Profesor

18. Výlet do Bradavic

Brzké ranní štěbetání ptáků ze zahrady bylo jako dýka do mojí unavené hlavy. Vstávat bylo poslední co jsem chtěl.

...

Oblečený v oblíbeném hábitu a kabátu jsem stál před krbem a sledoval čas. Měla ještě minutu a 13 vteřin do času odchodu.
Jako kdyby vycítila mojí přítomnost se za neskutečného hluku rozeběhla dolů ze schodů. Rameno měla ověšené tou odpornou věci, které říkala kabelka, jež za ní vlála na schodech.

„To nemyslíte vážně, že?"
Zeptal jsem se když se vedle mě postavila v upnutých černých kalhotech do pasu v kterých měla zakasanou bílou košili s hlubokým výstřihem. Rty měla zvýrazněné rudou rtěnkou.

„Co myslíte?"
Zeptala se staženým obočím. Očividně dnes neměla svůj den, ale to ani já.

„Vypadáte jak pracovnice že čtvrti červených luceren."
Nakrabatila obočí a kriticky si prohlédla svůj oděv.

„Ja myslela, že máme přijít neformálně, ale hezky oblečení. Tohle jsem si pořídila na první den na Ministerstvo."
Začala naprosto panikařit, ale čas byl neúprosný.
Minerva povolila latexovou síť s přímým spojením do ředitelny.

„U Merlina, vás mi byl čert dlužen."
Z kapsy kabátu jsem vytáhl čistý látkový kapesník.

„Aqua."
Cíp látky se namočil a rychle jsem ji otřel rty. Z rudě červené se stalo jahodové zabarvení.

„Vytáhněte si tu košili z kalhot u Merlina."

„Bude, ale zmačkaná."
Zmateně uhlazovala pomačkaný spodek košile a snažila se látku vyrovnat co to šlo.

„Tohle bude vaše první větší použití kouzel. Kdyby cokoliv chyťte mě za ruku."
Souhlasně na mě kývla.

„Pokud to zvládnete v pořádku košili vám narovnáme."

Stísněný prostor krbu mě nutil být slečně Grangerové blíž než se mi líbilo.
Po celé té situaci se nemůže přemisťovat poprvé sama.

Jednou rukou jsem ji chytil kolem ramen. Hrst plnou latexového prášku jsem  hodil pod naše nohy.

Bylo mi jasné, že první použití latexové sítě po takové době nebylo nic moc.
Vykročil jsem první a pomohl slečně Grangerové, která vypadala, že každou chvíli s sebou musí seknout o zem.

„Budu.."
Rukou si přikryla rty. Rychle jsem před ní vyčaroval mísu do které se přemístil obsah jejího žaludku.
Jednou a pak ještě dvakrát.

„Vidím, že Vám se nedaří tak dobře jako ostatním."
Usmála se na nás Minerva přicházející po boku Sibylou. Jejíž jí přítomnost mi scházela snad ještě méně jak ty zpropadený děcka. Kabát jsem si odložil na nejbližší věšák a šel se za Minervou aby měla soukromí.

Odebrali jsme se na chodbu. Nebyl jsem schopný udržet pozornost u zbytečného tlachání Sibyly, které jako každý rok prosila o nové šálky a kvalitnější čajové lístky.
Bla, bla každý rok dokola.
Stále jsem na půl ucha sledoval dění v ředitelně.
Dávivé zvuky se ozývaly znovu a znovu.

„Měla bych ji zkontrolovat."
Minerva měla stejné myšlenky jako já. V zápětí jsem si uvědomil, že bych zůstal v jedné místnosti se Sibylou sám, což nepřicházelo v úvahu za žádné situace.