Profesor

3. Střecha nad hlavou

Položil jsem tác s několika šálky a konvicí černého čaje na mahagonový stůl. Vedle konvice jsem postavil několik podtácků.

„Byl to jen žert nic víc. Do Máslového ležáku jsme ji nasypaly jemně rozemletou směs bylin a použili iluzi zamilovanosti do profesora Snapea."
Usrkl si z čaje a zašklebil se, trocha lektvaru proti kocovině nikomu ještě neuškodila, a dál pokračoval ve vyprávění. Křečovitě svíral šálek s čajem, až mu zbělaly konečky prstů.

„Měla mu jen napsat milostný dopis a donést do schránky, ale něco se zvrtlo."
Nevil odložil šálek na stůl mimo podtácek a složil obličej do dlaní.

„Kde jste vzali moji adresu?"

Minerva se na mě podívala vážným pohledem. Jí takhle informace nepřipadá tak důležitá jako mě, ale pro mě je to momentálně priorita.

„Harry začal pracovat jako bystrozor." Výborně Pottere porušení hlavních pravidel v prvním týdnu zaměstnání. Snový zaměstnanec. 

„Máte zbytek těch bylin?"
Jakmile uslyšel můj hlas cuknul s sebou stejně jako vždy v mých hodinách.
Nebudu tvrdit, že mi to neudělalo upřímnou radost.

Hbitě se postavil se na vratké nohy a zběsile začal šacovat kapsy svého oděvu dokud s vítězoslavným.
„Zde."
nevytáhl zmuchlaný balíček z kapsy.
Vytrhl jsem mu sáček z ruky a jen pouhým pohledem mi došlo, že tohle bude horší než jsme mysleli.

„Vy jste byl v Obrtlé?"
Minerva očividně také pochopila s čím máme to dočinění. Již několik let tam náš bývalý student prodával podomácku míchané dost nebezpečné byliny a nezmohli s ním nic ani bystrozoři. Již od svých počátku používal jednu a tu samou provokativní etiketu.

„Vy idiote! To je prakticky stejné jako kletba imperio, jen v sypké formě."
Zbytkem bylinek jsem hodil o stůl, stále mi nešla do hlavy jedna věc.
Proč u Merlina, ještě nevyprchal jejich účinek.

Nevill se třásl jako osyka ve větru, ředitelka nic nenamítala, až jsem byl sám překvapený.

„Ginny nám řekla, že se Snape.... Tedy profesore Snape Hermioně líbil, proto to teď nefunguje."

„To nedává smysl."
Odvětil klidně lékokouzelník.

„Ale dává. Její mysl je zacyklená, potřebuje si splnit úkol."
Chvíli se zamyslel a poté pravil.

„Máte pravdu, jeho nesplnění nebo pokus o násilné zrušení by mohl vyústit v šílenství."
Všichni jsme se upřeně podívali na Nevilla, který vypadal, že se co nevidět zhroutí na můj perský koberec nebo ho minimálně pozvrací.

„Kde slečna Grangerová teď žije? Nemůžeme jí jen tak vytrhnout z jejího prostředí lidé by se mohli ptát."

„Eeeee, já nevím kde bydlí."
Vypadlo z Nevilla po nepřiměřeně dlouhém přemýšlení.

„Tak to sakra mazejte zajistit."
Neville leknutím nadskočil a bez rozloučení téměř vyběhl z vchodových dveří.

„Jak je sakra možné, že tomuhle motákovi povedlo něco co funguje?"
Musel jsem si ulevit nahlas nashromážděné myšlenky.

„Neville není hloupý, má z vás jen strach."
Vyšlo z úst slečny Grangerová, která vypadala celou dobu, že je úplně mimo realitu.

„Zrovna vy byste ho hájit neměla, slečno."
Usadila ji Minerva přísným tónem.

„Já ho nehájím, jen říkám jak to je." Natáhla ke mě ruku a prsty mi přejela po paži. Rychle jsem ucuknul a zpražil ji přísný pohledem. 

„Ne, Grangerová." 
Trucovitě našpulila rty a oči se jí zalily slzami. 

„Proč ne?"
Cítil jsem na sobě pohledy všech přítomných včetně nespokojeného pohledu Minervy. Bylo ji jasné, že tohle zachází daleko za hranice vztahu učitele se studentkou, ač bývalou.

„Protože tohle není vhodné chování dívky vašeho postavení."
Tentokrát jsem byl za Minervu rád. Slečna Grangerová potlačila další vzlyk a postavila se jen několik desítek centimetrů ode mě.
Ukročil trochu dál abych necítil její horký dech na svém krku.
Hloupá holka.

„Zkontrolujte ji ten loket."
Zaúkoloval jsem lékokouzelníka, který měl strach cokoliv namítnout a jen souhlasně kývnul hlavou.

Odvedl jsem Minervu stranou do chodby.
„Tu ruku ji zašil sotva před hodinou Severusi."

„Všiml jsem si, chci si promluvit v soukromí."

„Co si tom všem myslíš?"
Nevěřícně na mě koukala, ale opravdu mě tentokrát zajímal její názor.

„Že to měl být opravdu jen žert. Neville není typ co chtěl jiným studentům ubližovat. Nehledě na to byl si s triem docela blízký."

„Souhlasím."
Minerva se na mě podívala ještě více podezíravým pohledem. Nikdy jsem neměl problém dát někomu za pravdu, pokud tu pravdu opravdu měl a tentokrát jsem sdílel totožný názor.

„Severusi, prosím postarej se o ní. Ta dívka to po válce neměla snadné."

„To nikdo." 

„To je samozřejmé, ale po Voldemortově čistce se neměla za kým vrátit, v jejím věku je to náročné. "

„Mám ji litovat, Minervo?"
Oba jsme se podívali na spící dívku v křesle, čaj konečně zabral a já měl čas přemýšlet aniž bych ji měl věčně za zadkem jako veš.

„To po tobě nechci Severusi, jen trochu empatie."
Musel jsem se zasmát Minerva se před tím obratem na mě podívala zaraženě a pevně semkla rty aby nevypustila žádnou poznámku, která by ji mohla mrzet. Očividně tu vševědku měla opravdu ráda.

„Týden se o ní postarám déle ne."
Doufal jsem, že to bude méně než týden. Jak znám toho idiota a jeho přátelé nezjistí nic budu se do toho muset pustit sám.
Čím dříve začnu tím dřív bude pryč z mého domu.

„Severusi, prosím nepoužívejte na ní kouzla."
Byla poslední slova ředitelky než zmizela z mého domu.
Opět jsem posílil ochrany proti vniknutí a dopil si skleničku whiskey, která na mě čekala jako věrná přítelkyně, očima se přejel ke kudrnaté dívce schoulené v křesle. Nechali ji stále ve špinavém oblečení, ale loket měla přelepený čistotou náplastí, tak alespoň k něčemu ten ňouma v plášti byl i když si nejsem jistý, zdali si bez hůlky umí vyčistit zuby. Moc bych jeho lékařskému umu nevěřil, ale ruka ji do teď neupadla, tak snad dobrý.