Please

10. Úžasnej

Mery:
Večer, když byl čas, tak Samíka jsem uložila do postele a byla tam s ním do doby než se usnul. Já nemohla spát a ani být v klidu.
Šla jsem dolů, kde se David koukal na něco v telce. Když jsem přišla blíž, tak viděla nějaký film. Byl zjevně soustředěnej, protože když jsem se ho nesměle dotkla, tak se lekl a trhl se sebou. Zmateně se koukal ale pak se usmál.
D- ,,Děje se něco?" nic jsem neřekla a sedla si vedle něj.
M- ,,Kdyby... Kdyby jsme ho nahlásili, tak dalo by se, že bychom ho nepotkali? Nebo aspoň malej. Chci aby měl konečně klid... Cele roky jsem mu ho dát nemohla a-"
D- ,,Mery klid. Samozřejmě udělám vše co bude v mých silách jen aby vás to nějak v negativním směru neovlivnilo."
M- ,,Jsi úžasnej... Tohle nemůžu nechat jen tak... Co chceš?"
D- ,,Co?"
M- ,,Peníze...ale těch máš dost."
D- ,,Mery nic mi nemusíš dávat."
M- ,,Ale jo. Tohle co děláš je pro nás děsně moc. Vždyť jsi nám zachránil životy."
D- ,,To by měl dělat každý. S Ondrou si promluvím."
M- ,,Nemusíš."
D- ,,Ale jo. Takhle trpíš ještě víc, když se nebavite." opatrně se rukou přiblížil. Automaticky jsem se lekla. Chtěl ně pohladit ale když viděl jak jsem se vylekala, tak dal ruku dolů. Nechtěla jsem aby se cítil za to blbě, a tak jsem ho chytila za ruku a dala si jí na tvář.
D- ,,Nedělej to, pokud ti to je nepříjemný." jemně mě hladil
M- ,,Daví- Davide je to neskutečně příjemné. Jen si musím zvyknout, že doteky jsou najednou jemné a opatrné." usmála jsem se a spokojeně zavřela oči. To jak mě hladil... Ani se nedá opsat jak to bylo příjemné.
M- ,,I to objetí dneska bylo krásné."
D- ,,Jsem rád." usmál se a já taky.
M- ,,Na co se koukáš jinak? Nebo přesněji jsi koukal než jsem tu přišla."
D- ,,Jen na jeden film. Chceš se koukat taky nebo půjdeš za Samíkem?" jak je.. všímavej? Dá se to tak nazvat? Prostě, že ho napadne, že chci být spíš s malým.
M- ,,Zachvilku půjdu. Nějak jsem nemohla usnout a furt jsem nad tím přemýšlela."
D- ,,Chápu... Pak... Zítra mám znovu trénink."
M- ,,Kdy?"
D- ,,Večer."
M- ,,Asi... Asi je blbost jít s tebou?"
D- ,,Mně to taky napadlo ale možná by bylo haló."
M- ,,Máš pravdu."
D- ,,... Nebo jsem dostal ten nejšílenější nálad všech dob." trochu se zasmál
M- ,,Jaký?"
D- ,,Abys tu nebyla sama... Zavolat tvé nebo mé rodiče."
M- ,,Nno... To nevím. Se mnou se nebaví a nevím jak by reagovali tví rodiče."
D- ,,Jo... A nebo pak jít během dne na policii a poprosit ať tu někdo zůstane."
M- ,,Jen aby nebyl náhodou kamarád Adama."
D- ,,Zas to..." koukal jinam a vypadal, že přemýšlí
M- ,,Nebo se to pokusíme zvládnout sami. Vždyť se musíme naučit nějak fungovat. Možná to Adam ani nebyl."
D- ,,Možná. Do zítřka něco vymyslíme, hm?" opět mě pohladil. A opět to bylo příjemné.
M- ,,Dobře... Můžu se chvíli s tebou koukat?"
D- ,,Jasně." usmál se ,,Ale nevím zda tě to bude bavit."
M- ,,Snad jo. Ale i kdyby ne, tak aspoň něco než... Chápeš."
D- ,,Jo. Nebo můžeme zapnout něco co chceš ty."
M- ,,Budu se koukat jen chvíli. Kvůli Samíkovi."
D- ,,Dobře."
Jak to vymyslí se zítřkem?