Christian
"Hrávala jsi mi každý večer. Byla to naše oblíbená část dne. Jen my dva. Ty jsi hrála na klavír a já tě pozoroval," pokračoval jsem. "Vzpomínáš si, lásko?"
Když neodpověděla, povzdechl jsem si. "To je v pořádku. Vím, že si vzpomeneš. Možná ne teď. Ale jednoho dne si vzpomeneš. Víš proč?"
Naklonil jsem se dopředu. "Protože jsem tvrdohlavý idiot a nevzdám to s tebou," zašeptal jsem jí do ucha. "Jednoho dne se na mě ty tvoje krásné zelené oči budou dívat se stejnou dávkou údivu a lásky jako dřív." Dal jsem jí pusu vedle ucha a dokončil: " Tak se připrav, kotě."
Vstal jsem a přešel k pohovce. "Když jde o věci, které chci, nehraju fér."
Posadil jsem se čelem k ní. Chvíli se na mě dívala a pak znovu obrátila oči ke klavíru. Takhle jsme seděli snad celé hodiny.
Dokud nezačala hrát.
Jen jedna klávesa. Jediná nota.
Zvedl jsem hlavu a oči se mi rozšířily. Posadil jsem se dopředu a doufal, že uslyším víc.
Ale bylo to všechno.
Usmál jsem se. Tak silně, až mě bolely tváře.
Chtěl jsem být zklamaný, že toho nebylo více, ale jak bych mohl, když se můj Anděl konečně pohnul?
Maya se na mě podívala a bylo to tam - bylo to tak malé. Nebo se mi to snad jen zdálo?
Ale pak to zmizelo, tak rychle, že bych to přehlédl, kdybych se na to tak upřeně nedíval.
Velmi malý záblesk emocí v těch zelených očích bez života. Maya na mě zírala a její oči byly opět zcela prázdné.
Ale na hrudi jsem se cítil o něco lehčí než předtím.
Vstal jsem a šel k ní, její pohled mě sledoval. Zastavil jsem se vedle ní a viděl, že její prsty stále leží na klávesách. I když hrála jen tu jednu klávesu, připadalo mi, že zahrála celou píseň.
"Víš, jak ti to sluší? Jsi úchvatná, Anděli," zašeptal jsem a znovu ji objal. "Zvlášť když hraješ na klavír."
Odnesl jsem ji zpátky do naší ložnice a cítil jsem se překvapivě lehce.
Maya si lehla na postel a já přes ni přetáhl peřinu. "Chceš už spát?"
Jen zavřela oči. Usmál jsem se. Dostal jsem odpověď.
Přisedl jsem si k ní do postele a přitiskl ji k sobě. Dítě se roztančilo a já jsem hladil hrbolek. "Už se uklidni. Tvoje maminka se potřebuje vyspat."
Znovu se pohnulo. Další kopnutí. Tak zatraceně tvrdohlavý.
Zavrtěl jsem hlavou a zavřel oči. Po nějaké době se dítě konečně uklidnilo a Maya usnula. Zrovna když mi spánek začal zatemňovat mysl, uslyšel jsem zaklepání na dveře.
Pomalu jsem se od Mayi vzdálil . Poté, co jsem se ujistil, že ještě spí, jsem došel ke dveřím a jemně je otevřel.
Oči se mi rozšířily šokem z pohledu, který se mi naskytl.
"Mio?"
Mia na mě zírala se slzami v očích. "Můžu ji vidět, prosím?"
Její hlas zněl tak drobně a křehce. Několikrát jsem zamrkal a snažil se pochopit, co se děje.
Mia se podívala dolů a po tváři jí stékaly slzy. "Měla jsem přijít už dřív, ale nenašla jsem odvahu. Je mi to líto, Christiane. Že jsem tě v tom nechala. Je to... já... Bože, nemůžu uvěřit, že jsem ji nechala samotnou, když mě nejvíc potřebovala."
Viděl jsem, jak se její tvář zkřivila zklamáním, když si zlostně otírala slzy. "Ale můžu ji teď vidět? Prosím."
Jen jsem přikývl a ustoupil jí z cesty. Mia rychle vešla dovnitř. Zavřel jsem dveře a sledoval, jak se zastavila vedle postele. Tiše plakala.
Když se posadila k Maye na postel, rozbušilo se mi srdce. Konečně! Tohle obě potřebovaly. Potřebovaly jedna druhou.
Popošel jsem dopředu a viděl, jak Mia objala Mayu kolem ramen. Otevřela oči a nechápavě na Miu zírala.
Zašeptala Maye něco do ucha a vzlykla. Maya znovu zavřela oči a já věděl, že během několika vteřin usnula.
Mia zavřela oči také. Dál tiše plakala a snažila se Mayu nevzbudit. Posunul jsem rozkládací křeslo vedle postele, vedle Mayi, a posadil se.
Opřel jsem se a sledoval, jak Mia pláče dojetím. Po nějaké době jsem uslyšel, jak se otevřely dveře, a uviděl jsem Romana, jak přichází. Jeho oči okamžitě zamířily k posteli, a když tam uviděl Miu, viděl jsem, jak se mu úlevou svěsila ramena.
Kývl na mě a přitáhl si k Mie židli. Sledovali jsme obě naše ženy, jak spí.
Neušlo mi, jak se Maya lehce zavrtala hlouběji do Miina objetí.
Rty se mi naklonily v duchaplném úsměvu.
Naděje v budoucnost . Malá a sotva přítomná. Ale rozhodně tam byla.
Byla tam ta naděje.
***
O 1 týden později
"Budeme tam za deset minut, šéfe," řekl Maksim z místa řidiče.
"Hmm..."
"Co když je to past?"
"Nemyslím si to. Ne poté, co jsem mučil jejich prezidenta a během několika minut jsme zabili polovinu jejich mužů. Jsou příliš vystrašení," zamumlal jsem a vyhlédl z okna.

ČTEŠ
Safed Love (Icy Love 3)
Chick-Lit"Byl můj... a já byla jeho. Byli jsme jedno." Zatímco jsem na něj čekala, věděla jsem, že se mi mstí tím nejstrašnějším způsobem. Jeho touha po pomstě mu zatemnila mysl. Ale mně to nevadilo. Milovala jsem ho tak jako tak. Protože přesně jak řekl Ch...