Last Note {Tom Kaulitz}

43

Venku už byla pomalu tma. Nad Miami se rozléhávaly mraky do růžové barvy s několika odstíny oranžové a červené.

Kdybych měla čas tak si tu sednu na schody kulturního centra a v klidu si pozoruju tu přenádhernou oblohu, ale to nemám.

Vyběhla jsem zmiňované kamenné schody staré budovy a velkými dveřmi vešla dovnitř.

Hned jak jsem pošla druhými dveřmi tak jsem spatřila stovky lidí v červených oblecích a šatech. Je jich opravdu hodně.

Tělem mi projela vlna nervozity ale kdy jsem spatřila mého učitele tak jsem ji hned zahnala.

„Dobrý večer Ruby" přešel ke mně blíže aby jsme se vůbec přes ten hluk slyšeli.

„Dobrý večer" usmála jsem se na něho a všimla si že na sobě nemá nic červeného.

„Nezdržím se tu dlouho" objasnil když si všimnul mého zmateného výrazu. To už vysvětluje hodně.

„Jdu vám dát jen základní instrukce" odtáhl mě stranou ať nepřekážíme uprostřed vchodu a máme alespoň trochu klidu.

„Jedná se o rodinnou oslavu" vypadlo z něho. „Dost velká... rodina" rozhlédla jsem se kolem místnosti kde bylo několik skupin lidí. A co jich ještě bude v sále...

„Taky jsem si pomyslel" usmál se a podíval se zpátky na mě. „Budete hrát ještě s dalšími muzikanty. Chápu že je to blbý když jste neměli předtím žádnou zkoušku ale vy to zvládnete" položil mi ruku na rameno jako útěchu.

S dalšími muzikanti... To musí být dost bohatá rodina aby si dovolila nejlepší muzikanty ve městě, nevím jestli se mezi ně řadím ale snad se chápeme.

„Dobře" přikývla jsem „Jaký máme stůl?" Zeptala jsem se a nahlédla do sálu kde, jak jsem říkala, se nacházelo dost lidí.

„Hned u jeviště na pravo" ukázal na jeden poloprázdný stůl kde už pár lidí sedělo. Znovu jsem přikývla.

„Už budu muset Ruby. Budu vám držet palce tak ať se to vyvede" dal mi poslední úsměv a už se vydal směrem ke dveřím kterými vstupovali další lidi dovnitř.

To bude ještě zajímavý.

Nahlas jsem si povzdychla a se zdviženou hlavou se rozešla do sálu. „Kdy to začne?" Zaslechla jsem ženský hlas když jsem procházela kolem jedné skupiny.

Mluvila německy? Zdá se mi to? Zaměřila jsem se na konverzace ostatních skupin kolem kterých jsem šla.

Mluvili pokud německy, holandsky, španělsky nebo anglicky. Co je tohle proboha za rodinu?

Došla jsem konečně ke stolu s papírkem "rezervace pro muzikanty". Připadala jsem si trochu jak někde v restauraci.

Sedla jsem si na volnou židli a vytáhla si z kabelky srolovaný papíry neboli noty.

Jako to dělám vždycky jsem si je přečetla a na místech kde si někdy nejsem jistá si radši něco dopsala obyčejnou tužkou.

Po dlouhé době se sál celý naplnil a všichni si našli místo k sezení. Personál zavřel velké dveře a tím způsobili v sále ticho.

Všichni čekali co se bude dít. Mezitím další lidi z personálu rozváželi po stolech hlavní vchody a pití na přání.

Dost se mi ta obsluha tady líbila. Přímo pod nos jsem dostala dokonale opečený steak politý omáčkou a ozdobený různými bylinkami.

Číšnice mi do skleničky nalila nealkoholické šampaňské a mezitím se po místnosti už rozezněla jazzová hudba s doprovodem cinkajících příborů a hlasů ostatních lidí co nejspíš navázali na své konverzace.

***

„Prosím o klid" ozval se mužský hlas po místnosti a tak všichni zvedli hlavy na jeviště kde stál starší muž za mikrofonem s deskami v ruce.

„Děkuji" řekl když v sále opět nastalo ticho. „Chci vás přivítat na dnešní sešlosti. Sešli jsme se tu, abychom oslavili nástup našeho nového šéfa" rozmluvil se muž.

„Ještě jednou vám všem děkuji za vaší účast, a můžeme se rovnou vrhnout na první program večera" usmál se na celý sál.

„Prosím přivítejte na jevišti dnešní muzikanti" ukázal levicí na náš stůl. V místnosti se ozval hlasitý potlesk a my se všichni zvedli a po bočních schodech se vydali na jeviště.

Každý se vydal na své místo kde byl jejich stojánek na noty a vedle nich nástroj, na který dnešní večer hráli.

Já jsem to s hledáním neměla složitý. Sedla jsem si na stoličku a přisunula si ji tak, abych pohodlně dosáhla na pedály.

Noty jsem si podle pořadí seřadila a položila si je na stojánek. Potlesk v místnosti pomalu utichal.

Věděla jsem že všichni ostatní muzikanti čekají na mě, než začnu. První skladba byla Clair de Lune kterou jsem začínala já, pianista.

Ihned jak bylo ticho tak jsem se zhluboka nadechla a vydechla. Konečky prstů se mi dotýkali kláves a když jsem byla připravena, tak jsem začala hrát první noty skladby.

Jako vždy, rovný záda, soustředěný výraz, rychlý prsty a nesmím zapomenout na prožívání melodie.

Postupně se ke mně přidávali ostatní a hráli jsme společně. Během několika minut jsem zahráli několik skladeb na přání co jsme měli v notách.

Rondo Alla Turca. U mě dost známá píseň. Byla poslední na seznamu a já samostatně dohrávala řádky not.

Jemně jsem zmáčkla klávesu a tak zahrála poslední notu, notu A. Ozval se hlasitý potlesk a já se zvedla ze stoličky a společně s ostatními se na kraji jeviště zdvořile uklonila.

Přežila jsem to, a bez jediné chyby. Pan učitel Gekić bude na mě pyšný. Sešli jsme po schůdkách dolu a vrátili se zpátky ke stolu.

Noty jsem si uložila a napila se ze skleničky kam mi tentokrát číšnice nalila alkoholické šampaňské.

Jen ať se to oslaví.