Safed Love (Icy Love 3)

16

Maya

Tak jsem promluvila.

A pak jsem si uvědomila svou chybu.

Nechala jsem ho vyhrát.

Poté, co jsem tak dlouho bojovala s tím, abych nic necítila, jsem se nakonec přinutila cítit.

Pocity způsobily, že všechno bolelo. Tak moc to bolelo.

Přála jsem si být zpátky. S ďáblem.

Protože tehdy jsem byla otupělá. To bylo mnohem lepší. Nic nebolelo. Vzpomínky nebyly bolestivé, protože jsem žádné neměla.

Chtěla jsem, aby to tak zůstalo.

Nechtěla jsem, aby mě to bolelo. Už ne.

Odvrátila jsem se od Christiana. Jen mě držel, paži kolem boků, dlaň na břiše.

Jemně mě třel po břiše. "Uklidni se, malý bojovníku."

Chraň své dítě. Ať se děje, co se děje. Musím chránit své dítě.

Slyšela jsem ta slova v hlavě. Zavřela jsem oči a nadechla se.

Hlas v mé hlavě patřil mně. Nerozuměla jsem, co ta slova znamenají, věděla jsem jen, že musím někoho chránit.

I když jsem byla s ďáblem, chránila jsem dítě. I když jsem sama nebyla při sobě, nikdy jsem mu nedovolila, aby se dotkl mého břicha. Mé činy se děly nevědomky. Jako by mi to bylo vštípeno do hlavy.

"Spi, Anděli. Budu na tebe dohlížet."

Spi, Anděli. Budu na tebe dávat pozor.

Nenáviděla jsem ho. Nenáviděla jsem jeho hlas. Nenáviděla jsem vzpomínky, které přinášel.

Ale také jsem nenáviděla, že jsem ty vzpomínky chtěla.

I když jsem to všechno nenáviděla, hluboko uvnitř jsem žila pro ty drobné záblesky své minulosti.

Christian

Cítil jsem, jak se Maya v mém náručí pohnula. Téměř ospale vzdychla a ještě hlouběji se mi zavrtala do náruče. Otevřel jsem oči a s viděním stále ještě zamlženým spánkem jsem se na ni zadíval.

Spala klidně, což byl rozporuplný obraz po noční můře, kterou měla před několika hodinami.

Už je to pár dní, co promluvila, ale noční můry ji od té doby trápily ve spánku každou noc.

Znovu to cítila. Její emoce byly drobné, téměř neviditelné, ale rozhodně tam byly. Noční můry toho byly důkazem.

Maya si myslela, že zůstat otupělá bude lepší, aniž by si uvědomovala, že se tím, že nic necítí, pomalu ničí.

Musela to ze sebe dostat ven. Nepřestávala, dokud neprolomila všechny zdi kolem jejího srdce.

"Dobré ráno, Mayo ," zašeptal jsem jí do ucha. Vložil jsem tam polibek a opřel se o lokty. Znovu si povzdechla a zamrkala očima.

Maya na mě chvíli nechápavě zírala a pak oči zase zavřela a odmítala mě vzít na vědomí. Jako každičký den.

Kotě. Jak nevinné. Zdálo se, že zapomněla, že jsem tvrdohlavý zmrd. Mohla se mnou bojovat, jak chtěla, ale nakonec stejně vyhraju.

Vyhrál jsem již předtím. Chystal jsem se vyhrát znovu.

"Už je pozdě. Musíš vstát a najíst se," naléhal jsem na ni a políbil ji na nos.

Všiml jsem si, že nakrčila nos, a znovu otevřela oči.

Maya se vymanila z mého objetí a snažila se posadit. Položil jsem jí ruku za záda a pomohl jí do sedu.

Položil jsem dlaň na její pevné břicho. Když jsem ucítil kopnutí, usmál jsem se. Nebylo možné, aby to tak nebylo. "I tobě přeji dobré ráno."

Maya se pokusila uhnout od mé ruky, ale přitiskl jsem ji pevněji na její břicho a cítil, jak si dítě hraje na cvičný terč.

Odsunul jsem ruku a Maya položila tu svou na hrbolek a ochranitelsky ho držela. Alespoň brala dítě na vědomí.

Díval jsem se na Mayu, dokud neodvrátila pohled. Někdy dávala najevo jemné emoce, ale ty rychle mizely.

Bojovala sama se sebou.

Hádal jsem, že i já s ní musím bojovat.

Pak jsem se rychle pohnul, čímž jsem překvapil i sám sebe. Vždycky jsem byl trpělivý. Vypadalo to, že mi trpělivost pomalu dochází.

Přesunul jsem se nad Mayu , stehny po obou stranách jejích boků, a přiblížil jsem svůj obličej k jejímu.

Její oči se rozšířily šokem. Bylo to tam. Konečně emoce. Viděl jsem, jak ztěžka polkla a její pohled se pomalu přesunul po mé tváři.

Jemně jsem ji pohladil po tvářích a naše nosy se lehce dotkly. "Vrať se ke mně, Mayo. Čekám na tebe. Dovol mi, abych ti pomohl. Dej mi šanci, abych tě znovu uzdravil. Dej nám šanci. Bojuj za nás."

Zavřela oči. Tvrdohlavá žena.

"Mayo, otevři oči."

Oči se jí otevřely. "Už jsem ti to říkal a řeknu ti to znovu: neodvracej ode mě zrak. Chci, aby ses na mě dívala. Dívej se na mě. Ať mě vidíš. Jen na mě, Mayo."

Neušlo mi, jak se jí zadrhl dech v krku a jak na mě zírala široce rozevřenýma očima.

Maya si olízla rty a snažila se odvrátit pohled. Všiml jsem si, že si rukama téměř zuřivě tře břicho. Začaly se jí třást. Když jsem se jí podíval do tváře, viděl jsem, že vypadá ztraceně a vyděšeně.

Maya vypadala rozrušeně.

Kurva! Zatlačil jsem příliš silně.

"Mayo ," zašeptal jsem a políbil ji do koutku úst. "Když se mnou nebudeš mluvit, nemůžu ti pomoct. A já ti chci pomoct."

Maya několikrát zamrkala a otočila ke mně hlavu s udiveným výrazem ve tváři. Naklonila hlavu na stranu, jako by čekala, že budu pokračovat.