Please

20. Neodolal jsem

O- ,,Já... Já ani nevím co říct."
D- ,,Asi začni s omluvou pro Mery."
M- ,,Daví." koukla na mě. Jen jsem si povzdechl. Stačil jeden pohled nebo jak mi řekla a fakt jsem dokázal udělat vše. A to i teď a nechal jsem jí.
D- ,,Chci jen aby... Mám vás nechat o samotě?"
M- ,,Nnevím."
O- ,,Bojíš se mě?" mlčela. Nakonec se chytila za hlavu a z boku jsem viděl jak se snažila spamatovat.
D- ,,Hej... Co se děje?" i když byla pomalu až v klubíčku, tak jsem jí chytil a obejmula mě. Mlčela až nakonec promluvila a koukla na Ondru.
M- ,,Promiň."
O- ,,V pohodě. Chápu tě... Já... Byl jsem kretén... Měl jsem nechat své ego tak a...a furt jsi byla ta mladší sestřička."
M- ,,Jsi můj bratr... Nechci se tě bát. Jen.."
D- ,,A mě se už nebojíš?"
M- ,,Ne. Věřím jen tobě." šepla a pousmála se. Já taky a pohladil jí po tváři. Natiskl jsem jí na sebe a ani nevím jak a pololeželi jsme a mazlili se.
O- ,,A jste spolu?"
M+D- ,,Nne."
O- ,,Aha? Když... Když jste takhle."
D- ,,Nějak... Pak jo?" kývl a já doufal jsem, že se Mery neoddáli. Naštěstí ne🙏🏻
O- ,,Doma řeknu co a jak... Mámě si celé 4 roky chyběla."
M- ,,Aa táta?"
O- ,,Všem. Ale jediná máma to přiznala."
M- ,,I vy mně."
O- ,,A furt říkala jak chce vidět svého vnuka. I vás viděla a pak brečela jak za vámi nemohla. Já se zas choval jak kretén, takže nešla."
M- ,,Pokud mi odpustí, tak bychom mohli přijít... Nnebo?" koukla na mě
D- ,,Jasně." usmál jsem se
O- ,,Je mi jasný, že jsem důvěru ztratil ale prosím dovol mi abych na ní pracoval."
M- ,,Já taky. Chci zpátky tu dobu co jsme byli nerozlučná dvojka a tajně za..."
O- ,,Co? Zamilovaná do Brejchy?" řekl ironicky
M- ,,Ne. Ddo Davida."
O- ,,Co?"
D- ,,Věděl jsi, že to jiskřilo."
O- ,,Jjo... Teď si připadám, že... Neměl jsem..."
D- ,,Jo."
O- ,,Už půjdu... A omlouvám se za tu scénu." jen jsme kývli a rozloučili se. Já ho šel doprovodit a pak zpátky za Mery.
D- ,,A já se taky omlouvám. Ruply mi nervy... Ale vám bych nikdy neublížil."
M- ,,Já vím." přišla ke mně a dala mi ruce kolem krku. Já jí velice opatrně a jemně chytil za boky. Cítil jsem jak znejistila ale neuhla se a ani nijak neprotestovala. Sakra. Zas jsem po ní toužil. Zas jsem toužil jí líbat až do bezvědomí. Ale věděl jsem zda i ona. Zda to mezi námi nepokazím. To je to poslední co bych chtěl.
Ale neodolal jsem. Neovládl jsem se. Jednou rukou jsem jí chytil za tvář a palcem po ní hladil. Její nejistota zmizela a zavřela oči. Pomalu jsem se přiblížil a cítil její dech. Ona musela můj taky, protože oči otevřela. Opět byla nejistá. Dělám vůbec dobře?
Nějaký pozitivní znak jsem bral, když mě taky pohladila. Přiblížil jsem se víc a už bychom se políbili. Ale furt jsem váhal. Ovšem doteď se neoddálila, takže není proti, ne? U tyhle myšlenky jsem zůstal a dotkl se těch jejich měkkých rtů těma mýma.
Oddálí se? Pokazí se něco? Co bude dál?