Please

27. Grilování

Uběhl nějaký ten čas. Už máme léto. Můj vztah s rodiči je... Úžasný. Skoro jako na začátku. Samíka si neskutečně oblíbili a on je taky. Jsem ráda, že se dostal z období během Adama a je teď jako každé druhé dítě. Šťastné. Nic víc si snad přát nemůžu.
Vztah s Ondrou je taky bezvadný. Možná jako kdysi. Jsem za to taky vděčná. Vše je ideální.
Asi i vztah s Davidem. Asi? David je dokonalý. Čeká, je jemnej, dá sám od sebe pusu, donese květinu... Jediný háček je v tom. Poznala jsem asi tisíckrát, že už to chce ale buď mi to neřekl nebo se nenápadně pokusil ale řekla jsem ne. Cítím se za to provinile ale náš vztah to nijak nenarušilo.

Akorát jsme byli u bazénu. David s malým šantil a já už chystala věci na gril. Dnes k nám mají přijít rodiče.
D- ,,Lásko pojď k nám."
M- ,,Možná pak."
S- ,,Mamiii. Prosiim." volali na mě z bazénu. I když jsem chvíli váhala, tak jsem nakonec šla. Sundala jsem si tričko, které jsem měla přes plavky a šla k nim. Voda nebyla ani ledová.
S- ,,Můžu si jít pro figurky?"
M- ,,Můžeš." spolu s kolesem doplaval ke schodům a běžel si do obýváku pro ně
M- ,,A neběhej!" zakřičela jsem ale to mě už neslyšel. Místo toho mě David chytil za boky a natiskl na kraj bazénu.
D- ,,Tohle mi nedělej." řekl a políbil mě na krk. Samozřejmě jsem cítila, že jsem ho nenechala v klidu. Smutně jsem se pousmála a pohladila ho po tváři.
D- ,,Co je?" zeptal se nechápavě.
M- ,,Promiň."
D- ,,Co? Za co miláčku?"
M- ,,Opět jsem tě vzrušila."
D- ,,Noo...jo. Ale to je dobře, ne?"
M- ,,I jo. Vím, že se ti líbím. Jen... Ještě nejsem asi připravena."
D- ,,To nikdo po tobě nechce." hladil mě po tváři ,,Dlouho jsem byl sám a bez toho. Jsem tu. Dlouho si to dělám sám. Jsem tu... Budu čekat ale to víš."
M- ,,Jo." silně jsem ho obejmula kolem krku. Ani se nedá opsat jak ho miluju. Za to jaký je. Ale zároveň... Sakra nemůžu se přemoct a přeci jenom se s ním vyspat? Jako jo, láká mě to někdy ale mám děsnej strach. Jsem marná😓

Asi o hodinu a něco přišli rodiče. Ondra byl někde pryč. Táta s Davidem byli u grilu, povídali si a grilovali. A já s mámou jsme seděli a povídali si nebo si hráli se Samíkem.
Máma- ,,A plánujete s Davidem dítě?"
S- ,,Vždyť mají mě."
Máma- ,,Ale sourozence."
M- ,,Ještě jsme se o tom nebavili." a asi to nebude možný v brzké době
S- ,,Ale já nechci."
Máma- ,,Proč?"
S- ,,Vždyť mají mě."
Máma- ,,Ale mohl by si si s ním hrát."
S- ,,V jedný pohádce měli miminko a tu starší neměli rádi."
M- ,,My tě vždy budeme mít rádi." obejmula jsem ho a dala pusu na tvář. Následně ho pustila a koukla na mámu. Samík odběhl za Davidem a tátou.
M- ,,A myslím si, že v brzké době ani miminko nebude. Ještě jsme ani jednou to... No víš."
Máma- ,,Nechce? Vím, že byl dlouho sám ale-"
M- ,,Chce. Jen.... Ještě nejsem připravená." sklopila jsem zrak
Máma- ,,Zlato v pořadku. Vlastně je hezké jaký je. Nebo?"
M- ,,Jo. Je dokonalej." usmála jsem se jeho směrem.

Celý den byl neskutečně úžasný. Někdy se furt obávám, že celé to je jen sen. Nebo že jsem díky Adamovi v kómatu a když se proberu, tak nic z toho nebude.
Večer jsme se s rodiči rozloučili a já je doprovodila k autu zatím co David uklízel a Samík pomáhal. Když jsem se rozloučila, tak jsem ještě vybrala schránku a z ní hlavně nevyžádanou poštu pro mě, která mě už nějaký ten čas vždy vrátí na zem. A taky vrátí obavy.
Co to je? A kdy nastane pro ně čas?