Please

15. Peníze

Onedlouho jsme šli dovnitř. Sociální pracovnice si sedla se Samíkem na chodbu. Dovnitř jsem šla jen já a právnička. David čekal ještě na chodbě jako svědek.
Onedlouho proces začal. Adam zase dělal úžasného herce. Hlavně ze mě dělal, že jsem to vše sfalšovala abych mohla se synem za svým milencem, který mi celou dobu pomáhal ho dostat do vězení🙄Bylo mi špatně z toho jak jsem to poslouchala. Když jsem měla výslech já, tak to šlo hůř, protože kromě strachu mi do toho skákal nebo tak. Nakonec přišli svědci. Adam měl spoluhráče. Já Davida, se kterým se dam dost hádali a taky bylo dost pokut. Následovala přestávka, během které byl David furt u mě.
M- ,,Tohle.." řekla jsem zoufale
D- ,,Neboj." dal mi pusu na čelo ,,Vyhraješ."
M- ,,Co když ne? Co když vyhraje a...a nebo malého vezme?"
Právnička- ,,Nebojte se. Je vaše zdravotní zpráva a pak záznam z kamer z domu pana Hofbauera."
M- ,,To jsi neříkal."
D- ,,Říkal ale byla jsi už mírně mimo. Neboj." usmál se. Já taky ale úsměv hned zmizel, protože šel k nám Adam. Prudce jsem se zvedla a David mě schoval za sebe.
D- ,,Jdi laskavě na své místo."
A- ,,Až mi vrátíš ženu ko**te!"
D- ,,Měl sis jí vážit!" chvíli tam něco řvali až se porvali! Nebyla to jejich první rvačka. Oni dva se nikdy nesnesli a po tom co mě David zachránil ještě víc. Ovšem teď jsem se bála následků. Nakonec je oddělili a policie držela od sebe.
M- ,,To jsi neměl." pohladila jsem ho po prasklém rtu
D- ,,On mě první napadl a jen jsem se bránil... Chtěl i tebe."
M- ,,Promiň... Nějak... Nedokázala jsem pořádně vnímat."
D- ,,Plně chápu. Když to skončí, tak půjdem někam... Aby jsi se uklidnila." držel mě za ruku, která se mi klepala. Nakonec přestávka skončila a pokračovalo se. Soudce se samozřejmě zajímal ale naštěstí nic neřešil. No naštěstí. Minimálně s Davidem ne. Adam řešit mohl.
Sociální pracovnice přišla i s malým a ten hned běžel za Davidem. Každopádně ona naštěstí svědčila v náš prospěch🙏🏻
A po dlouhé hodině nebo kolik jsme tady byli přišel rozsudek. Vinen. Dostal 25 nepodmíněně. Nebylo to hodně ale aspoň něco.
Když to soudce řekl, tak se rozběhl ke mně a skoro mě napadl, kdyby mě právnička nevzala úplně bokem. Skoro jsme obě upadli. David pomáhal policii a oni ho odvedli.
Právnička- ,,V pořádku?"
M- ,,Ano. Děkuju."
S- ,,Mamiii." přiběhl a obejmul mě
Soudce- ,,Ještě si sednite." to jsme udělali a četl dál. Kromě vězení se nemůže odvolat a ani kauce. Navíc mi dali finanční odškodnění což jsem ale nežádala. Ovšem na druhou stranu je můžu dát Davidovi za to všechno.
D- ,,Už bude dobře." řekl když jsme vyšli
M- ,,Když pošle peníze, tak... Všechny ti je dám."
D- ,,Neblázni. To rozhodně ne. Nech si je třeba na.... Na..."
M- ,,Bydlení?" zeptala jsem a nemohlo mi uniknout jak byl z toho skleslej. Jak to mám brát?
D- ,,...Nno... Asi... Asi jo."
M- ,,Nebo?"
D- ,,Asi oblečení a tak. Nějak jsem doufal, že budete ještě nějaký čas u mě." pousmál se
S- ,,Joo. Prosím."
M- ,,Pokud jsme vítání."
D- ,,Vždy... Kdyby... Nechám ti náhradní klíče. Kdybys někdy potřebovala." usmál se a hladil po tváři.
Bude je potřebovat?