Please

1. Zápas

Mery:
Zachvilku začíná zápas. Skoro jsme nepřišli protože před odchodem Adama, mě zase trochu zbil. Dal mi facku a šlápl na ruku. Pro někoho je toho hodně ale na co dělá jindy tohle bylo málo.
Každopádně ruka mě neskutečně bolela. Musela jsem si jí zavázat. Ovšem, kdyby to bylo vidět tak by bylo peklo. Dala jsem si rukavice abych to zakryla. Na stadionu je vždy zima, takže to nebude divný. Chtěla jsem to zakrýt i kvůli Samíkovi. Vždy se trápil nebo bál, když viděl zranění nebo jak Adam řval.
S- ,,Maminko?" kouknul na mě. Seděl mi na klíně aby na ně viděl.
M- ,,Ano?"
S- ,,Mám hlad." jo. Nestihla jsem mu dát jídlo, protože jsme tu museli být dřív aby to vypadalo jak moc ho podporujeme🙄A za to jsem se cítila i jak hrozná máma.
M- ,,Promiň broučku. Může být croasant?"
S- ,,Čokoládovej?"
M- ,,Jasně." usmála jsem se a on taky. Dala jsem mu ho a čekali jsme. Adam se na nás kouknul. Hned naštvaně a já se začala bát. Už mě nejednou zbil za to, že jsem NAŠEMU DÍTĚTI dala najíst. To je tak zlý.
Nakonec přišli na led a po nich měl proti tým. Když šli, tak jsem viděla bráchu. Pousmála jsem se no on jen nevěřícně zakroutil hlavou. Jsou tomu už 4 roky. Furt mě to hrozně mrzí a ničí. Vždy jsme byli dobří tým a ve všem se podrželi. Já mu dala tipy co chce holka slyšet na rande, on mě zase chránil před peklem ve škole. Pomáhali jsme rodičům. Pamatuju na ty vánoční rána, kdy... Už dost. Vždy když si na to vzpomenu, tak mi je do pláče.
Ondra onedlouho šel na led ale ještě chodili. Věděla jsem to díky tomu, že jsme byli hned vedle chodby do šaten.
Trenér- ,,Davide?!" křikl na jednoho z nich.
D- ,,Jsem tu." přiběhl a dal si brusle
Trenér- ,,Dnešek je důležitej. Je tam taky Brejcha." jak řekl příjmení, tak se hned dal do pozoru a zrychlil. Těsně předtím se náhodně kouknul naším směrem a šel. Uričtě mě ani nezaregistroval, takže na co to říkám.

David:
Když jsem slyšel, že dnes hraje i Brejcha, tak jsem do toho dal vše. S ostatníma z jeho týmu jsem byl ok ale on... Pouhá existence nebo slyšet jeho jméno mi vřelo krev v žilách. Tak moc jsem ho nesnášel. A on mě taky, takže když jsme hráli my dva, tak to byla tvrdá hra. Ne jednou jsme šli vzájemně na trestní.
A- ,,Připravenej prohrát?" řekl provokačně
D- ,,Když se ptáš sám sebe, tak mlč. Nezajímají mě tvé monology." zasmál jsem se a puk padl na zem.

Jak jsem si myslel, tak to bylo divoký. Adam byl jednou sedět. Já se dnes vyhýbal tomu abych šel sedět já i když jsem měl chuť mu něco udělat. Každopádně výsledek... Vyhráli jsme😎Čekal někdo jiný výsledek?😂S klukama jsme hned slavili. Brejcha se mohl zbláznit a hned šel do šaten. Ten pohled jsem si vychutnal. Ale taky jsem si všiml, že vyštěkl na Me...Marii. Kvůli Ondrovi ji musím nemáte rád. A když jsme u ní, tak mi neuniklo jak u naší výhry nadšeně zatleskala. Proč? Nemá být naopak naštvaná nebo tak, že JEJÍ PŘÍTEL A TÝM prohrál? Jediné možné vysvětlení jsou rodinné city.
Co se bude dít dál?