Profesor

19. Chardonnay

Dny do prvního školního dne ubíhaly rychleji než mi bylo po chuti.
Několikrát jsem přepracoval rozvrhy a pokusil je co nejlépe skloubit s létáním od paní Hoochové.
Její návrhy byly přinejmenším k smíchu, jelikož podle návrhu rozvržení hodin si musela myslet, že studenti nepotřebují jiné znalosti než létání.

Slečna Grangerová zvládla obstojně připravit většinu lektvarů, které jsem ji na zkoušku zadal dle požadavků ošetřovny. Jediné s tím měla větší problémy byl Dokrvovací lektvar a Kostirost. Nechápal jsem proč zrovna tyto triviální lektvary ji dělají největší potíže když zvládla i mnohem složitější lektvary na výbornou.

„Slečno Grangerová, do Bradavic se přesuneme zítra odpoledne. Mějte sbaleno."

„Už zítra?"
Vykoukla vyděšeně čarodějka zpoza lexikonu.

„Ano, už zítra."
Rozhodně nebudu na poslední chvíli rozdělovat pokoje, jen protože se jí nechce.

„Ale já myslela..."

„Nemyslete."
Odsekl jsem.

Mrzutě protočila panenky, ale nic neřekla. Věděla, že nemůže jinak by byl problém s její prací i bydlením. Mel jsem ji v hrsti jako ptáčka, který vypadl z hnízda.

Minervě jsem napsal rychlý a hlavně stručný dopis.

Minervo,

Použijeme letaxovou síť, zítra odpoledne kolem 16h.

Serverus Snape

Rychle jsem přejel text.
Rychlé, výstižné a nic neříkající ideální pro zkažení nálady Minervě na celé odpoledne.

Potřebuji si vyřídit svou soukromou knihovnu a srovnat tituly dle data vydání. Jelikož stále vozím knihy sem a tam a mám v tom již nepořádek.
Hlavně si musím vyčlenit čestné místo na výtisk od Minervy, který už klepe na dveře.

Sbaleno jsem měl během pár chvil. Laboratoř jsem kouzlem pečlivě uklidil a zamkl všechny přísady, které by v cizích rukou mohly nadělat hodně neplechy. Ač dům byl chráněn tolika kouzly, že by je obyčejní lapkové neprolomily a stejně, v Mudlovské čtvrti by nikdo dům kouzelníka nehledal. Opatrnosti není nikdy dost.

Zabezpečil jsem laboratoř proti vniknutí a jako vždy prošel celý spodek domu.
Vše bylo jako každoročně připravené na můj odjezd jen v kuchyni úřadovala slečna Grangerová.

„Vařím špagety."
Hlásila od sporáku jakmile mě zahlédla ve dveřích.

„Chcete pochvalu ?"
Provokativně se usmála a zatřásla hlavou. Musím říct, že slečna Grangerová s dobrou náladou je tisíckrát lepší jak ta co stále brečí a utápí se ve špatných náladách.

„Pochvalu ne, stačí když ochutnáte."

„Ochutnám až mi nandáte na talíř."

„Neříkala jsem, že vařím i pro vás."
Odvětila sarkasticky a zkontrolovala panchettu na pánvi.

„Třeba vařím jen pro sebe."

„Na to byste neměla srdce slečno Grangerová."

„Ale měla."
Dodala bez rozmyslu a vrhla se do dalších příprav pokrmu.

...

„Pane profesore?"

Neochotně jsem vylezl z ložnice.
„Co tu ječíte jako na lesy holka bláznivá."