Last Note {Tom Kaulitz}

15

*Tom Kaulitz*

„Kurva tady není co vysvětlovat Tome!" Zařvala se slzami v očích. Proč jsem tam tu debilní složku nechal...

„Můj táta je vrah, a ty jen pouhý lhář! Všichni jste mi lhali, a já to tušila!" Řvala dál, ale já tam jen stál v šoku.

„Co se tu děje?" Vešel tam rozespalý Bill. „Bille jdi pryč" sykl jsem na něho, ale on mě jak jinak neposlechl.

„Je konec, nemám na vás nervy" zvedla se ze židle, a složku po nás hodila.

Nezastavoval jsem jí. Jen jsem jí nechal jít, protože ona má pravdu, jsem jen pouhý lhář.

Když jsem uslyšel prásknutí vchodových dveří, tak jsem se složkou mrsknul na zem, až se papíry z ní všude kolem nás rozletěli.

„Kurva!" Vztekle jsem zařval a opřel se o kuchyňskou linku. „Tome vysvětlíš mi co se tady stalo?"

„Jsi snad slepý?! Přečetla si tu zkurvenou složku Bille! Jak jí teď mám kurva chránit?! Táta jí jednoduše odpálí, a bude po všem!"

„Nebude Tome, věř mi. Nějak to vyřešíme a-" „Kurva Bille drž už hubu!" Zakřičel jsem, a hodil po něm nůž co jsem měl po ruce. Bill ho chytil, a podíval se na mě překvapeně.

„Promiň..." sklopil jsem hlavu k zemi. Nevím co to do mě vjelo, ale ty jeho otravné řeči mě vytočily.

„Ne v pohodě, já to chápu" řekl, a začal se ke mně přibližovat. „Co?" Nechápal jsem ho. „Ale no tak Tome, miluješ jí" usmál se.

„Nemiluju je to pouhá-" „Kámoška? To rozhodně není. Máš pro ní city, a jde to na tobě vidět" skočil mi do řeči. Byl jsem čím dál tím víc naštvaný.

Možná měl pravdu, jen já si to nedokážu přiznat. „Jdi do prdele" sykl jsem, a prošel jsem kolem něho směrem do pokoje.

Musím vymyslet jak jí chránit před mým otcem, protože jestli jí nebudu mít na dozoru, tak už tu za chvilku nebude.

Vytáhl jsem svůj mobil, a vytočil číslo Diany. „Ano Tome?" Ozvala se na druhé straně hovoru.

„Čau Diano... potřebuju pomoc" povzdychl jsem si. Zním jak nějaký ubožák.

„Jo jasně, s čím?" Zeptala se. „S Ruby... Víš jak jsem měl za úkol jí chránit? Tak teď jsem všechno posral, a mám pocit že už mě nikdy v životě nechce znovu vidět"

„Cože? Co si tak hrozného udělal?" „Přečetla si tu složku... jsem takový kokot!" Vztekal jsem se.

„Tome klid... něco mě napadlo" řekla, a já už jen čekal co z ní vypadne. „Domluvila jsem se s ní že budeme společně pracovat na jednom projektu" začala mluvit.

„Možná bych se s ní mohla skamarádit, a nahradit v tomhle případě tvojí roly" dořekla svojí myšlenku.

Bože ta holka mě nepřestane překvapovat. „To by bylo skvělý" usmál jsem se, ale ona ten úsměv vidět nemohla.

„Tak jo, nějak to ještě dohodneme, ale teď musím dělat úkol. Měj se" řekla. „Jo díky, měj se..." típl jsem hovor, a mobil hodil vedle sebe na postel.

Proč jsem takový debil?

*Ruby Eichel*

„Sakra sakra sakra!" Se slzami v očích jsem panikařila, a hledala po pokoji nějaký kapesník.

Jeden jsem našla, a tak jsem si ho přiložila na čerstvé rány, co zůstaly po kuchyňském noži.

„Do prdele" sykla jsem, a mrskla sebou na postel. Nemůžu ničemu uvěřit, vlastně... Nemůžu nikomu věřit.

Nejraději bych se vrátila zpátky na Floridu, ale Dana už nechci nikdy v životě vidět.

Chybí mi mamka, a hlavně její mateřská podpora, kterou mi každý den dávala.

Nezaslouží si takového debila ve svém životě jako je Dan, ale ona bohužel nevidí tu jeho špatnou stranu.

Bolest na mém předloktí ustala, a já odkryla krví promáčený kapesník. Dívala jsem se na to, co jsem způsobila.

Proč jsem takový debil?

Kapesník jsem hodila do koše, a rány zakryla rukávem od mikiny. Popadla jsem mobil co se válel na stole, a vyšla z pokoje pryč.

Zase nemám chuť k jídlu, a tak jsem si jen sedla na gauč, a pustila si nějaký film. Nemám tucha co se v něm odehrává, ale nic jiného na práci jsem neměla.

Když v tom mi někdo začal volat.

Cizí číslo, no super... „Ano?" Zvedla jsem to, a čekala jaký hlas se ozve na druhé straně, a jestli mi bude vůbec povědomí.

„Uhm ahoj Ruby, tady Diana. Zeptala jsem se po tvém číslo od Angelici" řekla. „Jo aha, co potřebuješ?" Zeptala jsem se jí.

„No dohodnout se na tom projektu..." odmlčela se. „Jo jasně" kývla jsem hlavou, a čekala co řekne dalšího.

„Nechtěla by ses zítra sejít? Je mi jedno u koho nebo kde" namítla. „Můžeme u mě, nikdo není doma" mykla jsem rameny.

„To by bylo super! Tak mi prosím pošli adresu a čas kdy mám přijít. Na zítra nemám žádné plány, tak mi je jedno v kolik"

„Ok, pošlu ti to" usmála jsem se. „Tak čau!" Radostně se rozloučila „Čau" típla jsem hovor, a dál se válela na gauči, a čuměla na ten nudný film.

Když skončil, tak jsem se zvedla, a vydala se do hořejší koupelny. Ještě jsem si teda vzala z pokoje pyžamo, ale to je malý detail.

V koupelně jsem ze sebe shodila oblečení, a vlasy si sepnula tak, abych si je nenamočila.

Vlezla jsem si pod příjemnou tekoucí vodu, a užívala si ten pocit klidu. Když jsem byla dostatečně zahřátá, tak jsem popadla sprchový gel, a celá se namydlila.

Sprcháč jsem ze sebe smyla, a vodu zastavila. Popadla jsem ručník, a ještě předtím než jsem si oblékla pyžamo tak se celá osušila.

Pak už jsem si jen vyčistila zuby, a napatlala na obličej nějaký krém proti pupínkům.

Celá čistá jsme vylezla ze zapařené koupelny, a přes chodbu zase zalezla do svého pokoje.

Nevím co mám dělat... dost se nudím. Mohla bych jít cvičit na piano, to není vůbec špatný nápad.

Popadla jsem noty, a zapnula klávesy. Dost jsem se u toho vztekala, ale nějak to šlo.