Profesor

6. Lektvarista nové doby

Několik následujících dní jsem si užíval ticho a klid, pročítal všechny knihy na které jsem kvůli učení těch mamlasů neměl čas. Po zranění mě to učení zmáhalo čím dál tím více, že jsem si to nechtěl ani připustit.
Ministerstvo mi sice za újmu a za pomoc proti Voldemortovi vyplatilo velice tučný šek, že bych do konce života nemusel ani hrábnout, ale nedokázal jsem sedět doma a bezcílně bloudit domem. Potřeboval jsem nějakou akci a po 16 letech strávených v Bradavicích jsem se nedokázal zařadit do klasického kouzelnického života. Vadilo mi to hloupé tlachání o počasí a dětech, potřeboval jsem mít nějaké vyžití.

S titulem mistra lektvarů jsem měl dveře otevřené na mnoha místech, ale s cejchem bývalého smrtijeda to už tak horké nebylo. Stále se našli tací, kteří nevěřili, že jsem hájil správnou stranu a mnoho jich se nebálo dat to patřičně najevo.

Jemné zaklepání na vchodové dveře mě nechalo ledově klidným. Zahleděl jsem se na krabici skořicových sušenek, které od včera zůstala ležet na stole.

Ťukaní se opakovalo v pravidelných intervalech. Místo použití tišícího kouzla mě vytáhla zvědavost až ke dveřím, musel to být kouzelník to nepochybně, ale kdo by si mě dovolil otravovat byl jediný člověk.

„To snad ne."
Hlesl jsem si pro sebe a několik vteřin váhal, zdali otevřít dveře.

„Vím, že tam jste Severusi."
Ozvalo se z druhé strany netrpělivým hlasem. Neochotně jsem odemkl dveře.

„Minervo."

„Severusi, mohu dál?"
Aniž bych ji pustil už se cpala do domu.

„Odejdete když řeknu ne?"

„Neodejdu, mám i jiné metody než klepání."
Odvětila netrpělivě Minerva.

„Uvařte čaj Severusi, bude to na dýl."
Minerva se zadívala do čaje a mlčela.

„Kdybych vás otrávil, neměl bych práci, jste z obliga."
Minerva jen protočila panenky a konečně se odhodlala promluvit.

„Severusi, chtěla bych vás poprosit abyste mě nezastavoval a poslechl si vše co vám chci říct."
Už teď mi bylo jasné, že to nebude nic co bych chtěl slyšet ani nic co mi bude příjemné.

„Mluv."
Pobídl jsem a zalitoval, že si nenalil něco silnějšího. Soudě dle jejího výrazu čaj stačit nebude.

„Severusi, víš, že jsem nesmírně ráda...."

„K věci, Minervo."
Skočil jsem ji do řeči. Téměř mě propálila pohledem.

„Vytvořila jsem místo asistenta lektvaristy. Chci abys přes prázdniny zaučil slečnu Grangerovou na tuto pozici a od začátku školního roku ti bude k ruce."

Takhle mě už dlouho nikdo nepobavil. Hlasitě jsem se rozesmál a Minerva se na mě nechápavě podívala.

„V žádném případě."
Odvětil jsem tvrdě.

„A pokud nemáš něco co mě zajímá, támhle jsou dveře."
Ukázal jsem do chodby, ale Minerva zůstala sedět.

„Severusi, učil si ji, víš že tohle není budoucnost."
Minerva změnila tón na prodejce cukrové vaty.

„Mě je její budoucnost ukradená, Minervo."
Ohnivá whiskey mě příjemně hřála v krku a bohužel jsem se nevyhnul soudicimu pohledu.

„Severusi prosím, pokud můžeme změnit alespoň jeden osud nevinné duše udělejme to."

Skočil jsem ji do řeči aniž bych ji nechal domluvit. Tyhle řeči nesnáším a ona to moc dobře ví a i přes to je zkouší.

„Minervo, tyhle řeči se učí s pozicí ředitele, že mě asi vynechali?"