Safed Love (Icy Love 3)

11

Christian

Naklonil jsem se k ní a lehce ji políbil na rty. "Říkám ti to znovu. Nevzdávám to s tebou, tak to nevzdávej ani s námi."

Rty se mi naklonily v malém úsměvu. "Jsem tvrdohlavější než ty. Co chci, toho dosáhnu. A já chci tebe."

Její oči zůstaly upřené na potok a já se posadil na zem. Čekal jsem a dal jí čas, aby se kochala výhledem. Pohladil jsem ji po břiše a cítil, jak se dítě při mém doteku pohnulo.

To malé se vždycky pohnulo, když jsem se dotkl Mayina břicha. Nezáleželo na tom, jestli to bylo uprostřed noci, dítě na můj dotek vždy reagovalo.

Někdy jsem měl pocit, že jsme se možná sblížili. Nešlo zastavit, jak se mi sevřelo srdce, kdykoli jsem ucítil pohyb dítěte.

Po nějaké době jsem vstal, vzal Mayu do náruče. Držel jsem ji na hrudi a vracel se do domu.

Když jsem konečně vešel dovnitř, viděl jsem, jak se Viktorii rozšířily oči, a vyběhla nahoru. Alex mi šel naproti, aby mi pomohl, ale já ho obešel. Zamířil jsem do svého pokoje a okamžitě vešel do koupelny. Viktorie mi byla v patách.

"To je v pořádku. Umyju ji. Můžeš přinést nahoru tác? Potřebuje se najíst," řekl jsem a usadil Mayu na okraj vany.

Viktorie němě přikývla a vyklouzla z koupelny. Otočil jsem Mayu tak, aby měla nohy ve vaně.

"Tohle bude trochu bolet," zamumlal jsem. Očistil jsem jí nohy a opláchl všechnu špínu a krev. Maya za celou dobu nevydala ani hlásku, dokonce se ani nepohnula. To já jsem se za ni svíjel bolestí.

Když měla nohy umyté, viděl jsem, že kvůli špíně a troše krve to vypadalo hůř, než to bylo. S úlevou jsem si povzdechl a osušil jí nohy, než jsem jí pomohl z vany.

"Už je ti líp?" Zeptal jsem se a objal ji. Povzdechla si mi na hrudi a já se usmál a pohladil ji po zádech. Kvůli jejímu miminkovskému bříšku jsem ji nemohl pořádně obejmout. Ale přitiskl jsem ji k sobě, jak nejblíž to šlo.

Podal jsem Maye další sousto a ona jedla, pomalu žvýkala a polykala.

Týden ji Sam napojoval na kapačky. Byl to jediný způsob, jak do jejího těla něco dostat. Včera ale konečně začala jist a nám se všem ulevilo. Aspoň nějaký ten pokrok.

Viktorie se odsunula od postele. "Jak je Mie?" Zeptal jsem se, než odešla z pokoje.

Chvíli neodpovídala a já věděl, jaká bude její odpověď. "Žádná změna."

Dveře se zavřely a já si povzdechl, srdce mi ztěžklo kvůli Mie. Odmítala opustit svůj pokoj. Nebo jíst. Byla jako živý duch. Myslel jsem, že až se Mia dozví, že se Maya vrátila, přijde ji navštívit, ale držela se stranou.

Mia Mayu ještě neviděla. Svým způsobem to tak bylo lepší. Nemyslel jsem si, že by měla sílu vidět Mayu v tomhle stavu.

Pokračoval jsem v krmení Mayi, ukousl jsem si pár soust a sledoval ji, jak konečně jí. Její pohled zůstal jako vždy upřený na mě. Bylo to skoro jako rutina.

Tak jsem ji krmil a mluvil. Jedla mlčky a... možná mě poslouchala.

Mluvil jsem o všem možném, občas jsem se zmínil o Adrianovi a Larrinovi.

Otec se po celou dobu staral o obchod. Nestěžoval si. Ne, hned se vrátil do pozice Šéfa. I když jsem si to odmítal připustit, byl jsem vděčný, že se o věci stará on a Adrian.

Jednou Mayu navštívili. Nepadla žádná slova. Bylo to rychlé, ale viděl jsem, jak se jim dívá do očí. Věděl jsem, že v Maye vidí své ženy. Když Larrin spatřil těhotenský bříško, zbledl a omámeně odešel. Od té doby se nevrátil.

Když byl tác konečně prázdný, vstal jsem a protáhl se. Mayin pohled sledoval můj pohyb a já na ni mrkl. "Chceš jít do místnosti s klavírem?"

Ticho.

Zasmál jsem se a zvedl ji z postele. Políbil jsem ji na hlavu a odnesl do pokoje s klavírem. Každý den jsem ji tam vodil a doufal, že se jí vrátí vzpomínky.

Položil jsem Mayu na klavírní lavici. Dívala se na mě a já se na ni usmíval, i když bolest sílila.

Tohle bývala naše chvíle. A teď byla i ta pryč.

"Pamatuješ si, jak jsme spolu hráli?" Zeptal jsem se a klekl si vedle její lavice. Maya se podívala na klávesy klavíru, ale neodpověděla.