Please

8. Snídaně

První noc jsme zvládli. David spal v pokoji pro hosty a já se Samíkem v jeho ložnici. Bylo to zvláštní. Hlavně ta vůně. Musím uznat, že voní nádherně... Ale to jsem věděla už dávno. V tomhle se vůbec nezměnil.
Každopádně v noci jsem se probudila nejdřív na Samíkovou noční můru ale pak na mou..
Ráno jsem byla brzo vzhůru. Cítila jsem se zvláštně. Samík ještě spal za což jsem byla ráda. Nechala jsem ho tam a šla do koupelny. Když jsem chtěla otevřít, tak ale vyšel z ní David. Mírně jsem se rozklepala a zůstala stát. Nejdřív se usmál no pak si povzechl a sklopil zrak.
D- ,,...Asi... Obleču se a nechám vás na pokoji."
M- ,,Co?"
D- ,,Máš ze mě strach. Chci až se... Až jsi okej. Až se z toho dostaneš."
M- ,,To se spraví."
D- ,,Ne, když tady budu." obešel mě ale chytila jsem ho za ruku
M- ,,Zůstaň tady. Možná se bojím ale...ne jen tebe. Navíc... Když tady nebudeš, tak budu mít větší strach. Nebojím se přímo tebe ale chlapů. Ovšem ty... Zároveň tě tu potřebuju. Samozřejmě pokud něco máš, tak chápu, že tu nemůžeš být."
D- ,,Poobědě mám trénink."
M- ,,Dobře."
D- ,,Jinak... Pak. Jdi do koupelny jak jsi chtěla." pousmál se a odešel. Já se usmála a udělala co jsem potřebovala v koupelně. Následně jsem šla do kuchyně. Tam byl už David a...a dělal snídani🥺 Zůstala jsem se překvapeně koukat. Tohle jsem žádného chlapa nikdy neviděla dělat.
D- ,,Jaké piješ kafe?"
M- ,,To je jedno." usmála jsem se a opatrně šla k němu. Měl automat, takže jsem si něco dala.
M- ,,Jdu za malým, jo?"
D- ,,Jojo. Co pije? Čaj, čokoládu, kakao."
M- ,,Všechno ale zeptám se ho, nevadi?"
D- ,,Samozřejmě, že ne." usmíval se. Já se usmála a šla za malým.
Ten seděl ubrečený na posteli. Hned jsem se lekla.
M- ,,Co se stalo?" obejmula jsem ho
S- ,,Vvolal tá...ta." sakra. Ani se nedá opsat ta panika.
S- ,,Jsem nevěděl a zvedl... Řval a...a že nás najde." brečel dál. Absolutně jsem nevěděla jak ho utěšit a ubezpečit, protože jsem tu jistotu já neměla.
D- ,,Nenajde."
S- ,,Ne?"
D- ,,Ne. Nebo... I kdyby, tak tobě ani mamince nic neudělá, hm?" mile se usmál a velice jemně pohladil. Samík mě pustil a obejmul Davida, který si sedl k nám. David byl překvapený ale taky ho obejmul.
D- ,,Co si dáš? Čaj nebo horkou čokoládu nebo kakao."
S- ,,Čokoládu."
D- ,,Dobře." usmál se ,,Pojďte dolů." kývla jsem a šli jsme dolů, kde už na stole skoro vše bylo. Ještě podal džus a šel dělat čokoládu.
M- ,,To máš každý den takovou snídani?"
D- ,,Ne to ne."
S- ,,Proč?"
D- ,,Když jsem sám, tak je to zbytečný, víš?" pousmál se a podal mu jí
S- ,,Děkuju."
M- ,,Ja taky." usmála jsem se na něj, když si sedl proti mně
D- ,,Jen maličkost."
M- ,,To ani náhodou." nesměle jsem ho pohladila po ruce co měl na stole. Usmál se a taky mě pohladil. Měla jsem obavy. Ale zároveň to bylo tak příjemný... Ani si nepamatuju na tak jemný dotek. A Samík taky ne, když nepočítám mě.
S- ,,A půjdem ven?"
M- ,,Jen na zahradu."
S- ,,Proč?"
M- ,,Není to moc bezpečné venku, víš?"
Kdy je Adam najde? A jak?