Please

7. Obavy

Onedlouho se vrátil.
D- ,,Nechceš do sprchy?"
M- ,,Aasi jo... Jen nemám věci a-"
S- ,,Máš strejda David vzal."
D- ,,Nevěděl jsem co vše ale vše ženský jsem vzal z koupelny." usmál se mile a já se vděčně koukala.
S- ,,Kam jdeš?" zeptal se se strachem
M- ,,Jdu se osprchovat. Neboj." pohladila jsem ho
D- ,,Nechceš zapnout nějakou pohádku?"
S- ,,Tak jo."
D- ,,A jakoupak bys chtěl?"
S- ,,Mmm... Tlaková patrola."
D- ,,Tak pojď." zapl to, já si vzala věci a šla do koupelny. Chůze a pak i samotná sprcha děsně bolela. Zažila jsem ale i horší bolesti, takže jsem to nějak zvládla.
Ovšem během sprchy se do koupelny otevřeli dveře. Neskutečně jsem se lekla. Nakonec jsem uviděla Davida ale i tak jsem se jistým způsobem bála. Proč?! Vždyť mě zachránil.
D- ,,Neboj nejdu tě obtěžovat ani tak jen... Pak to třeba ošetřit a...a tady jsou testy."
M- ,,Děkuju." koukala jsem se vděčně. On mě neviděl, protože měl na koutě matný sklo, takže aspoň miniaturní zlomek klidu.
D- ,,Máš za co." zasmál se ,,Ta prodavačka se koukala všelijak."
M- ,,No... To muselo být zajímavý." zasmála jsem se ale ve skutečnosti jsem měla strach. Snažila jsem se ho zahnat ale neúspěšně.
D- ,,Jjá jdu... Promiň, že jsem tu tak to... Vletěl."
M- ,,To je v pořádku."
D- ,,Nejsi v klidu. Sice nemám holku ale slepej nejsem." pousmál se a odešel. Uznávám, že jsem se trochu roztapela. Adam asi nikdy nebyl tak všímavej. Nebo jen ze začátku. Co když je David stejnej? Není! Co to meleš Černá?!
Absolutně jsem nechápala jak mi to napadlo. Zároveň mě to vyděsilo, že i takhle uvažuju. Po sprše jsem chvíli jen tak seděla a přemýšlela. O tom všem.  Nakonec jsem si ale ty testy udělala. Ani se nedá opsat jak jsem se bála výsledků. Sakra moc. Vždy jsem chtěla i druhé dítě ale teď se to absolutně nehodí. Nevím co bych dělala.
Kromě testů jsem našla i lísteček, kde mě připravil na to, že budu muset být napůl nahá kvůli ranám na zádech. Samík se koukal v ložnici na pohádky a já šla do pokoje pro hosty. Jak to nazval.
M- ,,Proč nejsme tady se Samikem?"
D- ,,U mě je větší postel. Budete tam a já sem. Ať máte prostor."
M- ,,Děkujeme." pousmála jsem se a lehla si břichem na postel. Cítila jsem jak dal níž ručník a hned na to krém nebo co to bylo. Děsně to bolelo. Ale to se asi i opakuju. Budu se opakovat i v tom, že jsem měla z něj zase obavy. Cítila jsem se za to mizerně. Vždyť díky němu jsem možná ještě tady. Kdo ví co by Adam ještě udělal.
Nakonec některé rány i zavázal a oblékla jsem se. To už ale čekal za dveřma i s testama v ruce.
M- ,,Jjak dopadli?"
D- ,,Negativní." ani se nedá opsat za úleva  ,,Dobrý?"
M- ,,Jo. Ulevilo se mi... Teď by nebyl vhodný čas na miminko."
D- ,,To jo. Můžeš za Samikem... Objednám něco. Co by jste si dali."
M- ,,To je jedno." pousmála jsem se a pomalu šla za mým chlapečkem.
Jak dlouho se bude Mery Davida bát?