Profesor

20. Alkoholové opojení

Varování:
V téhle a následující kapitole se vyskytují sexuální scény. 18 +.

Váhavé zaklepání na dveře mě vytrhlo ze čtení. Byl jsem připravený dočíst si poslední kapitolu Toxických bylin a jít si lehnout jelikož zbytky alkoholového opojení vyprchaly.

„Alohomora."

Zvedl jsem pohled od textu a nechápal co vidím.
Sálá v jemné saténové košilce přímo mezi dveřmi do mé ložnice, jemná látka obtahovala každou jednotlivou křivku a hluboký výstřih se nesnažil nic skrýt.

„Grangerová u Merlina, respektujte soukromí."
Zavrčel jsem na ní a přitáhl si župan blíž k tělu a snažil se s ní udržet oční kontakt ač to bylo zatraceně těžké. Chlad v mém pokoji se ihned projevil na jejich bradavkách, které se cudně rýsovaly pod slabou látkou.

Pohledem se zastavila na mém županu a tváře ji zrůžověly jako okvětí lístky růží.

„Chcete snad vidět co je pod tím?"
Zeptal jsem se ironicky s dojemem, že konečně vypadne pryč a takhle trapná situace skončí. Její váhavá odpověď mě nenechala chladným.

„Asi ano."

Merlin, mě za to prokleje.
Jen na moment jsem se jí podíval do myšlenek a viděl, že chce přesně to co jí nabízím.

Věděl jsem, že je to zatraceně blbej nápad, ale nerad jsem na něco čekal.
Přišel jsem k ní a hrubě ji políbil na rozechvělé rty. Chvíli trvalo než její jazyk začal spolupracovat s mým, ale pak se dokonale chytla.
Byla učenlivá ve všem.

Aniž bych přerušil polibek posadil jsem se na křeslo a stáhl si ji rozkročmo přímo na svůj klín v němž se rýsovala boule.
Jedním pohybem jsem ji přitáhl blíž a druhou rukou začal hníst ňadro. Jakmile jsem ji chtěl stáhnout košilku křečovitě chytla její lem a vystrašeně se na mě podívala.

„Co je?"
Zavrčel jsem neochotně. Mravenčení v podbřišku neustávalo a její stopka mi zrovna nepomáhala.
Jazykem jsem se prodral opět mezi její rty.
Prsty jsem přejížděl a mnul zduřelé bradavky mělké vzdechy, protínající náš polibek mě vzrušovaly víc než jsem čekal. Přece jen už je to dlouho co jsem si s někým tahle hrál.

„J-já jsem ještě nikdy."
U Merlina kam se podělo její inteligentní vyjadřování.

„Koktáš jako Longbottom když skládal OVCE."
Přitáhl jsem si její rty zpět a bez optání ji přetáhl košilku přes hlavu.
Přisál jsem rty k jejímu prsům a jazykem si hrál s bradavkami.
Tlumené steny přicházely ve vlnách dokud jsem prsty nezajel na vnitřní stranu stehen.
Najednou se vše zastavilo a její tělo se roztřáslo.

„Jsi v pořádku?"
Nesouhlasně zatřásla hlavou a v očích se jí leskly slzy.

„Prosím, ne tak rychle."
Špitla.

„Já tě u Merlina do ničeho nenutím, tohle není poplatek za bydlení."
Možná až moc hrubě jsem ji shodil ze svého klína, ale tak aby nespadla na zem.

„Severusi, prosím."
Žadonila plačtivě, ale na tohle já nemám za potřebí. Upravil jsem si kalhoty a zamířil rovnou ke dveřím.

„Prosím, počkej."
Bolest v jejím hlasu mě donutila otočit se zpět.

Stál jsem proti ní a hrudník se mi rychle napínal a klesal. Zklamalo mě, že by si jen mohla myslet, že si tímto aktem koupí bydlení k tomuhle vydírání bych nikdy v životě neklesnul. Nikdy bych po ženě nevyžadoval její tělo výměnou za jinou službu. Hanba by mě fackovala byť jen na to pomýšlet.

„Jen mám strach." .
Vykřikla a instinktivně se objala rukama, aby skryla nahou hruď.
Rychlým krokem se rozešla ke mě vpadla mi do náručí.
Neodstrčil jsem ji, věděl jsem, že objetí a doteky víc než je pro mě snesitelný ji uklidní.

„Dělala jsem to párkrát vždy a strašně to bolelo a krvácela jsem."
Vzlykla mi do hrudi a ukazováčkem kreslila kolečka na mých zádech jako vždy, když byla nervózní v mých hodinách.
Zahnal jsem myšlenky na to kdo ji to asi provedl protože odpověď přišla jako bumerang
Hluboce jsem se nadechl a dlaní ji přejížděl po holých zádech.

„Máš strach, že to dopadne stejně."
Odpověděl jsem prakticky sám sobě.

Kuňkla něco ve smyslu souhlasu a přimáčkla se ke mě víc než mi bylo příjemné. Pohladil jsem ji po zádech a přivinul ji k sobě ještě blíž alespoň pro zdánlivý pocit bezpečí.

„Nezaručím ti nezapomenutelný zážitek, ale rozhodně ti nechci způsobit žádnou bolest, nikdy."
Nevím, kdy jsme přešli k tykání.
Snažil jsem se vzpomenout si na své poprvé, bylo to už zatraceně dávno a také to pravděpodobně nebyl žádný šlágr i když čas si rád upravuje naše vzpomínky k lepšímu než byly.

„To mi bohatě stačí."
Veškerá chuť na cokoliv jiného než jít spát byla fuč, ale to jí neřeknu.

„Půjdu spát."
Nehodlal jsem dal řešit její nálady, poslední dobou jsem mi připadala téměř posedlá vším negativním. Celý pohodový večer byl rázem pryč.

Mírně se odtáhla a s očima zarudlými od pláče si pohlížela snad každou vrásku na mém obličeji.

„Mohla bych spát s tebou?"
Hlasitě jsem vydechl s nadějí, že ji to odradí, ale stále koukala očima štěněte.

„Chci se vyspat."
Odvětil jsem. Už tak jsem povoloval otěže víc než bylo vhodné.

„Dobře."
Špitla uraženě a pohledem se zaměřila na spáry v podlaze.

Z postele jsem vzal její košilku a přetáhl ji přes hlavu. Tváře rudé touhou se změnily na karmínově červenou.

„Dobrou noc, slečno Grangerová."
Konečně pochopila a s tichým.

„Dobrou noc i vám."
Zmizela z mého pokoje tiše jako duch.