(Píšu kapitoly nad tisíc slov )
George šikanovaný kluk, který trpí epilepsií a kvůli tomu ho lidi šikanují a ještě kvůli tomu, že je gay. George neměl nikdy tolik dobrý život. Ano, jeho rodiče jsou skvělý, ale má vůbec nějaké kamarády? Bohužel. Vymě...
George Pov: Po tom co Dream se mi pokusil stáhnout tepláky a já nesouhlasil, tak jsem nad tím stále přemýšlel. Nevěděl jsem jestli jsem připravený. Pravděpodobně on to už někdy dělal, ale já nikdy. Opravdu jsem se toho bál a nechtěl jsem mít své poprvé u nás na gauči ještě když jsou rodiče doma. To bych fakt nechci. Snad mě pochopil... třeba se teď kvůli mě cítí špatně. Nebo co když si teď myslí, že až moc přeháním a že jsem slabý? Co když mě přestane mít kvůli tomu rád? Nebo co když ho brzy omrzím a rozejde se semnou kvůli tomu, že s ním nechci mít prozatím sex? Přemýšlel jsem nad tím minuty než mě vyrušila ruka před mým obličejem a jeho hlas mluvící na mě.
„Halo Georgi?! Ptal jsem se tě co chceš k snídani" Řekl starostlivě Clay a já se mu podíval do očí. Zapomněl jsem, že tu je stále semnou. „Jsi v pořádku? Není ti nic?" Ptal se a já ho ujistil, že mi nic není. „Dobře tedy. Co si teda dáš k snídani?"
„Uh... je mi to jedno" Clay se na mě starostlivě podíval a sedl si ke mě.
„Jsi v pořádku" Chytl mě za ruku a já kývl v souhlas. „Dobře... tak třeba vajíčka?" Usmál se na mě.
„Jo, jasně" falešně jsem se usmál a on vstal a šel je dělat.
Clay Pov: George se choval nějak divně... ne to jen to že mě neposlouchal, ale i to jak se na mě falešně usmál. Potom zjistím co se děje...
*
Georgovo rodiče už byly dávno vzhůru a my snídali. Na včerejšek se vůbec neptali jelikož pochopili, že o tom nechci zrovna teď mluvit. Dnes šla koupit Georgovo mamka pro mě inzulín a pár dalších věcí, jelikož se mi už teď začalo hůř dýchat a viděl jsem stále rozmazaně. Pravděpodobně mi hladina cukru hodně klesla a teď jsem ležel na gauči v Georgovi náruči a on mě uklidňoval.
„Shh bude to v pořádku ano? Mamka tady za chvíli bude. Hlavně neomdlévej" Opakoval George a hladil mě po vlasech. Jeho táta byl vedle mě a držel mě za ruku. Já už zavíral oči a na to se otevřeli hlavní dveře a vesla dovnitř Georgovo mamka s taškou plnou věcí. Přiběhla k nám a George rychle vzal inzulín a injekci, jelikož už věděl jak na to. Vzal si inzulín do stříkačky a aplikoval mi ho do těla. Já se opět normálně nadechl a tiše poděkoval. „Jsi v pořádku?" Zeptal se mě George a políbil mě na čelo.
„Unavený..." zašeptal jsem a George přinesl deku a polštář a ustlal mi na gauči, kde mě nějak položil a přikryl mě.
„Prospi se zlato" usmál se na mě a hladil mě hřbetem prstu po ruce. Natolik mě to uklidňovalo, že jsem na to po chvíli usnul...
George Pov: Když Clay usnul, tak jsem si sedl do kuchyně k jídelnímu stolu s mamkou a tátou. Chtěli vědět co se stalo.
„Takže Clay tady u nás na chvíli zůstane a jeho bratr Willbur by měl někdy přijet. Nejspíš tu s ním zůstane." Řeknu a rodiče pokývají hlavou.
