Safed Love (Icy Love 3)

34

Maya

Adrian a Christian vtáhli Larrina do pokoje a povalili ho na postel. Než jsem stačila vejít dovnitř, Mia mě chytila za ruku. "Myslím, že bychom měli počkat tady," navrhla jemným tónem.

Očima jsem sjela ke Christianovi a viděla, jak se ke mně blíží. Otevřel mi náruč a já do ní ochotně vešla. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a dala průchod svému nejhoršímu strachu. "Bude v pořádku?"

Když jsem od něj neslyšela žádnou odpověď, sevřela jsem mu ruce kolem pasu. V tu chvíli jsem si všimla, že se jeho ruce třesou. Byl to jen slabý záchvěv, ale dostatečný na to, aby mi prozradil, co cítí.

Ucítila jsem jeho rty na svém spánku a v očích mě štípaly neprolité slzy. Položila jsem mu polibek na tlukoucí srdce a nechtěla ho pustit.

Zůstali jsme uvězněni v objetí. V tu chvíli jsem byla jeho silou. "Bude v pořádku, Christiane . Slíbil, že Prince bude objímat, že ho bude chránit. Larrin se musí seznámit se svým vnukem."

Ta slova se mi těžko vyslovovala. Můj hlas zněl chraplavě, jak jsem se snažila udržet slzy na uzdě. Nemohla jsem plakat. Nemohla jsem být slabá. Ne teď. Musela jsem být silná.

Larrin nás zachránil... vzal si kulku pro sebe, místo toho aby jí schytal kdokoliv z nás.

Musela jsem být silná za nás všechny.

Teď, když byl Dmitry zajat, bude všechno v pořádku. Byli jsme v bezpečí.

Strach. Vztek. Úleva. Smutek. Znechucení. Šok.

V tu chvíli byly mé pocity dřímající sopkou. Všechno jsem pohřbila v sobě a soustředila se na Christiana a Larrina.

"Mayo."

Jméno mě vytrhlo z myšlenek a já se podívala na Miu. "Proč si nejdeš odpočinout? Až Sam skončí, tak tě zavoláme."

Zavrtěla jsem hlavou a pevněji objala Christiana. "Ne, zůstanu tady, dokud nebudu vědět, že je naprosto v pořádku."

"Mayo," upozornil mě Christian.

Než stačil cokoli říct, odtáhla jsem se a postavila se na špičky. Přiblížila jsem své rty k jeho a jemně ho políbila. "Já nikam neodcházím, Christiane. Prosím, nech mě tu zůstat," zašeptala jsem mu do rtů.

Vzdychl a zavřel oči. "Jsi tak paličatá."

"Já vím," zamumlala jsem na oplátku a znovu ho objala. "Počkáme tu společně, Christiane."

A přesně to jsme udělali.

Vzduch kolem nás byl těžký nejistotou, jako temný mrak, který se nad námi vznášel.

S každou další minutou jsem se bála čím dál víc. Mrazilo mě až do morku kostí při pomyšlení, že se Larrin nedostane z té místnosti živý.

"Mayo... Mayo... probuď se."

Mrzutě jsem otevřela oči a zadívala se do Miiny usměvavé tváře. Setřela jsem ze sebe rozespalost a vstala. "Promiň. Usnula jsem."

"Samovi se podařilo tu kulku vyndat. Larrin je v pořádku. Už odpočívá," řekla Mia nadšeně.

Ústa se mi otevřela a srdce mi při Miiných slovech poskočilo. Když jsem ucítila kopnutí, instinktivně jsem si sáhla na břicho.

Hladila jsem si břicho uklidňujícími kroužky. Otočila jsem se a hledala Christiana. Jeho napjatá záda byla obrácena ke mně, jak stál čelem ke zdi. Přistoupila jsem k němu a položila mu ruku na rameno.

Okamžitě se pod mým dotykem zklidnil a já slyšela, jak uvolnil dlouhý, bolestný povzdech. "Je v pořádku, Christiane."

Rázně mi přikývl. "Já vím."

"Chceš ho vidět?" Zeptal jsem se, když na nás padlo ticho.

Přešla jsem před Christiana a pohladila ho po tvářích. "Čeho se bojíš?"

Prudce jsem se nadechla, když jsem viděla bolest v jeho očích. "Myslel jsem, že ho to nebude zajímat, Mayo. Nebyl to skutečný otec. Poté, co jsem přišel o matku, se nikdy nechoval jako otec. Většinu času jsem byl jen zapomenutý syn."

Christian sklonil hlavu a zabořil mi obličej do krku. "Nevím, jak se mu podívat do očí a poděkovat mu za to, že tě zachránil. Tu kulku schytal za tebe."

Obtočila jsem mu ruce kolem krku a třela mu prsty o zátylek. "Mýlíš se. Zachránil nás. Kdyby nebylo jeho, zastřelili by tě. V tu chvíli si myslím, že mu bylo jedno, koho zachraňuje. Jestli jsem to byla já, ty nebo Princ. Je to dobrý člověk, Christiane. Jen trochu ztracený a zlomený, ale v duši je dobrý člověk."

Ucítila jsem na kůži Christianův povzdech, než se odtáhl. "Pojďme."

Usmála jsem se a podívala se do jeho podmanivých modrých očí. Vzal mě za ruku a propletl naše prsty, než mě odtáhl do pokoje.

Larrin ležel na posteli a Adrian vedle něj. Když jsme se k němu přiblížili, upřel na nás pohled. Jeho tvář byla plná bolesti, ale přesto nám věnoval úsměv. "Jsem rád, že... jste... oba v pořádku."

Věnovala jsem mu roztřesený úsměv. "Děkuji... moc děkuji."

Zasmál se, ale rychle zalapal po dechu a jeho tvář zbledla. "Ne... neděkuj mi."

Adrian se na nás podíval, než se postavil. "Nechám vás o samotě," zamumlal, než opustil místnost.

Zaujala jsem jeho místo na židli vedle postele. Vzala jsem Larrinovu ruku a podívala se mu na břicho.

Byl přikrytý dekou, ale já se zamračila, protože jsem si vzpomněla na krvavou scénu z předchozího incidentu. "Bolí to hodně?"