Please

13. Bruslení

D- ,,Klidně... Mery?" kouknul jsem se na ní. Byl to furt její syn a výchova. Nechtěl jsem dělat něco co by zakázala nebo tak.
M- ,,No nevím."
S- ,,Prosiiim."
M- ,,Nemáme ani brusle."
D- ,,Je tam půjčovna ale když ne, tak ne. Ty rozhoduješ." pousmál jsem se
M- ,,A kdy by byl?"
D- ,,Přes den. Budu tam jen já a pravděpodobně trenér... Pak můžu zůstat a trochu ho učit nebo tak."
M- ,,Nevadilo by ti to?"
D- ,,Ne. Kdyby jo, tak tě nepřesvědčuju."
M- ,,To je asi pravda."
D- ,,Tak?"
S- ,,Prosím."
M- ,,Tak dobře."
S- ,,Jee! Děkuju!" obejmul jí
M- ,,Ale mám podmínku."
S+D- ,,Jakou?"
M- ,,Půjdu tam s vámi. Davide neber to, že ti nevěřím... Nevím proč ale věřím ti. Jen... Ještě asi nedokážu být sama. Promiň." sklopila zrak
D- ,,Co? Za co promiň?"
M- ,,Jsem horší než... Nevím. Že dospělá ženská nedokáže být někde sama."
D- ,,Mery." sedl jsem si blíž a chytil jí za ruku ,,Je to pochopitelný. Navíc já i Samík budeme víc v klidu, že?"
S- ,,Joo."
D- ,,Tak vidíš. Vlastně budu rád, když tam budeš i ty." usmál jsem se
M- ,,Tak dobře." usmála se taky.

Nastal den i čas. Mery se Samíkem seděli na místě, kde jsme seděli při střídačce. Malej byl nadšenej, protože i přes to, že musel chodit na každý zápas, tak se nikdy dál jak obyčejný divák nedostal. Nebo maximálně do chodby.
Trenér furt nikde a tak jsem si trénoval sám střely a různé manévry. Po asi půl hodince jsem ale přestal a šel se napít. Zároveň mu zavolal.
S- ,,Strejdo jsi boží!" říkal úchvatně. Věděl jsem, že jsem dobrej ale od něj mě to hodně potěšilo. Jako jo, je to dítě a nemusí dobře posuzovat ale i tak.
D- ,,Děkuju." usmál jsem se
S- ,,Můžu taky?"
D- ,,Jen mu zavolám a hned řeknu, jo?" pohladil jsem ho po hlavě. Vzal jsem mobil a volal. Zvedl skoro hned a hned mi řekl, že nepříjde. Že můžu jít nebo dál sám trénovat. Takže jsem šel Samíkovi pro brusle, chrániče a malou helmu. Když jsem tam s ním já a budu ho držet, tak nepotřebuje ale prevence. Ani já a určitě ani Mery nechceme aby se zranil.
Když to viděl... Takové nadšení jsem asi naposled viděl u sebe, když jsem šel poprvé na led. Se vším jsem mu pomohl a šli jsme.
Moc mu nešlo vůbec stát. Asi se i trochu bál. To ale jen ze začátku, protože po pár minutách se postavil úplně sám a už skoušel bruslit. Společně jsme přibruslili až k bráně.
S- ,,To je úžasný!" skočil nadšením ale skoro upadl. Naštěstí jsem ho chytil.
D- ,,Dobrý?"
S- ,,Joo. Můžu střílet taky pukem?"
D- ,,Jindy jo?"
S- ,,Proč?"
D- ,,Dnes jsi se učil bruslit. Musíme pomalu, víš?"
S- ,,A půjdem tu ještě?"
D- ,,Samozřejmě."
S- ,,Jeeeej!" obejmul mě ,,Děkuju."
D- ,,Není za co. Pro tebe a maminku bych udělal vše." usmál jsem se. Myslel jsem to vážně. V posledních dnech, momentech byli pro mně vše.
Ještě chvíli jsme trénovali bruslení ale pak už museli jít.
M- ,,Šlo vám to skvěle." dala malému pusu a mně na tvář skoro taky. Ale trochu se zarazila, když se přiblížila. Takže jsem ji bezeslov obejmul. Ona mě taky a tu malou pusu jsem jí dal na tvář já. Bylo to zvláštní.
Jak se bude vyvíjet vztah mezi Samíkem a Davidem?