Safed Love (Icy Love 3)

15

Maya

Chtěla jsem se vrátit k otupělosti, ale on byl vytrvalý a nenechával mě v klidu.

Christian.

Tak se jmenoval. Můj zachránce. Ale on již nebyl mým zachráncem. Nechtěla jsem, aby jím byl.

Chtěla jsem, aby odešel. Chtěla jsem se vrátit k pocitu, že nic necítím.

Tak dlouho jsem s tím bojovala. Tak dlouho jsem s ním bojovala. Jeho hlas, jeho doteky, jeho něžné polibky, jeho krásné modré oči. Bojovala jsem, abych zůstala otupělá.

Ale každým dnem to bylo těžší a těžší.

Stále jsem však přemýšlela. Je to všechno sen?

Nic nedávalo smysl.

Všechno bylo rozmazané. Všechno bolelo.

Ďábel už tady nebyl. Ďábel už mi neubližoval.

Byl tu jen on. Christian.

Ať už jsem měla oči otevřené, nebo zavřené, byl tam. Jen mě nechtěl nechat na pokoji.

Někdy jsem nevěděla, co mám cítit.

Doufala jsem, že přijde můj zachránce. Ale byl skutečný? Nebo to byl ďáblův trik?

Christianův dotek mi neubližoval. Ne jako ten ďáblův.

Ne, jeho dotek mě uklidňoval. Když mě všechno bolelo, on mě uklidňoval.

Pevně mě držel a šeptal mi do ucha. Jako to dělal teď.

Zavřela jsem oči a odmítala ho poslouchat. Nechtěla jsem slyšet jeho hlas. Jeho hlas ve mně vyvolával vzpomínky.

Mnohdy dobré. Jindy bolestné. Všechno bylo bolestivé.

Dokonce i ty dobré vzpomínky. Ale nedávaly smysl. Vždycky jsem byla šťastná. A v těch vzpomínkách byl vždycky Christian.

Nenáviděla jsem ho. Tak moc jsem ho nenáviděla.

Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal. Nechtěla jsem, aby mi šeptal do ucha.

Chtěla jsem křičet.

Ale zdálo se, že nemůžu najít hlas. Ďábel nesnášel, když jsem mluvila. Tak jsem mlčela.

I když Christian mluvil donekonečna a prosil mě, abych promluvila, nemohla jsem. Nechtěla jsem. Svým mlčením jsem doufala, že odejde.

" Anděli, mluv se mnou."

Jeho hlas byl konejšivý a bolestný zároveň.

Snil jsem o tobě, než jsi vstoupila do mého života. Když jsem byl malý kluk, snil jsem o tobě. Hnědé vlasy a zelené oči, s krásným úsměvem. Můj anděl.

Pevně jsem zavřela oči před zábleskem vzpomínek. Cítila jsem, jak se mi svírá hruď. Pokaždé, když promluvil, vyvolal vzpomínky.

Nevěděla jsem, jestli jsou skutečné. Klavír, květiny, nebo dokonce ta krásná řeka.

Dokonce mi říkal Anděli. Přesně jako v mých snech.

Hrdlo se mi sevřelo a já otevřela oči. Dívala jsem se do jeho modrých očí. Vždycky jsem se v nich ztrácela.

Měl ty samé modré oči, přesně takové, o jakých jsem snila. Opravdu byl můj zachránce.

"Zahraješ mi, prosím?" Znělo to, jako by mě prosil.

Chceš si zahrát?

Jestli chceš, můžeš dál hrát na klavír.

Už jsem to někdy dělala?

"Chci si s tebou zatančit, Anděli. Chci tě vidět usmívat se jako dřív. Pořád si na ten den vzpomínám. Byla jsi tak šťastná, usmívala ses a smála. Pořád slyším tvůj krásný smích, když se s tebou točím dokola."

Dovolíš mi s tebou tančit, Anděli?

Slyšela jsem v hlavě jeho hlas, i když jsem věděla, že teď nic neříká.

Bylo to tak. Další vzpomínka, při které se mi špatně dýchalo.

Cítila jsem jeho rty na svém čele. "Chci tě takhle vidět znovu."

Zavřela jsem oči před jeho slovy. Jeho paže se mi sevřely kolem pasu.

"Podívej se na mě, Anděli. No tak, ukaž mi ty krásné zelené oči."

Mayo, podívej se na mě.

Víš, že tě nepustím, dokud mi nedáš, co chci.

Už se ode mě nikdy neodvracej.

Oči se mi otevřely a já uviděla Christianův úsměv.

V hlavě se mi znovu ozval jeho hlas.

"Tady jsi." Naklonil hlavu, až se naše nosy dotkly. "Už se ode mě nikdy neodvracej."

Srdce se mi zadrhlo. Ta slova - byla to další vzpomínka. Nesnášel, když jsem se od něj odvracela.

Točilo se ve mně tolik emocí. Začínala jsem šílet. Nic nedávalo smysl. Byla jsem tak ztracená.

Ale už jsem nechtěla být dál ztracená.

Christian zvedl ruku a prstem se dotkl mé tváře. Jeho dotek byl jemný, pravý opak ďáblova doteku.

"Jdu se převléknout a pak půjdeme spát. Dobře?"

Vstal a já znovu zavřela oči.

S rozpuštěnými vlasy jsi krásnější.

Znovu jsem otevřela oči, když jsem uslyšela Christiana . Naše oči se setkaly. Řekl o mně, že jsem krásná.

Kůže mě hřála a v srdci jsem cítila zvláštní pocit. Žaludek se mi sevřel.

Viděla jsem, jak si svléká košili. Byl jen v šedých kalhotách.

Obvykle spím nahý, ale napadlo mě, že by ti to nebylo příjemné. S tepláky ti můžu vyhovět, ale nesnáším spaní v košili.

Jeho hlas mi zněl v uších, když ke mně kráčel. Viděla jsem, že trochu kulhá, nohu za sebou táhne.

Pocítila jsem náhlý příval emocí. Stejně jako předtím, když jsem ho viděla zraněného.

Když jsem promluvila.

Jsi zraněný.

Když jsem ho viděla zraněného, bolelo mě to. Připomnělo mi to, když jsem byla zraněná já.

Připomnělo mi to chvíle, kdy jsem chtěla, aby mě někdo utěšil. Když jsem chtěla, aby na mě někdo promluvil, abych se cítila lépe.