Safed Love (Icy Love 3)

22

Christian

Ne," vyhrkl jsem.

Alex si odfrkl. "Fajn."

Nestihl jsem zablokovat jeho úder. Bolestivě mi přistál v hrudním koši a já zaúpěl. "Přeješ si zemřít," zavrčel jsem.

"Řekl sis o to sám."

"Do prdele. Stačí, aby mě viděla trochu zraněného! Jen aby se jí vybavily vzpomínky."

"Jejda, dobře. To jsi měl říct dřív. Já myslel, že potřebuješ uvolnit." Alex pokrčil rameny.

Zadíval jsem se na něj a kopl ho do kolena. Svezl se k zemi. "Ty zasranej magore!"

Byla řada na mně, abych pokrčil rameny. "Lekce první. Vždycky se měj na pozoru."

Bojovali jsme několik hodin. Ukázalo se, že šlo o víc než jen o to, aby Maya něco cítila. Bojovali jsme s naštvaností a sebenenávistí.

Vztek vůči mužům, kteří Maye ublížili, jsme si vybíjeli jeden na druhém. Roman a Maksim se k nám rychle přidali.

"Nemůžu dýchat. Myslím, že jsem si něco zlomil," sípal Alex.

" Děláš si kurva srandu?" Roman se přes bolest nadechl.

"Šel jsi k zemi dřív než my všichni," připomněl Maksim Romanovi.

Zavrtěl jsem hlavou a odkulhal z tělocvičny. Bylo načase dostat se ke svému Andělovi.

Otevřel jsem dveře a uviděl Mayu, jak sedí na posteli a nepřítomně zírá do zdi. Její oči se upřely k mým. Zůstal jsem skrytý ve stínu.

"Počkám na tebe v klavírním pokoji."

Bez jediného pohledu jsem vyšel z pokoje a vydal se do vedlejších dveří. Usadil jsem se na křeslo a čekal na ni.

Dveře se otevřely a já uslyšel zalapání po dechu. "Christiane," vydechla.

Při jejím hlase jsem zavřel oči. Zvuk mého jména z jejích rtů byl jako nebe. Tak dlouho jsem na to čekal. Na to, až vysloví mé jméno.

Když jsem znovu otevřel oči, uviděl jsem Mayu, jak se ke mně blíží. Klekla si mezi mé nohy. "Co...se...stalo?"

Její hlas byl tichý. Ale byly to její oči, které mě dostaly. Dívala se na mě, jako by ji něco bolelo.

"Jsi zraněný," zašeptala a podívala se na mé zakrvácené ruce.

Cítila mou bolest.

Maya si prohlédla můj obličej, a když tam uviděla modřiny, zamrkala. "Byl jsem trénovat. Nic to není."

"Ale jsi zraněný," řekla Maya a vzala mé ruce do svých. Nervózně se kousla do rtů a pak se rozhlédla po místnosti.

Věděl jsem, co hledá.

"Lékárnička je v našem pokoji. První zásuvka ve skříni," zamumlal jsem. Maya na mě chvíli zírala. V očích se jí mihlo poznání, než přikývla.

Vstala a vyšla z pokoje.

S povzdechem jsem zavřel oči. Byl jsem na ni tak zatraceně pyšný.

Když se vrátila, otevřel jsem oči a uviděl ji, jak mi znovu klečí mezi nohama. Maya se prohrabala lékárničkou a já jí pomohl vybrat dezinfekční ubrousky a obvaz.

Chvíli se dívala na moje ruce a svraštila obočí. Její pohled se zvedl k mému a pak se znovu přesunul na mé ruce.

A pak mi Maya pomalu očistila klouby. Jemně a pečlivě. Očistila krev a jemně mi foukla na potrhanou kůži.

Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Cítila to spojení také? Znamenal pro ni tenhle okamžik něco?

Když skončila, omotala mi kolem rukou obvazy.

"Děkuji, Mayo."

Němě přikývla a stále zmateně zírala na mé obvázané ruce.

"Zdá se ti to povědomé?" Konečně jsem se zeptal.

Maya na mě ostře kývla. "Tohle už jsi dělala. Ve stejné místnosti. A stejně jako dneska jsi pro mě trpěla."

Její prsty mě hladily po obvázaných kloubech. "Možná jsi na mě zapomněla, ale já si tě pořád pamatuju. Pořád si nás pamatuju. Každý večer jsi mi hrála na klavír. Četla sis, když jsi mi seděla na klíně. Při práci jsem si hrál s tvými vlasy. Někdy jsme chodili k potoku. Hrála sis ve vodě. Vždycky jsem se bál, že spadneš a zraníš se," vysvětloval jsem s hlasem zdrsnělým emocemi.

Přisunula se ke mně blíž a položila si hlavu na mé stehno.

"Tvoje oblíbená květiny jsou bílé Pivoňky. Ale miluješ i růžové. Miluješ čtení. Neumíš tančit. Já to taky neumím. Ale tančili jsme spolu. Miluju tvoje rozpuštěné vlasy, takže jsi mi je vždycky nechávala rozpuštěné. Tvé oblíbené jídlo jsou těstoviny. Máš ráda čokoládu, hlavně bílou. Nesnášíš hořkou čokoládu - je pro tebe příliš hořká. Zlobila ses, když jsem tě ráno nevzbudil, když jsem odcházel. Zlobila by ses, kdybych ti nedal pusu na dobré ráno."

Maya zavřela oči, když jsem ji pohladil po tváři. " Říkala jsi, že jsem tvůj klid. Tvá kotva a tvůj zachránce. Jsi můj anděl. Jsme jedno. Potřebuji jen, aby sis to pamatovala."

Maya mlčela, ale na její tváři jsem viděl klidný výraz. Po několika minutách ticha jsem promluvil.

"Hraj pro mě, Anděli."

Maya se posadila a zadívala se na mě. Naše oči se setkaly. Zelená se změnila v modrou.

Rezignovaně si povzdechla. Věděl jsem, že pro ni je obtížnější si vzpomenout. "Zkus to."