Safed Love (Icy Love 3)

08

Christian

Tvrdý kopanec se mi opřel do dlaně. "Tak tedy bojovník."

Další kopanec. Naklonil jsem se, až jsem měl obličej nad hrbolem, a přitiskl jsem ruku o něco silněji. "Musíš nechat má-," odmlčel jsem se, hrdlo se mi náhle sevřelo, "tvou maminku odpočívat. Je unavená."

Čekal jsem na další kopnutí. Když k němu došlo, zavrtěl jsem hlavou, srdce jsem měl o něco málo plnější než předtím.

Vzhlédl jsem a uviděl Mayu, jak na mě stále zírá. "Nemáš hlad?" Zeptal jsem se a posadil se. Neodpověděla, ne že bych to čekal.

"Musíš jíst." Mluvil jsem dál, i když neodpovídala. "Když řeknu Viktorii, aby přinesla nějaké jídlo, budeš jíst?"

Už jsem sahal po telefonu. Rychle jsem zavolal Viktorii a řekl jí, aby Maye přinesla tác s jídlem.

Znovu jsem se postavil čelem k Maye. "Viktorie udělala tvoje oblíbené smažené nudle. Pamatuješ si, jak jsi je milovala?" Posadil jsem se vedle ní a pohladil ji po vlasech. "O poslední talíř by ses poprala s každým."

Mluvil jsem a mluvil, vyprávěl jsem jí o Mie a o věcech, které spolu dělaly. Vyprávěl jsem Maye, jak ji Viktoria zbožňovala. Jak pro ní byla jako dcera.

Čekal jsem, jestli se v jejích zelených očích objeví nějaká známka života, ale žádná se neobjevila. Mlčela. Jen mě pozorovala.

Když Viktorie konečně přinesla tác, pomohl jsem Maye posadit se.

Zadívala se na jídlo a pak se na mě znovu podívala. Přiblížil jsem jí vidličku ke rtům a čekal, až se zakousne. Ale ona to neudělala. Viktoria ji hýčkala a pobízela k jídlu, ale Maya zůstávala bez hnutí.

S třesoucíma se rukama jsem sklopil vidličku a odstrčil tác. "Ona jíst nebude."

"Ale Christiane, ona potřebuje jíst. Není to pro ně zdravé," namítla Viktorie.

Cítil jsem, jak se Maya vedle mě posunula. Lehla si a otočila se ke mně. Maya se na mě naposledy zadívala, než zase zavřela oči.

Její dech se během několika vteřin vyrovnal a tělo ochablo, když usnula.

Můj anděl byl opravdu zlomený, její křídla byla krutě přistřižena.

"Christiane," zašeptala Viktoria a hlas se jí chvěl pláčem. Zavrtěl jsem hlavou a nespouštěl oči ze své spící Lásky.

Viktorie vzala tác a já slyšel, jak odchází a dveře se za ní zavírají.

S těžkým srdcem jsem se přiblížil k Maye a přitiskl ji k sobě.

Když mi ospale vzdychla na hrudi, sevřel jsem jí ruce kolem pasu. Její bříško se mi přitisklo na břicho a já cítil, jak se miminko naposledy posunulo, než se také uklidnilo.

O několik minut později matka i dítě tvrdě spaly.

Ale já jsem zůstal vzhůru, moje mysl se odmítala nechat uspat. Bylo nemožné zavřít oči. Pokaždé, když mě obklopila tma, viděl jsem jen Mayu uvězněnou v kobce. Těhotnou, zraněnou a osamělou.

Tak jsem Mayu držel v náručí a hlídal ji, když spala.

Poprvé v životě jsem byl bezradný. A slabý. Nezklamal jsem jen Mayu, ale i dítě, které nosila.

Nezáleží na tom, jestli je moje, nebo Dmitryho. Dítě bylo nevinné. Bylo součástí Mayi. Moje ruka se znovu přesunula k jejímu kulatému bříšku. Když jsem držel v ruce hrbolek, naplnil mě náhlý nával majetnictví.

Místo abych to od sebe odstrčil, uvítal jsem to. A spolu s tím jsem se nechal pohánět hněvem. Dmitry nebude platit jen za to, že Maye ublížil. Ne, jeho utrpení by teď bylo dvakrát větší.

Maya se v mém náručí pohnula a vytrhla mě z myšlenek. Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že od jejího usnutí už uběhla nějaká doba. Maya rozespale zamrkala očima a spojila je s mýma.

Hleděli jsme na sebe, oba naše pohledy se nezastavily. Po nějaké době jsem ucítil, jak se mi v náručí lehce pohnula. Uvolnil jsem své pevné sevření a sledoval, jak se posadila.

Rozhlédla se po místnosti a její oči se zaměřily na stěnu v rohu. Aniž by mi věnovala další pohled, vstala a já se rychle šokovaně posadil. Můj pohled ji sledoval jako ostříž a hledal jakoukoli reakci.

Ale i když se pomalu přesunula ke stěně, její výraz v sobě nic nezanechal.

Šel jsem za ní a žaludek se mi svíral, jak jsem čekal na její další pohyb. Kdyby tak promluvila. Zůstal jsem sám a snažil se Maye přijít na kloub. A s jejím mlčením bylo těžké přemýšlet jako ona.

Zastavil jsem se v kroku, když jsem ji uviděl, jak se zastavila před zdí.

Zmateně jsem udělal krok vpřed, ale ztuhl jsem, když si Maya klekla a posadila se ke zdi. Konečně přitáhla své mrtvé oči k mým. V tu chvíli mi snad přestalo bít srdce.

Nebo jsem snad přestal dýchat?

Dusilo mě, když jsem sledoval, jak se Maya pokládá ke zdi a choulí se do sebe. Když mi konečně svitlo, pevně jsem zavřel oči a snažil se umlčet obraz před sebou. Pěst se mi zkroutila podél boku a čelist se mi drtila.