Please

17. Rodiče

Otevřel jsem a...a ulevilo se mi.
Máma- ,,Jsi nějakej važnej." zasmála se a já taky
D- ,,Co tady děláte?"
Táta- ,,Návštěva. A hádám nás nenecháš venku." usmál se. Vždy jsem byl rád, když tu byli ale dnes... No úplně se to nehodilo. Nebo?
Každopádně jsem je pozval ale šel hned za Mery.
M- ,,Kdo to byl?"
D- ,,Rodiče. Jsou tady."
M- ,,Aaha." zvedla se
S- ,,Kdo to je?"
M- ,,Rodiče Davida."
Máma- ,,A Vy jste?" zůstala s tátou stát a koukat se. Cítil jsem jak byla Mery nervózní.
D- ,,Tati mami, Mery. Mery rodiče. A tady je Samík." vzal jsem ho do náruče a pevně se mě držel ,,Říkal jsem vám."
Máma- ,,A jo." usmála se ale táta se tvářil všelijak
Táta- ,,Ta Brejchova?"
M- ,,Nebyli jsme svoji... naštěstí." řekla nesměle. Malého jsem dal dolů a Mery chytil
D- ,,A i kdyby, tak co. Už není a on je ve vězení."
Táta- ,,Cože?"
M- ,,Nechcete si sednout? Já půjdu se Samíkem nahoru." chtěla jít
Máma- ,,Ne to ne. Zůstaňte. Poznáme se." sedla si a táta taky. My taky a Mery jsem chytil za ruku.
Táta- ,,A chodíte spolu?"
M- ,,Ne... To ne."
D- ,,Nechodíme. Jsme blízcí přátelé."
Máma- ,,Vypadáte jinak."
S- ,,Ale mají se rádi... Objímají se nebo strejda hladí mámu." řekl a vzal si omalovánky. On věděl.
D- ,,Bavme se o něčem jiném."
Máma- ,,A proč se držíte?"
D- ,,Opora.... Každopádně Brejchu dnes zavřeli za domácí násilí a znásil-"
M- ,,Můžeme se o tom nebavit? Prosím." koukla na mě. Kývl jsem a měl nehorázné nutkání jí dát pusu na čelo nebo tak. Ale nejsme spolu. Jsou tady rodiče.
D- ,,Mery i malého hodně poznačil."
M- ,,Díky Davidovi tady vůbec jsme."
Táta- ,,Jak?"
S- ,,Co to znamená?"
D- ,,Víš... Když moc mamince ublížil..."
S- ,,Jako tehdy když ji tekla krev?" řekl vylekaně a sedl mi do klína ,,Já už nechci." rozbrečel se
M- ,,Neplakej."
D- ,,Už se nemáš čeho bát, hm?" pohladil jsem ho ,,Jste v bezpečí."
M- ,,A on je navždy pryč."
S- ,,Vážně?"
M- ,,Jo." hladila ho po tváři a obejmul jí. Zároveň si ho vzala
D- ,,Dáte si jinak něco?"
Máma- ,,Ja ne."
Táta- ,,Mně můžeš klasiku."
D- ,,Ok." zvedl jsem se a šel mu udělat kafe

Mery:
A najednou jsem tam s nima zůstala sama. Bylo to zvláštní a ne zrovna příjemný. Vůbec jsem nevěděla co dělat.
Máma Davida- ,,Ale odněkud tě- Vás znám."
M- ,,Klidně mi tykejte. David je nejlepší kámoš Ondry. Ondra je můj bratr."
Táta Davida- ,,A jo. David už dávno o tobě mluvil."
M- ,,Jjo?" pousmála jsem se
Táta Davida- ,,Jo. Než sis začala s ním."
Máma Davida- ,,Karle."
M- ,,V pohodě. Byla jsem blbá. David se se mnou přestal bavit a nějak jsem ztratila naděje."
D- ,,Já taky. Ondra dal najevo, že si nepřeje abychom byli spolu a tak jsem jak blb vycouval... Tady máš kafe."
Táta Davida- ,,Dík."
M- ,,Co bylo bylo." pousmála jsem se. Nakonec jsme si začali víc povídat a i Samík se uvolnil. Dokonce si s nima povídal nebo hrál. Neskutečně se mi ulevilo. David má vážně v pohodě rodiče.
Jaká nastane vážná situace? A kdy?