Safed Love (Icy Love 3)

17

Christian

Cítil jsem, jak se mi rozšířily oči. Už jsem jí ta slova řekl.

Srdce se mi sevřelo při představě, že si na to vzpomněla. Ruce se mi třásly, když jsem ji hladil po tvářích.

"Máš větší cenu, než si myslíš," zašeptal jsem tiše. Před mnoha měsíci jsem jí řekl přesně tato slova. A teď jsem je zašeptal znovu v naději, že to zase něco změní.

Přitiskl jsem naše čela k sobě a přitiskl ji k sobě. "Přinášíš štěstí ostatním. Přinášíš světlo, můj anděli. Změnila jsi mě. Díky tobě jsem něco cítil. Neuvědomil jsem si, že jsem se celou tu dobu nechal ovládat stínem. Ne, dokud jsi nevstoupila do mého života. Přinesla jsi mi světlo. Přesně jako skutečný anděl."

Předtím jsem byl slabý. Když se podřezala a já jí řekl ta slova, skrýval jsem své skutečné pocity. Odmítal jsem jí říct pravdu, kterou jsem jí řekl teď.

Ale od té doby se věci změnily. Změnil jsem se.

A teď jsem se chystal přepsat naši historii.

S povzdechem jsem od ní odstoupil. Hlasitě vydechla, přikrývku pevně svírala v rukou.

Položil jsem svou ruku těsně vedle její. Byly od sebe jen pár centimetrů. Tak blízko, a přesto se nedotýkaly.

"Můžu se tě dotknout?"

Její pohled se přesunul na naše ruce, ale neodpověděla. Věděl jsem, že to neudělá.

"Můžu tě držet za ruku?"

Maya otevřela ústa a zalapala po dechu. Zvedla hlavu a její vyděšené oči se setkaly s mýma.

Měl jsem pocit, jako by mi někdo sevřel hruď, když jsem viděl, jak se jí v očích tvoří slzy. Podívala se na naše ruce. Tak blízko. Chtěl jsem se jí dotknout. Věděl jsem, že bych mohl, kdybych chtěl.

Ale nepohnul jsem se. Čekal jsem na ni.

Její slzy nepadaly. Několikrát polkla, než si přejela rukou po břiše a dala mi tak odpověď.

Byl to takový moment déjà vu.

Uchechtl jsem se pod nosem. "Dobře, takže takhle budeš hrát."

Přesunul jsem se na kolena, až se naše tváře téměř dotýkaly. "Budu tedy hrát tvou hru," pokračoval jsem. "Nebudu se tě dotýkat. Ne, dokud mě o to nepožádáš."

Téměř jsem viděl, jak se jí za očima mihla vzpomínka. To, jak se jí překvapeně roztáhly rty, ji prozradilo.

"Nedotknu se tě. Ne, dokud mě o to nepoprosíš," dokončil jsem, můj hlas byl tichý a záměrně svůdný.

Chystali jsme se vrátit na začátek.

Maya sebou cukla, než pevně zavřela oči. Byl jsem v pokušení vzít ji do náruče a přitisknout k sobě. Zbavit ji veškeré bolesti. Udržet ji dál od nočních můr.

Ale to už jsem dělal celé týdny. Moc to na tom nezměnilo.

Takže jsme to hodlali hrát jinak.

"Viktorie nám přinese snídani. Až tě nakrmím, musím si ještě něco zařídit. Nebudu ale daleko," vysvětlil jsem.

Tohle už byla skoro rutina. Po jejím záchvatu paniky jsem jí vysvětlil, co dělám a kam jdu. Bylo to proto, aby se jí ulevilo. Aby věděla, že jsem jí vždycky k dispozici.

Odstoupil jsem od postele, podíval se do velkého zrcadla a pozorně Mayu sledoval. Vstala z postele a následovala mě do koupelny.

Dobré. Pomalu začala dělat věci sama.

Vyčistil jsem si zuby a ona mě napodobila. Umyly jsme si obličeje, a zatímco jsem se převlékl, ona si na sobě nechala šaty.

Když jsme vyšli z koupelny, už na nás čekal tác se snídaní. Maya seděla na své straně postele a čekala.

Položil jsem tác mezi nás a krmil ji malými sousty, zatímco jsem jedl také. Nemluvil jsem. Maya na mě zmateně zírala, ale nepromluvila ani slovo.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, vstal jsem z postele. "To musí být Mia," zamumlal jsem k Maye .

"Pojď dál," zavolal jsem a oblékl si sako. Mia vešla a usmála se na Mayu .

"Jsi připravená na prohlídku?" zeptala se a s očekáváním se na Mayu podívala . Ne že by Maya odpověděla .

"Dneska tě můžu vzít do zadní zahrady," pokračovala Mia a pomohla Maye z postele .

Po Mayině záchvatu paniky si Mia myslela, že by bylo dobré pomoci Maye znovu se seznámit s panstvím.

Maya se na mě ohlédla a čekala na mou odpověď. To dělala vždycky. Jako by mě žádala o svolení. Když řeknu ano, půjde. Pokud jsem řekl ne, nikdy nic neřekla, ale zůstávala v pokoji.

Teď už ne.

"Chceš jít s Miou?" Zeptal jsem se.

Viděl jsem, jak tázavě svraštila obočí a ruce se jí třásly podél těla.

No tak, Mayo. Neboj se. Řekni něco.

"Mayo, chceš se s Miou podívat na zahradu?" Strčil jsem do ní.

Zůstala zticha, ale viděl jsem, že se jí zrychlil dech. Mia se na mě ustaraně podívala, ale já se dál soustředil na krásného anděla před sebou.

Upřeně se na mě dívala. Maya se zhluboka nadechla a její pohled se neodtrhl od mého. Vypadalo to, jako by si ode mě brala odvahu.

Ps: Kapitolka vlastně úplně o ničem, ale ono se to zlepší, přísahám. Btw děkuji za všechno a pa u další kapitolky zlatíčka.