Safed Love (Icy Love 3)

31

Maya

"Jsi šťastný?" Zeptala jsem se a třela si malé kruhy kolem těhotenského bříška.

"Jsem víc než šťastný, Mayo. Jsem kurevsky štěstím bez sebe."

"Vždycky jsi o dítěti mluvil jako o klukovi. Jsi šťastný, že je to kluk?"

Když neodpověděl hned, znervózněla jsem. Nakonec jsem ucítila jeho rty vedle svého ucha. Vložil tam polibek a pak řekl: "Jsem šťastný."

Úlevně jsem si povzdechla, a když pokračoval, srdce mi spokojeně poskočilo výš. "Myslím, že jsem v hloubi duše vždycky chtěl malého prince. Po tom, co jsem ztratil..." Odmlčel se, ale já pochopila, co tím myslel. "Měl jsem prostě strach. Nechtěl jsem doufat. Ale když jsem se dozvěděl, že je to kluk, jako by se mi srdce obrátilo. Přísahám, že se na vteřinu zastavilo. Jsem teď nejšťastnější, jaký jen můžu být."

Opřela jsem se o jeho hruď a zaklonila hlavu. Christian se na mě ohlédl. "Já jsem taky šťastná."

Christian se usmál a políbil mě na čelo, na nos a nakonec na rty. Sladce se ujal mých rtů.

"Taková sladká chvíle. Skoro si vyčítám, že jsem vás vyrušila."

Oči se mi rozšířily a srdce se mi zastavilo. Ztuhla jsem a pomalu jsem otupěla.

Ne. Ne. Ne. Prosím, ne.

Moje mysl křičela, srdce plakalo a najednou mě všude bolelo.

Ten hlas.

Tohle se přece nemůže stát.

Už ne. Ne teď.

Cítila jsem, jak Christian za mnou ztuhl. Z naší pozice jsem viděla, jak se jeho rty zkroutily do úšklebku. Zaklonila jsem hlavu a strach mi zastřel zrak. Třásla jsem se hrůzou.

V tu chvíli jsem se chtěla rozplynout ve vzduchu. Nechtěla jsem existovat. Chtěla jsem být daleko... hodně daleko od Ďábla.

Christian se napřímil a já cítila, jak se otáčí. Pomalu jsem vstala a otočila se také, ale zůstala jsem schovaná za Christianem .

Z místa, kde jsem byla, jsem Dmitryho neviděla. Byla jsem úplně skrytá, chráněná za Christianovými zády.

Christian si přesunul ruku k opasku, kde měl pistoli.

"Ach, ach. Ani se nehni, nebo vystřelím . Věř mi, tentokrát to udělám," varoval Dmytry. "Ustup od ní."

Christian se ani nepohnul. "Ustup od ní, nebo budu střílet. Jaký má smysl být hrdinou? Až zastřelím tebe, klidně zastřelím i ji. Tak od ní kurva odstup."

Christianova ruka zůstala na opasku a on se stále nehýbal. Slyšel jsem, jak se Dmitry zasmál. V uších mi to zadunělo a já přivřela oči.

Bez přemýšlení jsem vystoupila zpoza Christianových zad a postavila se vedle něj.

Dmitry mě přelétl očima a já viděla jeho odporný úšklebek. "Tady jsi, lásko."

Zachvěla jsem se při jeho hlase, ale nespouštěla jsem z něj oči. Vypadal jinak. Měl vousy a jeho oblečení bylo pomačkané.

Jeho oči vypadaly zarudlé, unavené a... pomatené. Jejich šílený lesk mě probodával, až jsem cítila jen absolutní strach.

V hlavě mi běhaly myšlenky, žaludek se mi svíral v křečích. Srdce mě bolelo. Strašně to bolelo.

"Kdybys tak neutekla," zacukal. "Nechal bych tě naživu. Ale teď jsi mě jen naštvala. Už se necítím velkorysý."

Panika se mi zadrhla v krku a já se podívala na Christiana. Upřeně se díval na Dmitryho. Jak k tomu mohlo dojít? Ještě před chvílí bylo všechno perfektní.

Dmitry udělal krok směrem k nám a namířil zbraň mým směrem. Jeho pohled se přesunul na Christiana. "Jeden pohyb a vystřelím jí mozek z hlavy. Víš, že to trvá jen pár vteřin."

Christian měl ruce v pěst u boku. Chtělo se mi padnout k zemi a prosit o milost.

Dech se mi zrychlil a hruď se mi sevřela. Dmitry pokračoval v chůzi vpřed, dokud nebyl jen pár kroků od nás.

Namířil na Christiana a pak na mě. "Hmm... zajímalo by mě, koho mám zastřelit jako prvního."

Dmitry namířil zbraň na mě. "Anděla?"

Naklonil hlavu na stranu a pak namířil zbraň na Christiana. "Jejího zachránce?"

Srdce se mi bolestí zadrhlo a já si protřela břicho. Sotva jsem mohla dýchat.

"Jsi takový zbabělec, Dmytry. Proč nebojuješ jako chlap?" Christian zavrčel.

Dmitry se zakřenil a znovu na mě namířil zbraň, ale tentokrát směrem k mému břichu. "Nebo dítě?"

NE! Chtělo se mi křičet. Srdce se mi snažilo vyrazit si cestu z hrudi. Ruce se mi třásly, ale ochranitelsky jsem si svírala těhotenské břicho.

"Aww, jak roztomilé," posmíval se mi. "Tak tedy dítě."

Oči se mi rozšířily. Všechno se stalo tak rychle. Viděla jsem, jak se Christian vymrštil dopředu a jeho noha se vymrštila. Dostal Dmitryho do ruky a zbraň odletěla pryč.

Christian strhl Dmitryho na zem a já jsem stála jako přimražená a sledovala, jak se oba muži válejí na zemi a perou se.

Nemohla jsem Christiana ztratit. Prostě jsem nemohla.

Byla jsem slepá hrůzou, když jsem je sledovala, jak se perou. Šlo jim o krev a já v tu chvíli nevěděla, kdo vyhraje.

S vytřeštěnýma očima jsem hledala zbraň. Kam se ta zbraň poděla?

Když jsem si jí konečně všimla vedle stromu, udělala jsem krok vpřed, ale zastavila jsem se, když Dmitry od sebe Christiana odstrčil.