Please

4. Davide

O- ,,Na co proboha?" co mu teď říct?!
D- ,,Prostě potřebuju."
O- ,,Davide?!"
D- ,,Bože neboj. Tak dáš mi ho?"
O- ,,Nechci raději vědět proč. Ale na." dal mi mobil i s čidlem. Opsal jsem si ho a uložil.
D- ,,Dík."
Jasně jednoduší možnost by byla si jí najít na sociálních sítí. Ale mohl by vidět třeba přátelé a tak. A pokud jí bije, tak by to nedopadlo dobře.
Večer jsme měli trénink a po něm domů. Bydlel jsem v obřím domě. Úplně sám. Přemýšlel jsem zda nenapíšu nebo tak. Ale už může být doma ten kretén. Nenávidím ho a po tomhle ještě víc. Samozřejmě může být, že se mýlim a říkala pravdu. Ovšem moc tomu nevěřím.

Je další den. Zápas máme zase zítra. Šel jsem opět na hřiště, kde byla opět i ona. Naštěstí.
Malého nejdřív houpala ale pak si hráli v pískovišti. Šel jsem rovnou k nim.
D- ,,Ahoj."
M- ,,Ne... Davide-"
D- ,,Musíme si promluvit."
M- ,,Mluvili jsme spolu včera. Jdi... Zachvilku má přijít Adam."
?- ,,Cože?!" řekl vylekaně a stejně vylekaně se zvedl
M- ,,Nneboj. Nepříjde." sklopila zrak. Sedl jsem si na kraj pískoviště a koukal na ní
D- ,,Tak můžeš?"
M- ,,Pojď." zvedla se něco malému řekla a šli jsme bokem
D- ,,Jak se jmenuje?"
M- ,,Samík a o co ti jde."
D- ,,Nevěřím, že ti nic nedělá. I Samík má strach."
M- ,,Jdi pryč."
D- ,,Mery."
M- ,,Nemáme o čem mluvit."
D- ,,Takže se o malého nebojíš, jo?"
M- ,,Jdi nebo zavolám policii."
D- ,,Fajn a já řeknu, že tě bije." nic neřekla a šla za malým. Onedlouho odešli a já zůstal stát. Absolutně jí nechápu! Nechce aby byla v bezpečí i s malým? Možná si říká, že nemá kam jít ale má. K Ondrovy a tak. Uričtě by jí přijali kdyby řekla co se děje. Proč s ním furt je.
Nakonec jsem se pohl a šel domů. Tam jsem nic nedělal ale pak přišli rodiče a znovu rypáli kdy si někoho najdu🙄Ale jinak pohoda a byl jsem i rád, že jsou tu. Až na ty děti jsem si vždy mrlzs nima o čem povídat.

Nastal večer zápasu. Hrajeme opět proti Brejchovemu týmu. Mery sedím s malým tak kde vždy. Jo, opět jsem si jí všiml. Nevědomě. Nejdřív jsem nebyl pozornej ale hned jak byl oproti mně ten zmrd... Dělal jsem vše proto abych ho porazil. Aspoň něco. Jako chtěl jsem to vždy ale za každým co jsem ho viděl aspoň ze zadu, tak jsem měl větší a větší zlost.
Jak to dopadlo? No nedopadlo. I po prodloužení byla remíza. Nakonec museli zápas zrušit, protože jsem se s ním začal hádat až jsme se téměř zmlátili. Kdybych neměl tolik věcí na sobě, tak to udělám.
V šatně mě trenér skrotil. Musel jinak bych si ho našel teď. Osprchoval jsem se a vyšel. Jenže v tom jsem viděl jak byli na chodbě. Brejcha, Mery a malý Samík. Chvíli jsem je sledoval. Nakonec jí dál facku! Před ním a malý se schoval za Mery. Mery ho taky chránila. Už šel znovu ale udělal jsem schválně krok. Zarazil se a hned dělal jak jí miluje🙄 Pak jsem se akože vrátil do šatny a on odešel taky. Jen Mery s malými čekali. Neváhal jsem ani chvíli a šel k nim.
D- ,,Tak nic nedělá, jo?" šepl jsem a ona se nechápavě koukala ,,Viděl jsem tu facku."
M- ,,Nech to tak."
D- ,,Ani náhodou."
M- ,,Prosím. Davide..." nic jsem neřekl a klekl si k malému
D- ,,Neříkej o mě tátovi, jo?" jen kývl ,,Takhle to nenechám." řekl jsem naposledy a odešel
Jak to bude řešit? A co Mery?