Safed Love (Icy Love 3)

32

Maya

V ruce držel další zbraň.

Ale prosím ne.

Zasmál se, smíchem plným takového šílenství, že mi naskočila husí kůže hrůzou a odporem.

Dmitry ani nevypadal, že by byl udýchaný. Vypadal jako člověk s jediným posláním. Bylo v něm něco, co ho posilovalo, co ho činilo šílenějším.

Christian ke mně pomalu přistoupil.

Dmitry přesunul své mrtvé oči k mým a mrzutě se usmál. "Opravdu sis myslela, že se ti podaří utéct? Mayo, zdá se, že jsi zapomněla. Jsi moje."

On byl opravdu ďábel. Na zlomek vteřiny jsem přemýšlela, jak je možné, že je někdo tak krutý.

Ale ta myšlenka rychle zmizela, když mi namířil zbraň přímo doprostřed břicha. "Rozluč se s chlapcem, kterého miluješ."

Zakňourala jsem a držela si břicho, jako bych se snažila před tou hrůzou schovat svého prince.

Ale ďábel si nás našel a tentokrát nebylo úniku.

Tohle bylo ono. Tohle byl můj konec.

Srdce mi bušilo, když jsem viděla, jak stiskl spoušť. Oči se mi zavřely, když zazněly dva výstřely. Hrůza mě zaplavila, když jsem čekala na bolest.

Vteřiny ubíhaly a já nic necítila.

Oči se mi otevřely.

Zalapala jsem po dechu a vykřikla, když jsem uviděla Christiana, jak stojí přede mnou a v jeho tváři se zračí šok a bolest.

"Ne!" Vykřikla jsem a pohnula se dopředu. Objala jsem ho kolem ramen, rukama jsem mu přejížděla po těle a hledala, kde je zraněný.

Ne. Prosím. Tohle byla noční můra. Tohle se nedělo. Nemohla jsem Christiana ztratit. Tvář se mi zkřivila, jak se mnou lomcovala vlna bolesti za druhou.

"Christiane," vzlykla jsem a přejela po něm rukama. "Ne. Proč, Christiane?"

Christian mě chytil za pas a přitáhl si mě k hrudi. Jeho ruce mi sjely na břicho a přidržovaly hrbolek. Jeho druhá ruka putovala po délce mého těla, stejně jako jsem to dělala já jemu.

"Kde tě to bolí? Mayo, kde tě to bolí?" zeptal se naléhavě, hlas měl ochraptělý. "Prosím, řekni něco!"

Zaplavil mě ochromující smutek. Plakala jsem mu v hrudi. "Nejsem zraněná. Ty... jsi... schytal... kulku..."

"Mayo!" Christian se mnou zatřásl, tvářil se zděšeně. "Ne. Zasáhli tě! Já ne. Přišel jsem pozdě."

Z úst se mi vydraly mučivé vzlyky, plíce se mi bolestivě stáhly, jak jsem zavrtěla hlavou. Žaludek se mi začal křečovitě svírat z prudkosti mých vzlyků a já jsem Christianovi pohladila dlaní tváře. "Nejsi zraněný?" Zeptala jsem se.

V jeho očích jsem zahlédla zmatek a on se mírně odtáhl, očima bloudil po mém těle a prohlížel si mě. Udělala jsem to samé pro něj.

"Nejsi zraněná," prohlásil.

A on také nebyl.

Oči se mi rozšířily, když mi krev proudila tělem tak rychle, že jsem se najednou cítila slabá. Neslyšela jsem nic kromě divoce tepajícího tepu v uších. Co se to dělo?

"Tak... kdo si vzal tu kulku?" Zašeptala jsem. Christian ztěžka polkl a přitiskl mě k sobě.

Otočili jsme se, Christian mě chránil svým tělem.

Pohled, který se mi naskytl, mi vyrazil dech. Agónie mi roztříštila srdce a já klesla na kolena, příliš slabá, než abych se udržela na nohou, příliš slabá, než abych přemýšlela.

Křičela jsem úzkostí.

"NE!"

Dmitry

Opravdu si myslela, že se jí podaří utéct.

Jak naivní. Dokonce hloupá. Myslel jsem si, že se poučila už dávno předtím, a dokonce i teď - ale vypadalo to, že se toho musí ještě hodně naučit.

Škoda, že už jsem dosáhl svého stropu. Už jsem nebyl trpělivý. Zkoušela mě každý den. Pokaždé, když utekla. Pokaždé, když vyslovila jeho jméno.

Maya byla moje. I když nechtěla. Nebyla to její volba. Nikdy to nebyla její volba.

Jen proto, že neměla na výběr.

Jak moc ji musím zlomit, než to konečně pochopí?

Myslel jsem si, že jsem ji podřídil své vůli. Byla moje. Žádný jiný muž by se jí nedotkl.

Ale já jsem ji zjevně vyhodnotil špatně. To byla moje první chyba.

Od chvíle, kdy jsem ji poprvé uviděl, jsme byli jen Maya a já. Ale pak přišel Christian a všechno posral.

Nebýt jeho, Maya by byla pořád moje.

Ze svého místa ve stínu jsem je pozoroval. Díval jsem se, jak ji drží, jak objímá mou ženu.

Sledoval jsem, jak se s ním směje.

Prsty se mi sevřely kolem zbraně. Vztek se ze mě valil v těžkých vlnách.

Tohle byl konec.

Byl čas na jejich konec.

Oči se mi přesunuly na Mayino kulaté břicho. Jeho dítě. Ne moje. Pokaždé, když jsem se na ni podíval, připomnělo mi to.

Dotkl se jí.

Měl jsem se ho zbavit, když jsem měl příležitost.

Při té myšlence se mi rty zkřivily v malém úsměvu. Už na tom nezáleželo. Teď už jsem se ho mohl zbavit.

Všechno bych jí vzal, dokud by jí nic nezbylo. Dokud by neměla jinou možnost než padnout mi zpátky k nohám.

Díval jsem se na ně.

Když ji políbil, přejel jsem prstem po spoušti. Nemohl jsem se dočkat, až ji stisknu. Ukončil jejich životy.

Ale to by bylo příliš snadné.

Chtěl jsem vidět strach v jejich očích. Stejně jako v Christianových. Chtěl jsem jen jednu věc a to ho vidět bezmocného.