Last Note {Tom Kaulitz}

7

*Ruby Eichel*

„Co máme teď?" Zeptala jsem se Angie když jsme vycházely z učebny chemie. „Biologii myslím" odpověděla mi.

Biologii moc nemusím, hlavně protože na ní máme našeho třídního, který je totální debil. Jen jsem si povzdychla, a pokračovala v chůzi.

Došly jsme k zamknuté učebně Biologie, a posadily se na zem chodby, protože všechny lavičky jsou jak jinak obsazený.

Vytáhla jsem z kapsy telefon, a všimla si zprávy od táty.

Táta: Zlatíčko, moc mě mrzí že ti to musím psát přes zprávy, ale ještě dneska kolem 12:00 jedu do konce týdne pryč kvůli práci. Takže se neuvidíme, ale ty to sama zvládneš :)

Krátce jsem mu na to odepsala, a mobil odložila. „Budeš mít party?" Nadšeně se na mě podívala. „Bože Angie přestaň mi koukat do mobilu přes rameno!" Okřikla jsem jí.

„A budeš teda?" „Ne!" „Škoda..." nastalo mezi námi ticho, které následovně přerušilo zvonění.

Zvedla jsem se ze země, a bez váhání vešla do učebny. Šla jsem si sednout do své zadní lavice, a mezitím co přicházeli ostatní žáci, tak jsem si vytáhla z tašky učení.

Po chvilce vešel učitel do třídy, a všichni ztichli. „Dobrý den" začal mluvit učitel. Jak já ten jeho hlas nenávidím...

„Než začnu hodinu Biologie, musím vám oznámit že budete po zbytek školního roku rozděleni, a hned se dozvíte proč"

Všichni vypadali vyděšeně nad představou že se bude rozdělovat, ale mně to bylo celkem jedno.

„Budeme teď probírat bakterie, a to stejné probírá i třetí ročník. Přišlo nám jako dobrý nápad udělat dvě namíchané skupiny. Mezitím co jedna bude mít biologii, druhá bude mít němčinu, a pak se to zase vymění"

No super, to je opravdu dobrý nápad. Ve třídě bylo slyšet jak si všichni teď povídají o svých obavách, a dokonce i Angelica vedle mě se bála v jaký skupině skončí.

Učitel si vzal ze stolu nějaký papír, a začal číst kdo v jaký skupině je. Já jsem se po chvilce dozvěděla že jsem ve skupině 1. Takže mám teď biologii.

Bohužel Angie je v druhý skupině, a tak jsme se rozloučili, a tím pádem místo vedle mě bylo volné.

Dlouho jsme čekali co se bude dít. Učitel Kraft mezitím někam odešel, prý pro třeťáky.

Hluk ve třídě se s bouchnutím dveří uklidnil, a všichni zpozorněli. Pan učitel Kraft vylezl na stupínek, a přešel ke svému stolu.

„Třetí ročník si sedne na volné místa, mělo by to vydat. Já si tu mezitím připravím prezentaci, a hned začneme"

Jen jsem si povzdychla, a z nudy si začala kreslit do sešitu. Těch divných lidí z třetího ročníku jsem si moc nevšímala.

„Kaulitzi, proč jste se furt neusadil?" Ozval se znovu učitel, a já začala vnímat okolní dění.

Všimla jsem si že všichni už sedí, až na Toma. Doteď jsem neměla tucha že je tady. Ale nejhorší je to, že jediné volné místo je v mé lavici.

„Možná proto že nechci sedět tamhle?" Ukázal na židli vedle mě, a já nadzvedla obočí. „Je mi jedno co chcete nebo nechcete. Teď si tam jděte sednout, nebo vás nechám propadnout" usmál se ironicky učitel, a vrátil se k počítači.

Musela jsem se tomu potichu zasmát. Tom vypadal dost vytočeně, a přes všechen odpor se popadl, a šel si sednout vedle mě.

Nevypadal jakoby chtěl navázat konverzaci, a upřímně ani já nechtěla se s ním bavit. Každý jsme pracoval sám za sebe v hodině, a nějak to společně přežili.

Konečně zazvonila, a já si hned sbalila, a vydala se ven ze třídy. „Ruby!" Zavolal na mě hrubý hlas.

Co kurva po mně chce? Bez zájmu jsem se na něho otočila, a on uhnul, aby neblokoval ostatním cestu z učebny.

„Ehm... jen já že tu látku s bakteriemi moc nechápu, a opravdu nemůžu z toho propadnout. Napadlo mě jestli by si se nechtěla sejít, a nějak mi to vysvětlit..."

Stydlivě bez očního kontaktu řekl. Normálně ho nepoznávám. Kam se ztratil ten namyšlený borec Tom Kaulitz?

„Takže někdy mě tady fackuješ, a pak po mně chceš doučování?" Založila jsem si ruce na prsou, a on si povzdychl.

„Hele, moc se ti omlouvám. Někdy mě prostě vytočí malé věci, ale to doučování opravdu potřebuji" podíval se mi do očí, a já až teď si všimla jak krásné čokoládové oči má.

Viděla jsem jak se mu zvětšila zornička, ale taky jsem si všimla že mezi námi je teď to trapné ticho.

„Možná výjimku zvládnu udělat" pokrčila jsem rameny. Rozhodně se neřadím mezi šprty. Z matiky mám čtyřky, skoro až pětky, a to stejný u fyziky a dějepisu.

Ale rozhodně vynikám v angličtině, protože tak mluvím už odmalička, a taky v chemii a biologii.

„Ale?..." Nadzvedl obočí. „Má tam být nějaké ale?" Nechápavě jsem se na něho podívala.

„Vždycky je nějaké ale" rozmáchnul ruce kolem sebe, a já se zasmála. „Ale... nebudeš furt na mě tak debilně čumět, protože si moje kamarádky myslí že něco mezi sebou máme, a to opravdu nechci"

Šibalsky jsem se usmála, a on nejistě kývnul na souhlas. „Tak jo, ale dneska nemůžu, musím se učit na matiku" prolomila jsem další ticho mezi námi.

„Matiku jo? Nechápeš jí?" Smál se teď on, nevím co je mu k smíchu. „Jo, nechápu" odsekla jsem, a on vypadal trochu zaskočeně nad mojí stručnou odpovědí.

„Mám plán" ozval se. Tak teď se upřímně bojím. „Ty mě budeš doučovat biologii, a já matiku, protože to je jediný předmět ve kterém vedu, a musím ti to nějak splácet" mrknul na mě.

Tak teď nevím jestli to myslí vážně, ale tváří se na to. „Dobře" nastavila jsem ruku, a on si ní sebevědomě potřásl.

„Hele už musím, ale pak ti ještě napíšu" řekl, a začal odcházet za roh. „Vždyť nemáš moje číslo!" Zařvala jsem na něj.

„Ale mám!" Zařval nazpátek, a pak už mi zmizel z dohledu. To kde ho sehnal? Vždyť jsem ho nikomu kromě holek nedávala.

No, třeba se někdy dozvím kde na mě sebral číslo. Nahlas jsem si povzdychla, a vydala se stejným směrem jako Tom ke své skříňce.

Dala jsem si do ní učebnice, a domácí úkoly si zase dala do tašky. Oblékla jsem si bundu, a ještě si nasadila sluchátky.

Skříňku jsem za sebou zavřela, a vydala se ze školy pryč. To byl velmi zajímavý den...