Please

28. Mlčel

Opět jsem to otevřela a rychle přečetla. O co jde? Už asi 2 týdny mi chodí pomalu až výhružné dopisy. Dle toho co píše je jasný, že je to Adam. Ale jak?! Jak se mu podařilo tohle posílat. Nebo někoho najal?
Rychle jsem to schovala a šla schovat i na místo, kde je všechny mám. Nechci aby se David o tom dozvěděl. Vím, že by mi pomohl a řešil to. Ale nechci ho zatěžovat. To jsem dělala už dost. Svou skrýš na to jsem si udělala ve skříni. Originální vím. Ale nevěděla jsem kam jimam.
Když jsem to měla, tak jsem se nenápadně k nim vrátila. Cítila jsem se jak kdybych dělala a tajila ani nevím co.
M- ,,Jak to jde?"
D- ,,Myslím, že skvěle, že?"
S- ,,Jooo." David se usmál a dal mi pusu na tvář. Společně jsme to uklidili

Na další den chtěli jít rodiče se Samíkem na výlet. Nebyla jsem si jistá kvůli tomu ale chtěli jak oni, tak i Samík. Takže jsem povolila. Ráno si pro něj přišli a mají se vrátit večer.
S Davidem jsme si udělali takovej svůj den. Byli jsme na procházce a obědě, pak doma, kde jsme se koukali na filmy a mazlili se. Pak šel na záchod a já hledala další film. Vůbec jsem nevěděla co ještě koukat, protože jsme viděli snad vše😂
Když se asi po deseti minutách vrátil, tak... Byl jinej. Mlčel. A po chvilce jsem poznala, že je naštvanej. Nejdřív jsem nic neříkala ale pak začala. Furt nic neříkal a já se začala obávat.
M- ,,Co se děje?" nic ,,Daví mluv se mnou!" trochu jsem křikla a on se prudce otočil. Nebudu lhát. Trochu jsem se bála.
D- ,,Do kdy jsi mi chtěla lhát?! Nebo to tajit?!" mírně až křičel
M- ,,Cco?" nic neřekl a hodil ty dopisy. Jak?! Jak je našel?!
D- ,,Tohle! Proč jsi to neřekla sakra!!"
M- ,,Pppromiň." řekla jsem rozklepaně a potlačovala slzy. Jak malé dítě, když se na něj zvýší hlas, tak se rozbrečí.

David:
Ani se nedá opsat na něj ten vztek. Jak si to vůbec dovolil?! Měl jsem ale vztek i na Mery, že nic neřekla. Do háje, vždyť bych udělal vše aby přestal!
Když jsem se otočil, tak jsem viděl jak se klepe na gauči. Tohle jsem nechtěl...
D- ,,Proč?" povzdechl jsem si a zeptal klidně. Sedl jsem si vedle ní a čekal.
M- ,,Už... Zatěžovala jsem tě už dost."
D- ,,To ani náhodou. Vše jsem dělal, protože jsem chtěl... Navíc tvůj klid je i můj klid."
M- ,,Bojím se aby to nebylo horší."
D- ,,A co když to naplní?" byli tam výhrůžky od toho co udělá jí přes malého, rodiče nebo mě.
M- ,,Nevím. Davide já mám děsný strach." řekla zoufale. Nic jsem neřekl a natiskl jí na sebe. Nechal jsem jí ať ze sebe vše dostane. Chvíli mi plakala v náručí ale pak se uklidnila.
M- ,,Promiň."
D- ,,Ne ty mně. Neměl jsem řvát."
M- ,,Lásko to chápu. Taky bych reagovala stejně."
D- ,,Vyřeším to."
M- ,,Co když-"
D- ,,Bude klid. Jiné co když neexistuje." usmál jsem se a Mery taky. Pohladil jsem jí po tváři a chvíli jsme se líbali.
D- ,,Nedáme vanu? Na uklidnění."
M- ,,Můžem."
D- ,,Ale nic nebude." víc jsme se usmáli, vzal jsem jí do náruče a nesl do koupelny. Za ten čas co se vana s pěnou napouštěla, tak jsme se svlékli. První jsem vlezl já a pak Mery, která se o mě opřela. Pevně jsem jí obejmul a dal pusu do vlasů.
D- ,,Miluju tě a nedovolím aby ti jakkoliv ublížil."
M- ,,Taky tě miluju." otočila se a políbili jsme se.
Kdy a jak se to vyřeší?