Safed Love (Icy Love 3)

35

Maya

Larrin zavrtěl hlavou. " Ani ne."

Christian si odfrkl. "Nemusíš si hrát na tvrďáka, staříku."

To byla první slova, která pronesl od chvíle, kdy jsme vešli do místnosti. Jeho hlas zněl chraplavě a já jsem vzhlédla a viděla, jak se na Larrina dívá.

Vlastně se oba dívali jeden na druhého.

Mezi oběma muži proběhla napjatá chvíle, než se od sebe odvrátili. Povzdechla jsem si, když oba mlčeli. Čekala nás dlouhá cesta.

Christian obešel postel a postavil se vedle mě. "Mayo, pojďme. Potřebuješ si odpočinout. Já taky potřebuju..." Christian se zarazil a jeho výraz se změnil v zuřivý.

Pochopila jsem, co tím myslel.

Dmitry byl zajat a Christian se nemohl dočkat, až se mu pomstí.

Viděla jsem, jak se mu ruce svírají v pěst. Vzala jsem je do dlaní a políbila ho na klouby. "Jdi. Já budu tady. Až budu unavená, půjdu nahoru a prospím se."

Otevřel ústa, aby něco namítl, ale já pokračovala. "Budu v pořádku, Christiane. Opravdu. Prosím, jdi. Udělej, co musíš."

Tím jsem mu dala najevo, že mi nevadí nic z toho, co pro Dmitryho naplánoval . Odmítala jsem myslet na Ďábla, protože to ve mně vyvolávalo všechny vzpomínky, které jsem chtěla pohřbít. Mé oči se setkaly s Christianovými. Modrá se změnila v zelenou. Usmála jsem se a čerpala sílu z jeho zuřivého pohledu.

Po dlouhé chvíli ticha mezi námi zaváhal. Sklonil se a políbil mě na rty. "Přijdu si pro tebe," prohlásil Christian, než se odtáhl.

Usmála jsem se, protože jsem věděla, že své slovo dodrží. Zvedl ruku a palcem mi přejel po tváři. Jeho dotek byl jemný, stejně jemný byl i jeho pohled.

Christian se odtáhl. Zírala jsem na jeho vzdalující se záda, když se náhle zastavil.

Cítila jsem, jak jsem svraštila obočí, když ve mně zavládl zmatek. Jeho ramena se napjala, než promluvil. Slova byla vyslovena tiše, ale mě šokovala stejně jako Larrina.

"Děkuji ti za záchranu."

S tím Christian odešel.

Nemohla jsem si pomoct, ale usmála jsem se. Můj zadumaný muž. Byl tak tvrdohlavý.

Ohlédla jsem se na Larrina a viděla ho, jak zírá na zavřené dveře. "Zdá se mi to?"

Tentokrát jsem se zasmála já. "Ne, nezdá."

S povzdechem zavřel oči. "Nikdy jsem si nemyslel, že to od svého syna uslyším."

Sevřelo se mi hrdlo a podívala jsem se do klína. Byl to tak krásný okamžik. Chtěla jsem ho zachytit a navždy si ho uchovat v srdci. Stále jsem si pamatovala, jak se kdysi otec a syn tak moc nenáviděli.

"Měl bys odpočívat," zašeptala jsem a upravila mu prostěradlo.

Oči už měl zavřené. O několik minut později se jeho dech vyrovnal. Věděla jsem, že spí. Netrvalo dlouho a oči mi začaly těžknout. Poslední, co jsem si pamatovala, bylo, jak jsem zírala na Larrinovu spící postavu a přemýšlela o tom, jak moc jsou si otec a syn podobní.

S trhnutím jsem se probudila, když jsem ucítila, jak mi někdo ovinul ruce pod kolena. Oči se mi rozšířily, když jsem se ocitla v Christianově náruči. Přitiskl si mě na hruď a já si instinktivně položila hlavu na jeho rameno.

Rozespale jsem si zabroukala a znovu zavřela oči. "Říkal jsem ti, abys šla spát, Anděli," napomenul mě. "Sedíš v tomhle křesle už celé hodiny. Nikdy mě neposlechneš. Není to dobré pro tebe ani pro dítě."

"Jsem v pohodě," zamumlala jsem a držela se ho za krk.

"Vezmu ji nahoru," slyšela jsem Christiana říkat. Otevřela jsem oči a viděla, že je Larrin vzhůru. Kývl na Christiana a poslal mi malý úsměv.

Christian nečekal, až se rozloučím, a už mě nesl z pokoje. "Ty jsi tak tvrdohlavá. Kolikrát ti to mám říkat? Musíš se o sebe lépe starat. Jedla jsi vůbec? Kurva, Mayo. Prosím, řekni mi, že jsi něco snědla."

Při té připomínce jsem si odfrkla. Hodlal se rozzlobit. "Mayo," zavrčel varovně. "Jedla jsi?"

Sevřela jsem rty a odmítla odpovědět. Frustrovaně zafuněl, ale mlčel. Podívala jsem se mu do tváře a viděla, že má rty ztenčené do vzteklé přímky.

Políbila jsem ho na krk. "Prosím, nebuď naštvaný."

"Nejsem."

Zavřela jsem oči. Rozhodně se zlobil.

Když došel do naší ložnice, nerozsvítil. Christian mě položil na postel a přetáhl přes mě přikrývku. Vylezl na postel a přitáhl si mě do svého objetí.

Objal mě zády k sobě. Jeho ruka ležela na mém břiše a já si položila svou na tu jeho.

V hlavě mi vrtala jedna otázka.

Byl pryč několik hodin.

"Je mrtvý?"

Otázka byla zašeptaná ve tmě, ale srdce mi bolestivě bušilo v hrudi.

"Ne," odpověděl.

Dech mě opustil s hlasitým zaskučením. Moje ruka se sevřela kolem jeho a hrudník se mi sevřel ještě víc.

"Nečeká ho snadná smrt, Mayo."