„Měla bych si někdy promluvit s jeho rodiči. Jak se můžou takhle zachovat k vlastnímu dítěti?" Řekla naštvaně mamka a já pokrčil rameny.
„Ale úplně nevím jestli to Clay chce. Nechce mít podle mě s jeho rodiči už nic společného." Řeknu a rodiče si povzdychnou.
„Musel to mít v životě těžký." Povzdechl si táta a já se podíval na své ruce a pak na ně.
„Půjdu radši za Clayem..." Vstal jsem a šel zpět do obývacího pokoje ke gauči, kde ležel Clay. Byl tak krásný když spal. Teda on je krásný pořád, ale chápeme se. Jeho špinavé blond vlasy mu padali do obličeje. Jeho krásné dlouhé řasy. Jeho klidný obličej, který nepociťuje jakékoliv emoce. Jeho klidné ležící tělo, nedělající jakýkoliv pohyb. Jeho narůžovělé jemné rty, které jsou trošičku pootevřené a tím pádem jdou vidět jeho zuby. Jeho nádherná hebká tvář s pár pihami. Vypadal jako nějaký anděl. Přejel jsem prsty přes jeho rty a pak si hrál s jeho vlasy.
Lehl jsem si vedle něho a pozoroval jsem jeho obličej zblízka a kochal se jeho přirozenou krásou. Jak mohl být někdo tak nádherný? Na něm nebyl žádný mínus. Byl zkrátka dokonalý. Perfektní oči, rovný noc, hebké tváře, narůžovělé jemné rty, krásné hebké vlasy, vysportované tělo a nádherný pas. Neexistoval hezčí člověk než on. Byl jedinečný a můj. Políbil jsem ho krátce na rty a pak jsem ho lehce objal a zabořil jsem svou hlavu do jeho hrudi. Ucítil jsem jak jeho ruce pevně sevřela moje tělo a přitáhl si mě více k sobě. Dále jak si položil svou hlavu na tu mou a cítil jemný vánek z jeho úst na mích vlasů. Zavřel jsem své oči a relaxoval v jeho náruči.
Clay Pov: Probral jsem se a svýral jsem Georgovo tělo ve svých paží. Jemně mu čechral vlasy a poslouchal jeho opakované oddychování. Netušil jsem jak si ke mě lehl, ale byl jsem rád, že jsem mohl držet jeho tělo. Byl tak hubený, že jsem měl celé své paže kompletně omotaný kolem jeho pasu. Měl nádherné tělo. Měl nádherný úsměv. Políbil jsem ho do vlasů, což ho lehce vzbudilo.
„Mhm..." vydal ze sebe a podíval se na mě. Usmál jsem se nad jeho roztomilostí a políbil jsem ho na nos. On se zachechtal a políbil mě na rty. Já si vzpomenul na to ráno a hodlal se ho zeptat.
„Georgie? Proč si byl ráno tak nesvý? Byl jsi takový zamlklý" řekl jsem a on se podíval na mou hruď a pak zpět na mě.
„N-No... myslel jsem si, že jsi na mě naštvaný, protože s tebou zatím nechci mít... no ty víš co" Řekl a já se pousmál.
„Ale Georgie... mě to nevadí. Opravdu klidně počkám do té doby než budeš připravený. Jestli ještě nic mít semnou nechceš, tak mi to vadit nebude." Usměju se na něho a on mi úsměv tedy oplatí a obejme mě.
„Jsi úžasný přítel..." Zamumlá do mé hrudi a já se usměju.
„Ty jsi zase můj skvělý, roztomilý přítel" Řeknu a ucítím jak se usměje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pardoon, že včera nic nevyšlo<33
Heeej to vedro už nedávám😭😭
Shrnutí: George se bojí, že ho Clay nebude mít rád, když s ním prozatím nebude chtít nic mít. Clay usne s Georgem v náruči a ujistí ho pak, že mu nevadí, že musí čekat. (Nic lepšího mě nenapadlo😭)
