Safed Love (Icy Love 3)

14

Christian

Její vzlykání se postupně rozplynulo v drobné škytání. Když auto konečně zastavilo před domem, vydechl jsem. "Jsem doma, Anděli," řekl jsem, než jsem zavěsil.

Otevřel jsem dveře a rychle vystoupil. Vyběhl jsem po schodech a už jsem byl skoro u dveří, když mi zraněnou nohou projela ostrá bolest.

Kulhal jsem dovnitř domu. Z vrcholu schodiště jsem uslyšel vzlykot. Šel jsem za ním do svého pokoje a strčil do dveří.

Při pohledu na ně se mi málem podlomila kolena. Pokoj byl úplně zdemolovaný. Viktorie a Mia se vedle dveří objímaly a plakaly. Roman chodil po pokoji, zatímco Alex stál uprostřed, čelem k rohu vedle postele.

Ruce se mi sevřely v pěsti po stranách a já se pomalu vydal vpřed.

Maya ležela na podlaze vedle nočního stolku. Seděla opřená o stěnu, kolena přitažená k hrudi a houpala se sem a tam, jak plakala. Byla schoulená do sebe, jako by se schovávala před vším a všemi.

Srdce se mi při tom pohledu sevřelo. Vypadala tak zlomeně, tak křehce.

Otočil jsem se k Alexandrovi. Vypadal, že ho trápí to utrpení. Zavrtěl hlavou a vyšel z místnosti.

Můj pohled se vrátil k Maye. Tvář měla schovanou za rukama. Popošel jsem dopředu a klekl si před Mayu . "Anděli," zašeptal jsem.

Zvedla hlavu a zadusila vzlyk. Oči měla zarudlé a plné slz. Tváře měla zarudlé a mokré. Dívala se na mě s takovým dojetím, že jsem to nedokázal vnímat.

Tolik bolesti. Smutku. Vzteku. Zrady. Ublížení.

V tu chvíli jsem věděl, že toho cítí příliš mnoho a příliš rychle.

Maya hlasitě vykřikla a v mžiku byla v mém náručí. Sesunuli jsme se na podlahu a ona mi vlezla na klín. S tváří schovanou v mé hrudi se mi zabořila hlouběji do těla, jako by se ve mně chtěla schovat.

Objal jsem ji kolem ramen a houpal ji sem a tam. "Pššš... to je dobré, Andílku. Teď jsem tady a neopustím tě."

Políbil jsem ji na hlavu a tvář a pevněji ji objal. "Mám tě, Anděli."

Její ruce mě objaly a držely mě. Její prsty se mi zaryly do boku, jak mi plakala na hrudi. Neřekla ani slovo. Nenabádal jsem ji k tomu.

Držel jsem ji a věděl jsem, že jí to stačí. Dokud byla v mé náruči, stačilo to i mně.

Dveře se za námi zavřely, když všichni odešli. Zůstali jsme ležet na zemi, zatímco Maya dál plakala. Mluvil jsem na ni jako předtím.

Odnesl jsem ji do postele. Leželi jsme pod peřinou a drželi se navzájem.

Její slzy nakonec ustaly, a když na nás padlo ticho, přestal jsem mluvit i já. Mírně jsem se od ní odtáhl a viděl, že má zavřené oči. Setřel jsem její slzy a jemně ji pohladil po tvářích.

Chvíli jsme tak zůstali a nakonec Maya pomalu otevřela oči. Pokusil jsem se usmát, ale šlo to jen těžko. Srdce se mi rozbušilo. Bolelo to tak zatraceně moc, že se skoro nedalo dýchat.

Když se na mě Maya zadívala, prudce jsem se nadechl.

Emoce, které jsem v nich předtím viděl, byly pryč.

"Anděli," zašeptal jsem. "Ukaž se mi... plakej, zlob se. Udeř mě. Křič na mě. Ale já už nesnesu pohled do těch prázdných očí."

Mlčky se dál dívala a pak zavřela oči.

To bylo všechno. Povzdechl jsem si a počkal, až se její dech vyrovná.

Pomalu jsem se vzdálil a slezl z postele. Noha mě dál bolela, svaly se bolestivě stahovaly, jak jsem kulhal.

Poté, co jsem si svlékl kabát a kalhoty, jsem si prohlédl ránu. Nekrvácela, ale bolela, jako by se mi stehy vytrhávaly z kůže.

Sundával jsem si košili, když jsem ztuhl.

"Ty... jsi... zraněný."

Oči se mi rozšířily a ústa se mi otevřela.

Ten hlas. Ten krásný hlas.

Slova byla tak jemně vyslovená, hlas lehce chraplavý. Ale slyšel jsem ho.

V krku mi najednou vyschlo a srdce mi bubnovalo tak hlasitě, že jsem to slyšel i ve vlastních uších. Hrudník se mi sevřel. Otočil jsem se a postavil se čelem ke své Lásce.

Svýma mrtvýma zelenýma očima se mi dívala na nohu. Ale ona kurva mluvila. Na mě.

Přitiskl jsem si ruku v pěst na ústa a zadržoval emoce, než jsem si pročistil hrdlo.

"Jsem... v pořádku," odpověděl jsem a udělal krok vpřed.

Její pohled zůstal ještě chvíli upřený na mou zraněnou nohu, než se na mě podívala.

Hleděli jsme na sebe. Z modré se stala zelená.

Žádná další slova už neřekla.

Nakonec zavřela oči a zahrabala se hlouběji pod pokrývku.

Tentokrát jsem se usmál já.

Slíbil jsem, že Maye vrátím její křídla.

A já budu bojovat tak dlouho, dokud moje Láska nebude moci znovu létat.

Maya

Nenávidím ho.

Toho muže s krásnýma modrýma očima jsem nenáviděla.

Nenáviděla jsem to, co jsem díky němu cítila. Nenáviděla jsem, že ve mně jeho dotek vyvolává pocity.