Dmitry
Všechno mi vzal.
A já jsem se mu to chystal oplatit stejnou laskavostí. Koneckonců, odplata je svině.
S prsty pevně obtočenými kolem zbraně jsem vyšel ze stínu.
"Taková sladká chvíle. Skoro si vyčítám, že jsem vás vyrušil."
Zasmál jsem se, když se otočili čelem ke mně. Překvapení v Christianově tváři bylo téměř komické.
Ale on nebyl můj cíl.
Mým cílem byla žena, která se skrývala za jeho zády.
Když se objevila v dohledu, pousmál jsem se. Tohle bylo ono, lásko.
Maya si neuvědomovala, že co jsem chtěl, to jsem dostal. Nezáleželo na tom, jestli jsem si ji musel vzít násilím; nakonec jsem vždycky dostal, co jsem chtěl.
Ona nebyla o nic odlišná.
Namířil jsem na Mayu pistoli a upřeně se na ni zadíval. Viděl jsem v ní strach a paniku. Neznepokojilo mě to.
Chystal jsem se ji stáhnout do pekla s sebou.
Nakonec bude jenom má.
Maya
Z křiku mě bolelo v krku. Neměla jsem už žádné slzy. Nemohla jsem ani najít hlas. Projel mnou šok a já ztuhla při pohledu na to, co se přede mnou odehrávalo.
Tohle se přece nemůže stát.
Ne po tom všem, čím jsme si prošli. Po tak dlouhé cestě to přece nemohl být konec.
Dlaně se mi dotkly trávy, kolena mě zabolela, když jsem se podívala na svůj klín. Moje dítě šílelo, divoce sebou házelo. Jako by cítilo můj strach. Věděl, že se stalo něco zlého.
Ach, dítě.
Ozval se křik. Slyšela jsem, jak se lidé hádají, ale rozhodla jsem se vše ignorovat.
Když mě někdo chytil za ramena, vytřeštila jsem oči a setkala se s Christianovýma modrýma očima. I tam jsem viděla paniku a šok, ale veškerá jeho pozornost se soustředila na mě.
"Jsi v pořádku?" zeptal se v panice.
Přikývla jsem a podívala se mu přes ramena. "Ale on... on..."
Christian pevně zavřel oči. Když se zhluboka nadechl, znovu se na mě zadíval. "Můžeš vstát?"
"Myslím, že ano," zamumlala jsem. Christian mi pomohl vstát a objal mě kolem ramen.
"Bude to v pořádku," zašeptal mi do uší.
"Ne, nebude. Ty, tvůj otec..." Odmlčela jsem se a slova se mi zadrhla v hrdle. "Jak... proč...?"
Adrian si klekl vedle Larrina. Odkašlal si do trávy. Když jsem uviděla krev, odstrčila jsem se od Christiana. "Musíme mu pomoct! Panebože, musíme mu pomoct. Silně krvácí... a vykašlává krev."
Prsty se mi sevřely kolem Christianovy paže. Divoce jsem se rozhlížela kolem sebe a hledala něco, co by mě uzemnilo. Kůže mě svědila neklidem a hlava mi třeštila.
Když se můj zrak setkal s místem za Larrinem, stáhly se mi plíce.
Dmitry ležel na zemi a Maksim na něm. Vedle nich stál Alex a pistolí mířil na Dmitryho hlavu.
K ukončení jeho života by stačila jediná kulka, ale Alex se o to vůbec nesnažil.
Viděl jsem, jak Maksim zuřivě zasazuje Dimitrimu rány do obličeje. Snažil se zakrýt si obličej, aby se vyhnul nemilosrdným úderům, ale nebylo úniku.
Jediné, co jsem slyšela, byl zvuk kloubů, které se dotýkaly kůže. Znělo to drsně. Zvedla jsem ruce a zakryla si uši. Nechtěla jsem to slyšet. Nechtěla jsem to vidět. Nechtěla jsem na to myslet.
Očima jsem se vrátila zpátky k Larrinovi, který ležel bez hnutí. Dýchala jsem hůř a prudčeji. "Christiane, musíme mu pomoct!"
"Mayo, uklidni se! Neměla by ses takhle stresovat. Dítěti to neprospívá," vyštěkl Christian a jeho ruka se mi ochranitelsky zformovala na břiše.
Oči se mi rozšířily a odstrčila jsem jeho ruce. "Zbláznil ses? Tvůj otec byl postřelen! Kulku schytal za nás. Jak se teď můžeš bát o mě a o dítě?"
Aniž bych mu dala šanci odpovědět, rozběhla jsem se k Larrinovi. Ucítila jsem tvrdý kopanec a zavrávorala, když jsem si k němu klekla. Larrin měl zavřené oči a přerývaně dýchal. Zadusila jsem vzlyk, když jsem uviděla jeho zakrvácené břicho.
Bylo tam tolik krve.
Tvář měl bledou, oči přivřené. Na jeho čele jsem viděla linii námahy. Přitiskla jsem dlaň na jeho lepkavou kůži a snažila se uklidnit jeho rozčilené pohyby.
"Prosím, nehýbej se. Jen si ještě víc ublížíš," řekla jsem tiše.
Slyšela jsem, jak Adrian zaklel. Christian se postavil vedle mě. " Přeneseme ho," zamumlal.
Vstala jsem a uhnula mu z cesty. Adrian a Christian pomohli Larrinovi vstát.
"Mayo, jdi před námi," nařídil Christian. V jeho tónu nebylo místo pro dohadování. Jeho oči mě prosily. Věděla jsem, co potřebuje.
Christian mě potřeboval před sebou. Jeho oči na mně. Potřeboval se ujistit, že jsem v bezpečí. Věnovala jsem jim poslední pohled a otočila se.
Ostatní už byli pryč. Nevnímala jsem je a ani jsem si neuvědomila, že Dmitryho odvedli pryč. Vydechla jsem úlevou a ramena mi poklesla.
Manstrum bylo konečně lapeno.
***
Došli jsme k Samovi. Byla tam i Ivy. Mia a Viktorie stály přede dveřmi.
