Last Note {Tom Kaulitz}

26

V tomhle městě nemáte na výběr kam do obchodu. Můžete jít pokud do menšího obchůdku kde najdete základní potraviny, nebo prostě nakoupit jen pečivo v pekárně hned vedle.

Samozřejmě že jsem si vybrala první možnost. Po vstupu do obchodu jsem si vzala košík a začala se rozhlížet co koupit.

Žádný seznam jsem si nenapsala takže musím improvizovat. Prostě vezmu to na co mám chuť nebo z čeho se dá něco uvařit.

Hned jsem šla k regálu s ovocem a zeleninou. Měli tu jen pytel jablek, banány a brambory s mrkvemi.

Povzdychla jsem si a od každého si trochu vzala. Taky jsem si do košíku dala dva druhy těstovin, rajčatovou omáčku v konzervě, pečivo a nějaké ty skladkosti.

Popadla jsem si dvě lahve levné vodky. Tenhle obchůdek vám prodá všechno, protože peníze jsou peníze a zákony je nezajímají.

Šla jsem už zaplatit. „Dobrý den" mile jsem pozdravila pána u kasy. „Dobrý" úsměv mi oplatil a začal pípat věci z mého košíku.

„Ještě jedny černé Camelky" ukázala jsem za něho na vystavené cigarety. „Jasně" semkl rty v tenkou čáru a taky je pípnul.

Zaplatila jsem kartou co mám od táty a vše si naházela do plátěnky kam se to vešlo jen tak tak.

S rozloučením jsem obchod opustila a šla si hned sednout na lavičku v protějším parku.

Tady jsem poprvé potkala George... tady to všechno začalo. Moje mladší verze nevěděla co jí ještě v tomhle školním roce čeká a jediné čeho se bála bylo, jestli si najde kamarády.

Prosím vraťte mi někdo tyhle malé starosti... Nechci trpět to že mě můj otec opustil a ztratila jsem důvěru v několika lidech.

Chci se strachovat jaká bude moje škola, jestli mě budou mít lidi rádi a nebo jestli dostanu z toho testu pětku nebo jedničku.

To jsou ty starosti co si přeju mít... Chci si jen užívat života...

„Ruby!" Ozval se pisklavý hlas za mými zády. „Bože můj kde si byla? Úplně ses vypařila ze světa!" Už jsem poznala že to je Angelica.

„Ahoj" nasadila jsem falešný úsměv. Byla jsem dost ráda že konečně vidím někoho jiného než lidi co mě málem zabili ale neměla jsem zrovna náladu na vybavování.

„Co se ti stalo?" Zeptala se a přisedla si ke mně na lavičku. „Asi jsem v Berlíně chytla nějakou chřipku protože mi bylo celou dobu blbě, až dneska jsem vylezla z baráku" zasmála jsem.

„Ou... to je dobře že si zdravá, další týden ve škole bych bez tebe nedala" řekla a já jsem kývla hlavou na pochopení.

No jo, sedět sama v lavici musí být otrava.

„Neboj zítra bych se ve škole měla objevit, teda pokud mě někdo do té doby neunese a nezabije" zavtipkovala jsem, ale je celkem šance že by se to stalo...

„Tak to bych si už toho vraha našla protože matika bez tebe je trojnásobná nuda!"

Obě jsme se zasmály. Dost mi Angie chyběla i když to byl jen jeden týden. „Diana se odstěhovala" řekla po chvilce ticha.

„Cože?" Podívala jsem se na ni. Vypadala dost smutně, ještě aby ne když Diana byla v naší partě.

„Nevím kam ale nechala mi dopis před dveřmi že se museli odstěhovat kvůli práci rodičů" podívala se do země.