Safed Love (Icy Love 3)

29

Maya

Viděla jsem, jak ztěžka polkl. Naklonil hlavu, až se naše čela dotýkala. "Neotočil jsem se od tebe proto, že jsi byla Sopravissuto. Odvrátil jsem se, protože mě ranilo, že jsi mi lhala. Když jsem se konečně se vším smířil, bylo už pozdě. Už jsi byla pryč. Běžel jsem za tebou, ale stejně jsem přišel pozdě. Mayo, ten den... nikdy jsem necítil takovou bolest. Bylo to, jako by mě někdo trhal na kusy."

Hrdlo se mi sevřelo. "Bojovala jsem, Christiane. Bojovala jsem proti němu. Nedala jsem se snadno. Křičela jsem kvůli tobě. Řekl... řekl, že mě nechceš vidět. Říkal, že mě dáváš z cesty."

Christianův výraz hřměl vztekem. "Kdo?" zavrčel. Ale v jeho očích jsem zahlédla náznak poznání.

"Cessar," zašeptala jsem. "Vydal mě Dmitrimu. Říkal, že už mě nikdy nechceš... vidět."

Když se jeho tvář zkřivila bolestí, rychle jsem dodala: "Ale já mu nevěřila."

Christian přitiskl své rty na mé tak jemně. Ten polibek byl tak něžný, skoro jako peříčko. Když se naše rty dotkly, cítila jsem chuť slz.

"Nikdy jsem ta slova neřekl, Mayo. Jsi pro mě vším. Nikdy by mě nenapadlo se tě vzdát," přiznal a jeho hlas byl plný trápení.

"Já vím. Věřila jsem v nás, Christiane," řekla jsem a objala ho kolem hlavy. Přitiskla jsem ho k sobě, naše rty se stále dotýkaly.

"Taky jsem v nás věřil. Nikdy jsem nepřestal věřit."

Při jeho slovech se mi rozbušilo srdce. V hrudi jsem neměla ten zpropadený tíživý pocit. Cítila jsem se... lehčí.

"Díky tobě jsem se nezbláznila," zamumlala jsem a zavřela oči, zatímco mi zasypával tvář polibky.

Christian mě objal kolem ramen a drželi jsme se navzájem. Povzdechla jsem si a zavrtala se hlouběji do jeho bezpečného objetí. Cítila jsem se milovaná... opečovávaná... obdivovaná a chráněná.

V dlani jsem cítila jeho tvář a nahmatala jeho drsné strniště. Kdy se naposledy holil? Moje ruce bloudily po jeho tváři, dotýkaly se ho, cítily ho.

Přejela jsem mu prsty po rtech a on mě políbil na konečky prstů. Zavřela jsem oči, jak mě zaplavil láskyplný pocit.

Posadila jsem se na jeho klíně rovněji a políbila ho na rty. Nikdy jsem se ho nechtěla přestat dotýkat.

Mé myšlenky se však zastavily, když jsem ucítila kopnutí. Podívala jsem se dolů a zírala na své kulaté břicho. Cítila jsem, jak Christian sleduje můj pohled.

V nose mě štípalo, jak jsem bojovala se slzami.

Když jsem ucítila další kopnutí, bylo to již nemožné. Plakala jsem, držela se za břicho a cítila, jak se moje dítě hýbe.

Christian položil svou ruku na mou. Pevně jsme drželi hrbolek, ochranitelsky.

" Ublížil mi, Christiane," zašeptala jsem. "Tak moc mi ublížil. Pořád se hýbal. Nezáleželo na tom, že jsem plakala a prosila ho, aby přestal. On prostě... pokračoval. Pořád mi ubližoval. Znovu a znovu," plakala jsem a ruce si pevně tiskla na břicho.

Slzy mi stékaly po tvářích, když se dítě znovu pohnulo. Ach, dítě.

Přitiskla jsem tvář na Christianův krk. "Byl tak krutý. Nikdy nepřestal, Christiane . Nevím, jak dlouho to trvalo. Už jsem prostě neměla sílu... bojovat. Jen jsem... chtěla, aby to všechno... zmizelo. Chtěla jsem být... šťastná. Chtěl jsem... být zase s tebou."

"Mayo," zasténal Christian bolestí. Držel mě pevněji, když jsem cítila, jak jím prochází hněv.

Když se dítě znovu převalilo, zavřela jsem oči. "Řekl, že zabije... moje dítě."

Christian pode mnou ztuhl. Svaly se mu napjaly. Zdálo se mi, že na vteřinu přestal dýchat. "Cože?"

Jeho tón byl nebezpečný. I já jsem se při jeho hlase zachvěla.

Srdce mě při té vzpomínce zabolelo. Dmitry byl bezohledný. Snažil se mě zlomit všemi možnými způsoby. Bral si mě, dokud jsem mu neměla co dát. Přesto bral dál. Pořád mě lámal.

Jako by mu nestačily jeho činy, snažil se mě zlomit i slovy.

"Říkal, že mě nechá porodit, ale... mrtvé dítě předá tobě," dusila jsem se a v panice zrychleně dýchala.

Christianova paže se ochranitelsky prohnula kolem mého břicha. "Je to mrtvý muž, Mayo. Až ho najdu, bude litovat, že ti kdy ublížil. Bude litovat, že ho vůbec napadlo ublížit našemu dítěti."

Oči se mi otevřely a dech mě opustil v hlasitém zafunění.

Bude litovat, že jen pomyslel na to, že ublíží našemu dítěti.

Našemu dítěti.

Srdce se mi sevřelo a já se podívala na jeho rozzlobenou tvář. Viděla jsem v něm vraha. Zrůdu. Ale neměla jsem strach. Věděla jsem, že mě tohle Monstrum ochrání.

Bylo to moje monstrum.

Pohladila jsem ho po tvářích a podívala se mu do modrých očí. "Řekl jsi naše dítě."

Christianovo obočí se při mých slovech svraštilo. Jeho pohled se přesunul na mé břicho a pak zpátky nahoru. "Ano. Naše dítě."

Polkla jsem a překonala knedlík v krku. "Jak víš, že to dítě je tvoje?"

Christian zvedl ruku a setřel mi slzy. "Opravdu? Je to dítě moje, Mayo?"

Při té otázce jsem zavrávorala a přepadl mě pocit zoufalství. Zavřela jsem oči a opřela se čelem o jeho. "Nevím," zašeptala jsem. Hlas se mi zlomil, když se dítě znovu pohnulo. "Já nevím. Je mi to líto. Je mi to tak líto, Christiane."