Safed Love (Icy Love 3)

25

Christian

Otevřel jsem oči a uviděl Mayu, jak tvrdě spí. Držela si hrbolek a mně se sevřelo hrdlo.

Maya měla být po celou dobu těhotenství milovaná a hýčkaná. Měla být opečovávaná jako královna, mělo se s ní zacházet jako v rukavičkách.

Ale místo toho si musela prožít peklo. Zlomil ji.

Udělal jsem krok k posteli a bojoval se slzami. Kdybych tak mohl přepsat minulost.

Nepřestávej ji milovat.

Nikdy. Nikdy jsem ji nemohl přestat milovat. Bylo to nemožné. Měl jsem ji zarytou pod kůží, vryla se mi hluboko do srdce. Maya prolomila mé zdi a zůstala tam.

Můj otec měl pravdu. Bez ní jsem byl neúplný.

Maya byla jako droga. Ten nejnávykovější druh.

Zastavil jsem se před postelí a pohladil Mayu po vlasech. Ospale zasténala a probudila se. S úsměvem jsem vylezl na postel a přitáhl si ji do náruče.

Maya se usadila v mém náručí a ovinula mi ruku kolem pasu. Tlačila mi obličej do hrudi a ospale si povzdechla.

Maya jednou řekla, že je jako oheň. Musel jsem souhlasit. Byla jako oheň. Oba jsme hořeli, ale už bylo pozdě. Naši lásku nešlo zastavit - byla nezničitelná.

Maya

Chceš si zahrát?

Přejela jsem prsty po klávesách, ale nikdy jsem je nestiskla. Znovu jsem otevřela oči a podívala se přímo na Christiana. Upřeně na mě hleděl a čekal.

S našimi stále spojenými pohledy jsem nechala prsty pohybovat. Tiše. Něžně. A ozvala se sladká melodie. Hudba nás omývala jako pomalá, jemná vlna a já se usmála.

Jestli chceš, můžeš dál hrát na klavír.

Hraj pro mě, Anděli.

Chci tě slyšet hrát.

Probudila jsem se leknutím a vytřeštila oči.

Chceš si zahrát?

Ta slova mi rezonovala v uších.

Zahraj mi, Anděli.

Podívala jsem se na Christiana a viděla, že se také probouzí. Rychle se posadil a zmateně na mě zíral.

"Mayo?"

Zahraj pro mě, Anděli.

Třela jsem si hruď a snažila se zbavit napětí, které tam bylo.

Jestli chceš, můžeš dál hrát na klavír.

Oči se mi přesunuly ke dveřím a dech se mi zrychlil víc než předtím.

"Mayo, co se děje?" Christian se zeptal.

Zahraj mi, Anděli.

Svědily mě prsty. To nutkání bylo prudké a intenzivní. Tělo mi tepalo potřebou zahrát si. Nerozuměla jsem tomu pocitu.

Ale měla jsem pocit, že se udusím, když nebudu hrát.

V uších mi stále zněl Christianův hlas.

Všechny vzpomínky mi přicházely jako záblesky za očima.

Zahraj pro mě, Anděli.

Zalapala jsem po dechu a snažila se dýchat, jak se mi stahovaly plíce. Bez přemýšlení jsem vstala z postele. V žaludku jsem ucítila ostrou bolest, ale ignorovala jsem ji.

Slyšela jsem, jak Christian volá mé jméno... I jeho jsem ignorovala. Vyběhla jsem z ložnice a nohy mě vedly do místnosti s klavírem. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.

Rozsvítila jsem světla a místnost se okamžitě rozzářila. Cítila jsem za sebou Christiana a moje napjatá ramena se začala uvolňovat.

Zhluboka jsem se nadechla, vešla dovnitř a zastavila se před klavírem.

"Mayo," zašeptal Christian. V jeho hlase jsem slyšela překvapení.

Chceš si zahrát?

Ano. Ano. Ano. Chtěla jsem si hrát. V mém srdci bylo palčivé zoufalství. Chtělo se mi z toho pocitu zhroutit a rozplakat. Bylo toho na mě moc. Připadalo mi to příliš.

Hraj pro mě, Anděli.

Chtěla jsem. Chtěla jsem hrát pro Christiana.

Ale nevěděla jsem jak.

Zavřela jsem oči a cítila pomalou bolest ve spáncích.

Hraj pro mě, Anděli.

Posadila jsem se na lavičku a nechala oči zavřené.

V okamžiku, kdy se mé prsty dotkly klavíru, jsem byla ztracená. Ztracená v tom pocitu, který mě ovládl.

Už jsem nebyla sama sebou. V mysli jsem se vrátila do doby před tolika měsíci.

Mé prsty klouzaly po klavíru. Nepřemýšlela jsem. Prostě jsem tomu dovolila, aby se to stalo.

Potichu. Něžně. Hrála jsem.

Z klavíru se stále rozléhaly tóny a zněla sladká melodie. Hudba mě omývala jako sladká, jemná vlna.

Otevřela jsem oči a navázala přímý kontakt s Christianovýma modrýma očima. Seděl na pohovce a jeho výraz byl plný údivu.

Viděla jsem, jak se mění v něco jiného. Nechápala jsem, co to je, ale jeho tvář změkla a na rtech mu pohrával úsměv.

Přitáhl si pěsti ke rtům. Všimla jsem si, že se mu třesou ruce.

Rty se pohnuly... Usmívala jsem se.

S melodií, která hrála kolem nás, jsem se na Christiana zadívala.

Dívali jsme se jeden na druhého.

Od modré k zelené.

Měla jsem pocit, že se konečně můžu nadechnout.

V tu chvíli jsem na všechno zapomněla. Na každou ránu. Na každou bolest. Každou špatnou vzpomínku.

Existoval jen tento okamžik.

Hraju na klavír. Christian se na mě dívá.

Cítila jsem... klid.

Neuvědomila jsem si, že píseň skončila a já přestala hrát, dokud Christian nevstal. Vytrhla jsem se z omámení a sledovala ho, jak se pohnul těsně ke mně.

Christian si klekl vedle mě a vzal mé ruce do svých. "Vzpomínáš si, Anděli?"

Při jeho otázce se mi sevřelo srdce. Zavrtěla jsem hlavou a zoufale zavřela oči.