Profesor

13. Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly

Spánek, spánek, spánek... Tady je !
Pevně jsem sevřel lahvičku s bezesným spánkem. Hledal jsem přesně tu označenou inkoustovým flekem na víčku. Byla řízlá troškou lektvaru zapomnění a schody do patra jsem bral po dvou a co nevidět jsem stál proti hostinskému pokoji. Musím jednat rychle, než se ve mě probudí logické myšlení a svědomí.

Neobtěžoval jsem se s klepáním stejně bude spát, jako vždy když jsem se tu objevil.
Nehybné tělo a tichý rytmický dech
potvrdil moje slova.

„Slečno Grangerová."
Merlin mi přál a naštěstí ještě neusnula tvrdým spánkem.
Protřela si napuchlá víčka a nechápavě si mě prohlédla.

„Zapomněla jste vypít tento lektvar, udělá vám lépe."
Ignoroval jsem její ruku natahující se po lahvičce a přiložil ji přímo k ústům.

„Otevřete ústa."
Po předchozím excesu otevřela ústa dokořán a zmateně vypila celý obsah.
Tato její bezmezná důvěra ji jednou přivede do maléru.

„Děkuji."
Hlava ji unaveně klesla zpět na vyležený polštář a než jsem stačil schovat všechny důkazy spala.

Těžkou židli z masivního rudého dřeva jsem postavil těsně vedle postele.

Dostat se do její hlavy bylo znatelně horší než poprvé, přikládal jsem to nemoci a své sílící únavě po probdělých nocích kdy jsem si hrál na chůvu a staral se o ní.

Procházel jsem se jejími neuspořádanými vzpomínkami jako nákupním centrem. Nechápu jak se sama ve své vlastní hlavě může vyznat, takový nepořádek nebyl ani v pokojích Zmijozelských chlapců.
Vzpomínky na dětství hned vedle vzpomínky na válku, chápal jsem ten kontrast. Mnoho lidí se ve svých těžkých životních situacích snaží vracet se alespoň v myšlenkách do dní kdy jim bylo dobře a cítili se šťastný, což pro mnoho z nich byly právě vzpomínky na dětství.

Zastavil jsem se u jedné vzpomínky. Musela být maximálně ve třetím ročníku a její přední zuby značně vybočovaly z celého jejího vzhledu, cítila se špatně, zostuzeněně před ostatními, hlasitě plakala na dívčích záchodech.

Přešel jsem k další vzpomínce, která vypadala aktuální a přesně to co hledám.

Molly se navlékala do elegantních šatů a její zrzavá kštiice byla vidět na míle daleko. Byla to vzpomínka na svatbu Billa a Fleur, nikdy jsem se nechápal jak si tak inteligentní dívka mohla vzít zrovna jeho, pokud ji neomámil kouzlem, nedokážu si to vysvětlit.
I když sám sobě musím přiznat, že z ty liščí familie mi přišel odporný ze všech nejméně.

Zatímco jsem se prodíral dál, cítil jsem jak se její tělo ošívá na matraci. Rozhodně se jí to nelíbilo, ale spánek ji nedovolil probudit se k mému štěstí si ráno nebude nic pamatovat díky dávce zapomnění. Maximálně ji bude bolet hlava, což by bolela i tak.

Rozhněvaný pohled Molly mě donutil vstoupit do této vzpomínky.

Tváře ji žhnuly vztekem a horlivě rozhazovala rukama.

„To nejde Hermiono, víš, že to s tebou myslíme dobře."

„Já to chápu, jsem vám za to nesmírně vděčná ale.."
Molly ji skočila do řeči a takticky se rozhlédla po prázdné kuchyni.

„Žádné ale, Ron už je muž má své potřeby, které bys mu měla plnit. Proč myslíš, že mám tolik dětí."

Hermiona si setřela slzy z tváří rukávem a nadechovala se aby mohla pokračovat v konverzaci, což se nestalo.

Molly se spiklenecky nahnula blíž a opět se rozhlédla po okolí, zdali se někdo neobjevil.

„Pokud ti rodiče nevysvětlili jak to chodí kdykoliv můžeš přijít za mnou."

„Já si Rona nechci brát, ani s ním nechci mít ..... sex."
Vykoktala ze sebe mladší čarodějka.
Hlasitá rána se nesla kuchyni. Molly vztekle uhodila do stolu. Už vím po kom mají její děti problémy se zvládáním vzteku.

„Už jsem řekla, znáte se dlouho oba jste členové Zlatého tria a to brzy pomine, nezapomeň kdo se tě ujmul když si pro všechny byla jen Mudlovská holka. Nemyslíš si, že by bylo už na čase nějak se nám odvděčit?"

„Tohle prosím ne, nechci být s Ronem."

„Moc dalších svobodných synů už mi nezbylo, není čas na výběr."
Odvětila sarkasticky a s neskrývanou zlobou si prohlédla Hermionu, která si tiskla kolena k hrudníku a stále zvykala.

„Miláčku, víš, že tě mám ráda, ale nevyrostla si do přepychové krásy, ani bohatství, jednou za Rona budeš ráda."
Změnila tón a přešla stůl a postavila se Hermionu a začala ji konejšivě hladit po zádech.

Nechápal jsem na co se to právě dívám. Molly která se pasovala do pozice světice od ní měla tak daleko jako matka Tereza a jediný o co jí šlo udat svého nepovedeného syna který si neumí otřít ani nos.

„Vím, že to všichni myslíte dobře, ale tohle dobrý není a nebude Molly. Ron je po válce jiný, hodně pije a a..."

„A to stačí, nebudu poslouchat lži o svém synovi, ztratil bratra a přišel o dětství ve válce."
Utnula ji opět Molly aniž by ji nechala dokončit větu. Něco mi tady nesedělo. Rozhlédl jsem se po místnosti a můj pohled upoutalo několik kusů skleněných lahví od vína postavených vedle odpadkového koše.
Rozhodně Ron nebyl jedinej kdo v tyhle falešný familii chlastá. Zaměřil jsem se na Mollyinu tvář, rudý nos a oči skleněné, konečně jsem začínal chápat její chování

„To nejsou lži."
Bránila svá slova jako lvice, která v ní v tu dobu ještě byla.

„Vždyť s ním vypadáš šťastná."

„Naposledy když  se vrátil od Tří Košťat mě chytil tak silně za ruku až jsem měla modřiny až k loktu."

Molly se posadila naproti Hermioně a moje slova se naplnila když si nalila plnou sklenku vína z které upíjela.vmh

„Od toho má žena zástěru."

Udělalo se mi špatně z celý týhle situace. Nikdy mi nebylo nikoho líto, ale to vybavil jsem si začátek léta kdy studenti nosili krátké rukávy, sukně a slečna Grangerová stále byla v dlouhém vlněném svetru.
Věci do sebe začaly zapadat jako ozubené kola.

Ona jen bezbranně utekla z jednoho pekla do druhého. Ač věděla, že skončí kde skončila tak stejně raději volila tuhle tu cestu.
Únava Drásala mojí hlavu jako drápy saně.
Musím se jít konečně vyspat zítra nevstanu.

Vyčerpaně jsem vstal ze židle a podíval se na její nepřítomný obličej lapený ve snění.

Kolik ještě skrýváš tajemství, děvče ?

Věděl jsem, že bude spát ještě pár hodin.
Rychlá sprcha působila blahodárně na všechny mé ztuhlé svaly a také na mozek, který se stále nechápavě vracel k její vzpomínce na Molly.

Lehnul jsem do postele a do vteřiny propadl do hlubin snů.