O- ,,Já... Já ani nevím co říct."
D- ,,Asi začni s omluvou pro Mery."
M- ,,Daví." koukla na mě. Jen jsem si povzdechl. Stačil jeden pohled nebo jak mi řekla a fakt jsem dokázal udělat vše. A to i teď a nechal jsem jí.
D- ,,Chci jen aby... Mám vás nechat o samotě?"
M- ,,Nnevím."
O- ,,Bojíš se mě?" mlčela. Nakonec se chytila za hlavu a z boku jsem viděl jak se snažila spamatovat.
D- ,,Hej... Co se děje?" i když byla pomalu až v klubíčku, tak jsem jí chytil a obejmula mě. Mlčela až nakonec promluvila a koukla na Ondru.
M- ,,Promiň."
O- ,,V pohodě. Chápu tě... Já... Byl jsem kretén... Měl jsem nechat své ego tak a...a furt jsi byla ta mladší sestřička."
M- ,,Jsi můj bratr... Nechci se tě bát. Jen.."
D- ,,A mě se už nebojíš?"
M- ,,Ne. Věřím jen tobě." šepla a pousmála se. Já taky a pohladil jí po tváři. Natiskl jsem jí na sebe a ani nevím jak a pololeželi jsme a mazlili se.
O- ,,A jste spolu?"
M+D- ,,Nne."
O- ,,Aha? Když... Když jste takhle."
D- ,,Nějak... Pak jo?" kývl a já doufal jsem, že se Mery neoddáli. Naštěstí ne🙏🏻
O- ,,Doma řeknu co a jak... Mámě si celé 4 roky chyběla."
M- ,,Aa táta?"
O- ,,Všem. Ale jediná máma to přiznala."
M- ,,I vy mně."
O- ,,A furt říkala jak chce vidět svého vnuka. I vás viděla a pak brečela jak za vámi nemohla. Já se zas choval jak kretén, takže nešla."
M- ,,Pokud mi odpustí, tak bychom mohli přijít... Nnebo?" koukla na mě
D- ,,Jasně." usmál jsem se
O- ,,Je mi jasný, že jsem důvěru ztratil ale prosím dovol mi abych na ní pracoval."
M- ,,Já taky. Chci zpátky tu dobu co jsme byli nerozlučná dvojka a tajně za..."
O- ,,Co? Zamilovaná do Brejchy?" řekl ironicky
M- ,,Ne. Ddo Davida."
O- ,,Co?"
D- ,,Věděl jsi, že to jiskřilo."
O- ,,Jjo... Teď si připadám, že... Neměl jsem..."
D- ,,Jo."
O- ,,Už půjdu... A omlouvám se za tu scénu." jen jsme kývli a rozloučili se. Já ho šel doprovodit a pak zpátky za Mery.
D- ,,A já se taky omlouvám. Ruply mi nervy... Ale vám bych nikdy neublížil."
M- ,,Já vím." přišla ke mně a dala mi ruce kolem krku. Já jí velice opatrně a jemně chytil za boky. Cítil jsem jak znejistila ale neuhla se a ani nijak neprotestovala. Sakra. Zas jsem po ní toužil. Zas jsem toužil jí líbat až do bezvědomí. Ale věděl jsem zda i ona. Zda to mezi námi nepokazím. To je to poslední co bych chtěl.
Ale neodolal jsem. Neovládl jsem se. Jednou rukou jsem jí chytil za tvář a palcem po ní hladil. Její nejistota zmizela a zavřela oči. Pomalu jsem se přiblížil a cítil její dech. Ona musela můj taky, protože oči otevřela. Opět byla nejistá. Dělám vůbec dobře?
Nějaký pozitivní znak jsem bral, když mě taky pohladila. Přiblížil jsem se víc a už bychom se políbili. Ale furt jsem váhal. Ovšem doteď se neoddálila, takže není proti, ne? U tyhle myšlenky jsem zůstal a dotkl se těch jejich měkkých rtů těma mýma.
Oddálí se? Pokazí se něco? Co bude dál?
ČTEŠ
Please
Short StoryJsem Marie Černá. Mám syna, přítele hokejistu, peněz dost... Všichni si myslí jak mám úžasný život a rodinu. Není tomu tak. Kvůli Adamovi, příteli, jsem musela toho hodně ztratit. Téměř i malého. Jeho jsem ale neztratila. Ovšem si přežívám peklo. Ad...