Maya
Musel odejít, jakmile jsem usnula.
Ani jsem ho nezahlédla, a to už byla noc. Celý den strávil ve sklepě. Snažila jsem se na to nemyslet.
Dělala jsem, jako by byl venku a vyřizoval nějaké jiné záležitosti.
Jen ne tenhle typ záležitostí. Ten, o kterém jsem věděla, že řeší právě teď.
Ještě teď se třesu, když si vzpomenu, co jsem udělala Dmitrymu. Možná to byla jen jedna kulka, ale jeho křik mi stále duněl v uších.
Všechna ta bolest, kterou v tu chvíli prožíval z rukou Christiana, byla téměř nepředstavitelná.
Už jen ta představa měla být odpudivá. I když mě to děsilo, necítila jsem se špatně. Zasloužil si to. Po tom všem, co udělal, si to Dmitry zasloužil.
Jeho konec byl tady.
Když jsem došla na schodiště, zastavila jsem se a zhluboka se nadechla. Protřela jsem si bolavá záda a zamířila do místnosti s klavírem.
" Maksime, to je v pořádku. Už můžeš jít. Christian tu bude za chvíli," řekla jsem, když jsem došla ke dveřím.
"Šéf říkal..." přerušila jsem ho zavrtěním hlavy.
"Já vím, co říkal. Ale je to jen na pár minut. Prosím, běž si odpočinout. Musíš být unavený," řekla jsem a věnovala mu úsměv.
Maksim zavrtěl hlavou. "Je mi líto, ale nesmíš zůstat sama. Je to přísný rozkaz od Šéfa a já jsem byl prozatím přidělen jako tvůj osobní strážce."
Z hrdla se mi vydral frustrovaný zvuk. Takhle to bylo od chvíle, kdy Dmitryho zajali a Christian trávil většinu času ve sklepě.
Všude mě sledovali. Pokud to nebyl Maksim, pak to byl buď Alex, nebo Roman.
Vždycky byli za mnou a dávali na mě pozor.
"Christian tu bude každou chvíli," snažila jsem se mu domluvit. V nitru jsem měla nepříjemný pocit, že mě ti muži pořád sledují.
"Odejdu, až sem dorazí a ty budeš pod jeho ochranou." Maksim si dal ruce za záda a nohy se mu rozkročily v ochranném postoji. Jeho tvář byla bezvýrazná. V tu chvíli mi připomínal Romana.
Koneckonců byli příbuzní a ta podoba tam byla. Zvlášť když Maksim v nějaké záležitosti zvážněl.
"Tvrdohlaví muži," zamumlala jsem si pod nos.
"Jeho mysl bude klidnější, když bude vědět, že jsi v bezpečí a pod naším dohledem. Splň mu toto přání, Mayo."
Poraženě jsem si povzdechla a svěsila ramena. Chápala jsem, o co mu jde, ale to neznamenalo, že s ním souhlasím. Měla jsem v sobě zvláštní pocit, hruď se mi neskutečně stahovala při pomyšlení, že mě tito muži chrání.
Bylo to skoro, jako by jim nezáleželo na jejich vlastních životech. Vždycky jim šlo o... mě. O mé bezpečí. O mé potřeby.
Bylo mi smutno při pomyšlení, že by jim na sobě mohlo záležet méně.
Maksim si musel všimnout změny mých emocí, protože mi poslal milý úsměv. "Ty neseš naši budoucnost, Mayo. Nevím, jestli to chápeš, ale tohle dítě bude pokračovat v odkazu Běljajevových. Tvoje ochrana a jeho ochrana jsou pro nás na prvním místě. Nechráníme tě jen na Šéfův rozkaz. Chráníme tě, protože to chceme."
Všechno, co řekl, dávalo smysl. "Rozumím," zamumlala jsem a očima jsem zabloudila ke schodišti.
Cítila jsem ho ještě dřív, než jsem ho uviděla. Už jeho přítomnost mi zrychlila tep. Žaludek se mi zachvěl a já se cítila malátně. Cítila jsem to pokaždé, když jsem na Christiana pomyslela nebo ho uviděla. Dokonce i při vyslovení jeho jména.
Když jsem ho konečně uviděla, rty se mi roztáhly v úsměvu. Jako by mé tělo už nebylo moje vlastní, plížila jsem se k němu. Otevřel mi náruč a já se schoulila do jeho objetí. Christian na mě takhle působil.
Přitažlivost, kterou jsem k němu cítila, byla příliš silná, než abych s ní mohla bojovat. A já s ním nechtěla bojovat. Místo toho jsem se chtěla vyhřívat v jeho přítomnosti a žít v ní.
"Můžeš odejít," řekl Christian, jeho hlas byl tvrdý a drásal mi uši. Oči se mi otevřely a ruce se mi sevřely kolem jeho pasu.
"Šéfe." Maksim potvrdil jeho rozkaz kývnutím a odešel, ale ne dřív, než se mírně uklonil naším směrem.
Zadívala jsem se na Christiana, abych viděla jeho tvář bez emocí. V tu chvíli jsem si všimla temné aury kolem nás, vzduch mi připadal chladný. Jeho tvář byla tvrdá, oči se mu nebezpečně leskly. Bylo z něj cítit, že je krutý.
Když se na mě podíval a jeho oči se setkaly s mými, jeho výraz se nezměnil. Jeho hlava klesla, až byly naše rty pár centimetrů od sebe. Naše rty se setkaly v zadýchaném polibku. Začal pomalu, než přitiskl své rty k mým silněji a dožadoval se přístupu.
Moje rty se otevřely, jeho jazyk klouzal po švech mých rtů, než se setkal s mými. Zasténala jsem do jeho polibku, stoupla si na špičky a chtěla mu být blíž.
