Please

16. Pusa

Na oslavu jsme se stavili v cukrárně, kde jsem dal zabalit několik zákusků. Malej byl nadšenej. Viděl jsem, že i Mery to zahřálo u srdce ale chtěla protestovat, že to zaplatí a tak. Naštěstí jsem byl rychlejší a navíc neměla u sebe peníze.
M- ,,Pak ti to splatím." řekla, když jsme vstoupili z auta před domem.
D- ,,Řekl jsem, že ne. Nebudeš nic platit."
M- ,,Se cítím jak pomalu až zlatokopka." když to řekla, tak jsem jí prudce přitáhl k sobě. Viděl jsem jak se lekla. I mě mrzelo, že jsem jí vzal tak moc.
D- ,,Nejsi zlatokopka a ani si ní nikdy nebyla. Jsi úžasná ženská... Skvělá máma."
S- ,,David má pravdu." usmíval se. Mery se taky usmála a obejmula malého. Trochu mě zklamalo, že mě ne nebudu lhát😅
Společně jsme vešli dovnitř, kde jsme zákusky vybalili a jeden si malej vzal a sedl ke stolu. Chtěl jsem si dát taky ale Mery mě zastavila. Nic neřekla a obejmula mě kolem krku. Já jí taky obejmul a neodpustil jsem si pusu do jejích úžasných vlasů. Co mě ale neuvěřitelně překvapilo bylo to, že jsem onedlouho cítil její jemné rty na mém krku. Ne na dlouho ale i tak. Když se oddálila, tak jsme se na sebe usmáli. Ona nesměle a...a tenhle úsměv si pamatuju. Upřímný, stydlivý úsměv. Ten který jsem na ní vždy miloval, když jsme se poznávali. Přišla mi tehdy, i teď, roztomilá. Počkat. Je to vůbec dobře? Mám stejnej pocit jak před lety. To že jí mám víc rád vím dlouho a ještě víc, když jsem je dostal odtamtud sem. Ale co ona? Uričtě není na nic připravena po něm. To co jí dělal mohlo na ní nechat celoživotní trauma. Zas na druhou stranu... ta pusa na krk....
M- ,,Nad čím přemýšlíš?" pousmála se
D- ,,Jen tak." jemně jsem jí pohladil po tváři. Zavřela oči a vypadalo, že se jí to líbilo a bylo příjemné! Máme šanci? Ale na to je brzo. Jen dnes skončil soud a přeci do nedávná se bála. Co když to dělá z vděčnosti?! Možná si vzala do hlavy, že nechci peníze ale jí. Jako z části jo ale nechci, protože to cítí jako kdyby povinnost.
M- ,,Fakt?"
D- ,,Jo. Co si dáš?" kouknul jsem se do krabice. Mery si vzala a já taky. Sedli jsme si k Samíkovi a povídali si. Co jsem si na něm všiml, tak ho oslovil hokej. Jsem za to rád. Ačkoliv se mi to protiví, tak Adam nebyl nejhorší v hraní. Ale když jsem tu, tak nedovolím aby byl jako on. I když v to pochybuju, protože i na něm to zanechalo následky, i když jsou míň vidět, což je zároveň dobře.

Pak jsme si sedli do obýváku a zapli filmové Šmouly. Venku bylo hnusně a pršelo. Každopádně, nikdy jsem nebyl takhle na pohádky nebo jsem si nedokázal představit mít děti. Ale Samík... Beru ho pomalu jako člena rodiny. Mám ho rád jako Mery. Někdy mi i docvakne, že se asi chovám trochu jako táta😅Ale Mery neřekla žádné námitky, takže pohoda.
M- ,,Pak.." dál nic neřekla, protože začal někdo klepat na dveře. Všiml jsem si jak se strach vrátil do jejich oči. Pohladil jsem jí po tváři a šel tam. Nebudu lhát, nebylo mi jedno kdo tam je.
Kdo?
a) Adam nebo někdo z jeho týmu
b) Ondra
c) rodiče Davida