Last Note {Tom Kaulitz}

Epilog

Otevřel jsem dveře a rozešel se do místnosti. Je to už 15 let, sakra. Matné mžitky si pamatují ještě její rysy.

Její blonďaté vlasy které mívala zapletené do dvou copů. Ten její úsměv kterým se vždycky na mě dívala a ta krásná hudba která zněla domem když trénovala na klavír.

Posadil jsem se na čistou ustlanou postel a smutně se díval přes velké okno na moře které naráželo do skal na pláži.

Do teď nechápu jak se mohla tak pozdě v noci zastřelit na té pláži. Měla k tomu důvod?

Pohled mi zabloudil k velké fotce v rámečku Ruby, jak se usmívá do kamery fotoaparátu když ji mamka fotila se mnou na verandě našeho domu.

Kdyby malý Leo věděl že tu s nim nebude.

„Leo!" Ozval se mamky hlas a já ihned vyběhnul z pokoje Ruby. Kdyby věděla že jsem tu zase byl tak by radost rozhodně neměla.

„Mám hotový oběd! Pojď se najíst" zakřičela a já si povzdychnul. Už jsem měl celkem hlad.

Seběhnul jsem schody dolu a zabočil do jídelny. „Máme návštěvu" usmála se na mě a já se podíval ke stolu kde se táta bavil s nějakým blonďákem.

Měl dlouhý vlnitý vlasy a na tváři mu hrál úsměv. „Je to známí Ruby a jejího táty" objasnila mamka a já přikývnul na pochopení.

Vydal jsem se ke stolu a muž si mě všimnul. „Dobrý den" pozdravil jsem ho a sednul si naproti jemu vedle táty.

„Ahoj" usmál se a podal mi ruku „Jsem Bill" představil se. Jeho ruku jsem jsem opatrně přijal a potřásl s ní.

„Já Leo" jeho úsměv jsem napodobil a ruku si přitáhnul zpátky k sobě. Neměl jsem z Billa dobrý pocit.

Mamka nám všem přinesla jídlo a sedla si vedle Billa. Bavili se o všem možným ale ne o Ruby.

„A jak si znal Ruby?" Podíval jsem se na Billa. „Chodila se mnou do školy v neměcku. Byla to opravdu hodná holka" povzdechnul si a já přikývnul.

„To věřím" dodal jsem. Nevěřil jsem tomu chlapovi ani slovo ale co už. Kdo to k sakru je a co měl doopravdy s Ruby?

„Už budu muset, jdu ven s kámošem" položil jsem příbory na talíř a zvedl se od stolu.

„Rád jsem tě poznal Bille"