Please

19. Vina

O- ,,Tohle má být co?" řekl naštvaně a malej se schoval za mě. Až teď mi došlo, že asi není vše okej. Jako možná se jako každé další dítě schovalo ale co když ne? Co když na něm zanechal takové následky, že se bude bát zvýšení hlasu a podobně?
D- ,,Co tady děláš?" přibruslil jsem i s malým. Viděl jsem i na Mery, že nebyla v klidu.
O- ,,Tréner volal ať jdu za tebou. Jsem si nemyslel, že se budeš flákat. Ale hlavně." kouknul nenávistně na Mery ,,Že tady bude ona!"
D- ,,Nekřič laskavě." řekl jsem naštvaně a Samík šel za Mery.
S- ,,Co se děje?"
D- ,,Pojď bokem."
O- ,,Ani náhodou. Že mi nic nedošlo, když jsi byl tak nasranej, když jsem řekl tehdy s tím mobilem."
D- ,,Je to tvoje vina!"
O- ,,Co? Moje vina je to, že se dala na druhou stranu?!"
D- ,,Ne! Kdybys jí zvedl a nechal mluvit, tak by ji nemusel několikrát znás***it a zmlátit, že skoro ani nechodila!!!" už mi ruply nervy. Neskutečně mě vytáčel. Všichni se asi lekli. Nebo minimálně Mery se Samíkem. Ondra mlčel.
O- ,,Co když-"
D- ,,Žádne co když! Chtěla se s tebou setkat a šel jsem já. Naštěstí, protože bys její modřiny ignoroval! Já ne. Chtěl jsem pomoct. I pomohl. Když si na ní křičel po tom co ti z posledních sil volala! Pak mně. Já jí zachránil! Viděl jsem to vše! Ale je moje vina, že ten debil jí znovu napadl před mým domem! A taky-"
M- ,,Daví." řekla jemně. To mě donutilo přestat. Otočil jsem se a viděl jak Samík pláče a tiskne se k Mery.
D- ,,Ppromiň." šel jsem opatrně k nim ,,Nechtěl jsem.." Samík se víc tiskl. Tohle jsem nechtěl. Povzdechl jsem si a omluvně se kouknul na Mery. Ta se pousmála a opatrně mě chytila. Sedl jsem si k ní a musel jí obejmout.
D- ,,Promiň... Fakt promiň."
M- ,,Daví to nic. Nic jsi neudělal." překvapilo mě, že byla celkem uvolněná. Dal jsem jí pusu na spánek a bylo ticho.
O- ,,Jak dlouho."
D- ,,Co."
O- ,,To vše."
M- ,,S Adamem jsem nebyla dobrovolně. Skoro..." zakryla malému uši ,,Jsem o malého přišla."
S- ,,Já neslyším." bránil se a tak ho pustila.
M- ,,Můžeme si promluvit jinde?... Prosím."
O- ,,Fajn... Máme trénovat."
D- ,,Ok. Ale jen chvíli." kývl a šli jsme na led. Oba jsme byli myšlenkami jinde ale snažili jsme se. I nám to šlo.

Po půl hodině jsme přestali, převlékli se a jeli ke mně. Malého Mery nějak zabavila a my 3 jsme si sedli do obýváku. Nejdřív bylo ticho. Ale pak začala Mery mluvit.
M- ,,Tam jsem začala. Ještě když nebyl na světě jsem skoro o malého přišla. Adam mě už tehdy bil a vyhrožoval... Celé roky jsem to trpěla, protože jsem neměla kam jít... Ani domů." mlčel ,,Vždy mě to mrzelo a...a kdyby tehdy nepřišel David... Asi jsem v tom doteď. Tehdy, když mě to... Tamto... Už bylo dost. A do toho poprvé stáhl na Samíka ruku a to už vůbec... Díky Davidovi teď sedí."
D- ,,I díky tomu, že jsi začala mluvit. Jen mě mrzí, že tě tehdy napadl před domem."
M- ,,Chtěli jsme jít na policii a já čekala před domem. On to asi věděl a...a skončila jsem v nemocnici."
D- ,,To bylo tehdy co jsem řekl rodinné důvody."
Co na to vše řekne Ondra? A jak se bude dál chovat?