Please

14. Soud

Mery:
U Davida jsme přes dva týdny. Přijde mi to, že jsme tady dlouho ale dva týdny není moc. Ovšem se toho celkem změnilo. Mezi hlavní věci patří Samík. Je jak vyměněny. Změny jsem si všimla už v prvních dnech ale teď ještě víc. K Davidovi má vztah... Pomalu až rodinnej. Řekla bych možná i táta a syn ale to je asi blbost. Hlavně David... Nejsme ani spolu. A malý potřebuje mužský vzor, který si už našel, protože David je dokonalej. Vážně. Nechápu jak to, že je sám nebo bez dětí nebo že vůbec je. Navíc k Samíkovi se někdy chová jako druhý rodič. Většinou si to uvědomí a omluví se ale sakra za co?! Já jsem mu jen vděčná a jde na to správným směrem.
Co se týče mě, tak David Ondrovi nakousl téma ohledně mně. Ale nikdy nechce poslouchat. Už jsem si mohla i zvyknout. Zároveň můj vztah s Davidem je takovej, že věřím jen jemu a nikomu jinému. Vůbec se ho nebojím zacož jsem neskutečně vděčna🙏🏻 Ani se nedá opsat jak jsem se mizerně za to cítila.
Ještě o Davidovi. Měl několik zápasů a taky jeden s týmem Adama. Co se stalo, to že tam není si všichni všimli. Jak vůbec skončil? Dnes je soud. Až dnes. Doteď byl kvůli tomu kdo je v domácím vězení s dozorem policie. Vůbec jsem nebyla klidná.
Ani dnes, kdy už sedíme v autě a jedeme tam.
D- ,,Dobře to dopadne."
M- ,,Co když ne? Vždyť tu byla i sociálka." jo, byla. To bych měla taky říct. Když se to začalo celé řešit, tak u nás byla sociální pracovnice a mluvila se Samíkem. Děsně jsem se bála, že mi ho vezmou. To by byla asi konečná.
D- ,,Mery... Byla ale nechala ho a mile odešla. Navíc... Nebo takhle. I kdyby ho nezavřeli, tak vás budu chránit. Ondru nějak donutím poslouchat a pomůže i on."
M- ,,Daví."
D- ,,Myslím to vážně. Udělám pro vás vše co můžu." chytil mě za ruku a vyjel. Malej si koukal knižku v autosedačce.

Onedlouho jsme dorazili před soud. Museli jsme čekat ještě na chodbě. Když šel kolem i on, tak jsem se mírně rozklepala. Ještě víc, když taky čekal na chodbě. Vypadal klidnej. Než přišel David.
A- ,,Děláš si prdel?!" křikl na mě. Samík se taky bál. David se dal k němu zády a mě pevně obejmul. Pak i Samíka.
A- ,,Tohle ne."
Policie- ,,Seďte."
A- ,,On mi ukradl rodinu a zmanipuloval! Chce mi vše zničit včetně kariéry!"
D- ,,Neukradl. Zachránil." otočil se na něj. Samík se schoval za Davida ale já neměla odvahu Davida pustit.
Adam stal před námi. Ten pohled byl stejnej jak den před útěkem. Děsně jsem se bála. Nedokázala jsem nic dělat. Asi ani ochránit Samíka😓
To jak na mě koukal... Kdyby se dalo mlátit nebo zabíjet pohledem, tak už tu nejsem.
D- ,,Jsem tu." šepl mi a šel se mnou i Samíkem dál. Sedl si a ja vedle něj. Samík mu sedl do klína a obejmul. Viděla jsem jak plakal.
M- ,,Neboj." šepla jsem a hladila ho
S- ,,Já se ho bojím."
D- ,,Dnes ho vidíte naposledy... Nezavolam někoho ať malého pohlídá?"
M- ,,Koho. Soud začíná o necelou půl hodinu."
D- ,,Mou mámu?"
M- ,,Jsme cizí."
D- ,,Říkal jsem jí to... Všechno."
M- ,,Aa?"
S- ,,Já nikam nechci."
Jak dopadne soud?