Safed Love (Icy Love 3)

20

Christian

Vstala a rukou si sáhla na krk. Byla nervózní.

Maya se na mě podívala, hrudník se jí pohyboval nahoru a dolů, dýchala ztěžka. Udělal jsem krok dopředu a Maya v sobě zadusila vzlyk.

Ustupovala, až se dotkla zdi. Maya několikrát zavrtěla hlavou a zuřivě si třela hrdlo.

Viděl jsem, jak se jí obličej zkřivil, a tiše se rozplakala. Když jsem se pokusil znovu postoupit vpřed, zavrtěla hlavou. Oči se jí rozšířily a zalapala po dechu.

"Já... já... nemůžu... dýchat... nemůžu... dýchat."

"Do prdele!" Zaklel jsem a spěšně se pohnul kupředu. Vzal jsem ji do náruče a odnesl ji k posteli.

Posadil jsem se na kraj a položil si ji na klín. "Uklidni se. To je v pořádku. Nesnaž se dýchat příliš rychle. Dýchej pomalu. Ššš... držím tě, Anděli. Pomalu dýchej. Nádech a výdech."

Maya mi položila hlavu na rameno, ale slyšel jsem, jak pomalu dýchá, přesně jak jsem jí řekl.

Když se její dech konečně zklidnil, slyšel jsem, jak mi na rameni tiše pláče. Stále jsem ji držel v objetí a ani na okamžik ji nepustil.

Maya se také nepokoušela uhnout. Držela se mých paží smrtelně pevně.

Její slzy mi způsobily tu nejbolestivější bolest u srdce.

Byla to zvláštní směsice emocí, která se ve mně hromadila. Agónie a štěstí. Nevěděl jsem, které z nich se mám držet.

A tak jsem místo toho Mayu prostě jen držel . Nechal jsem ji, aby byla mou kotvou, zatímco já byl její.

Když jí konečně uschly slzy, vzal jsem ji znovu do náruče a položil ji na postel.

Měla zavřené oči, ale obličej měla zarudlý a opuchlý od pláče. To bylo podruhé, co plakala od chvíle, kdy jsme ji zachránili. Oba důvody neměly nic společného s jejím vězněním, ale se mnou.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že veškeré mé úsilí nepřijde vniveč. Ona mě znala. Maya mě vnímala hluboko v srdci.

Musel jsem v nás dál věřit.

Věnoval jsem jí poslední pohled a chtěl jsem vstát, ale ucítil jsem, jak se mi něco sevřelo kolem zápěstí.

Oči se mi rozšířily a já se podíval dolů, abych viděl, jak mě Maya drží za okraj rukávu a brání mi v tom, abych se vzdálil.

Zvedl jsem hlavu a uviděl, že má otevřené oči. Naše pohledy se setkaly a upřeně jsme na sebe hleděly.

Viděl jsem, jak Maya několikrát polkla. Podívala se na mou ruku a pak se mi znovu zadívala do očí.

Čekal jsem... nevěděl jsem, jak dlouho, ale čekal jsem.

Její rty se konečně rozestoupily a její hlas byl melodií pro mé uši.

"Můžeš... mě... prosím... obejmout?"

Ta slova byla vyslovena tiše. Koktala je, ale nespouštěla ze mě oči.

Srdce mi poskočilo a roztančilo se. Žaludek se mi sevřel až v krku a já jsem přikývl.

"Budu tě držet, Anděli. Budu tě držet tak dlouho, jak budeš chtít." Naklonil jsem se dopředu, až se naše nosy dotýkaly, a řekl jsem: "A i když už nebudeš chtít, abych tě držel, stejně tě nepustím."

Viděl jsem, jak jí zčervenaly tváře. Políbil jsem ji na špičku nosu a lehl si vedle ní.

Než jsem se stačil pohnout, otočila se ke mně a zabořila se mi do hrudi. Usmál jsem se.

Objal jsem ji kolem boků a přitáhl si ji blíž. Její břicho mi sice překáželo, ale zas tak moc mi to nevadilo. Když byla pevně sevřená v mém objetí, políbil jsem ji na tvář.

Vzdychla mi na hrudi a její ruce se sevřely kolem mého pasu. Srdce se mi rozbušilo.

Oba jsme mlčeli.

Už jsem skoro usínal, když to ticho prolomila.

Její slova mě zaskočila. Sakra, její hlas byl pro mě šokující. Nečekal jsem, že znovu promluví. Ale ona promluvila.

A už vůbec jsem nečekal, že ta slova vysloví.

"Jsi můj zachránce," zašeptala mi tak něžně do hrudi.

Její paže byly jako ocelový pás kolem mých boků. Byl jsem její zachránce. Stejně jako předtím.

V nose mě štípaly nejrůznější emoce. Bylo to skoro k nezvládnutí, tak moc jsem si nedokázal představit, čím Maya prochází.

"Jsi můj zachránce," zašeptala znovu. "Ne její."

Oči se mi rozšířily, konečně jsem pochopil, kam tím míří. Ta slova byla plná nevinnosti, její hlas zněl tak dětsky, skoro až vyděšeně.

"Ty nejsi její," pokračovala zlomeně a kradla mi dech.

Zvedl jsem ruku, položil jí prst pod bradu a zaklonil jí hlavu. Dívala se na mě se slzami v očích. Její zelené oči byly skelné. Připomnělo mi to naše první setkání.

"Ty... mě chceš opustit?" zeptala se tiše.

Zavrtěl jsem hlavou a přitiskl naše čela k sobě. "Ne. Ne. Ne. Mayo, já tě neopustím, už nikdy."

"Ona... mi tě... jednou vezme?" Její výraz byl tak strhaný. Vypadala tak zraněně a vyděšeně.

Přitáhl jsem si její tělo blíž k sobě. "Ne, Mayo. Nikdy tě neopustím. Už jsem ti to slíbil. Řekl jsem, že tě nikdy nenechám odejít. A ten slib plním. Jsem již navždy tvůj, nechci jí. Nechci v životě jinou ženu, než tebe."