprvé v životě cítil milovaný... obklopený láskou... byl to hezký pocit.
„Děkuju..." zašeptal jsem chraptivě a oni se na mě usmáli.
„Ovšem. Kdykoliv. Až budeš připravený, tak nám to můžeš říct" já kývl v souhlas a dojídal svůj jogurt. Po jídle jsme se s Georgem připravili do školy, tedy spíše on jelikož já už byl převlečený a pak jsme se vydali do školy na kole.
*
Ve škole jsme si vzali učení a chtěli do třídy, než na nás zakřičel Thomas a on a jeho parta si před nás stoupla.
TW: ŠIKANA
„Nazdar buzny" zasmál se a zavtipkoval Thomas, že se všichni na chodbě začali smát. Upřímně jsem netušil, co je na tom vtipného.
„Co chceš?" Řekl jsem celkem hnusně a drze, což se mu nelíbilo a vlepil mi facku.
„Takhle semnou nemluv." Sykl a odmlčel se. „No... jen si z vás opět udělat prdel a možná vás zmlátit. Obzvlášť tady postiženýho buzika" řekl Thomas a opět se začal smát a George se podíval k zemi a šlo vidět, že má na krajíčku slzy.
„Jak si mu to řekl?" Naštval jsem se a opravdu. Mám záchvaty vzteku a když se naštvu, tak to není dobrý. Jednou jsem udělal díru ve zdi. Oni se přestali smát a Thomas ke mě přistoupil.
„Řekl jsem mu. Postiženej. Buzik." Já se ironicky usmál a pak mu vlepil pěstí do obličeje a začali jsme se prát. Slyšel jsem George brečet ať toho nechám, ale kašlal jsem na to. Silou jsem ho přitiskl ke skříňce a začal jsem do něho mlátit. On se snažil bránit, ale moc mu to nešlo. Jeho parta se mě snažila odtrhnout, ale nedal jsem se. Odtáhl jsem se až když někdo spadl silou k zemi. George. Já se k němu podíval a zhrozil se. Měl obličej od krve a začal sebou klepat. Měl další epileptický záchvat. To už je třetí nebo čtvrtý záchvat za tenhle týden.
TW: ZÁCHVAT
Nechal jsem Thomase a přiběhl jsem k Georgovi. Otočil jsem ho na bok a koukal jsem se kolem sebe jestli neuvidím nějaký kapesník. V ruce držela kapesník nějaká holka a tak jsem ji řekl ať mi ho dá. Ona mi ho dala a já začal utírat Georgovi pěnu z pusy. Všichni se na nás dívali, ale mě to bylo jedno. Záleželo mi pouze na Georgovi.
Na chodbu přišly učitelové a ředitel a když nás uviděli, tak nějací učitelové ke mě přišly a nějací šli k Thomasovi, který už stál na nohou bez problému s jeho partou. Já byl stále u George a hladil ho po zádech.
„Shh... to bude dobré..." zašeptal jsem mu do ucha a jemu stekla slza po tváři.
„D-Dre-..." nedokázal nic říct přes to jak se klepal, ale to mi bylo jedno. Věděl jsem co chce říct.
„Shh v pořádku... já tebe taky" usmál jsem se na něho a po zhruba sedmi minutách se přestal klepat.
TW: KONEC
„Jak ti je?" Zeptal jsem se George na ošetřovně. Zavedl nás sem nějaký učitel, ať si odpočineme. George pozvedl rameny v nevím a já si povzdychl. „Promiň, že jsem tě neochránil" Omluvně jsem se na něho podíval a George se usmál.
„Neomlouvej se" Měl jsem hrozný nutkání ho políbit... začal jsem se pomaličku přibližovat a celou dobu jsem se díval na jeho rty. Georgovi to nejspíš došlo, protože extrémně zčervenal. Já se uchechtl a pak se to stalo... přiložil jsem své rty na ty jeho... byl to ten nejlepší pocit v mém životě. Ucítil jsem několik motýlků v břiše a nutkání udělat něco víc. Začal jsem ho líbat a pomalu sát jeho ret. On po chvíli když si byl jistý pootevřel svou pusu a já jazykem vnikl dovnitř. Byl to tak skvělý pocit...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pardoon jestli tahle kapitola byla nic moc, ale jsem už unavená :<< dnes jsem spala jen 5 hodin kvůli tomu, že mě bolelo břicho jako kráva😭 pfff zítra do školy D: good night<33
Shrnutí: Clay skoro řekl pravdu Georgovým rodičům, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Ve škole se popral s Thomas a George dostal opět záchvat. Na konci se políbili.
