Last Note {Tom Kaulitz}

36

„Ahoj" usmál se na mě Tom hned jak jsem nastoupila do auta. „Ahoj" pozdrav jsem mu oplatila a naklonila se tak, abych mu mohla dát pusu.

Abych byla upřímná furt nemůžu uvěřit ničemu co se mi v současném životě děje.

To že mi zbývá už jen týden v Německu, to že mám přítele kterého jsem ze začátku z celého srdce nenáviděla, nebo to že je můj otec mrtvý a nikdo neví kdo ho zabil.

Dneska píšu závěrečný testy z matiky, angličtiny, chemie a biologie. Angličtina by měla být naprosto v pohodě protože je to můj rodný jazyk, spíš se obávám té matiky a chemie.

I včera jsem psala závěrečné testy ze zbytku předmětů. Myslím si že to celkem ušlo a snad nebudu muset zůstat v Německu kvůli opravným testům déle.

„Tak co? Učil ses?" S úsměvem jsem se ho zeptala když jsme vyjeli od mého domu. „Ne" krátce odpověděl, to jsem mohla čekat.

„Tak snad to dáš" semkla jsem rty v tenkou čáru a pozorovala cestu kterou znám nazpaměť.

Během cesty jsme poslouchali písničky v rádio a sem tam prohodili nějaké to slovo. Ne že by jsme si nechtěli povídat, jen jsme oba po ránu extrémně unavení.

Tom zajel na parkoviště před školu a po úspěšném hledání volného parkovacího místa zaparkoval.

„Ruby?" Ozval se jeho chraplavý unavený hlas a rukou mě chytil na stehnu. „Co se děje?" Dala jsem mu pohled plných obav a čekala co z něho vypadne.

„Mám pro tebe menší překvapení" jeho unavený obličej se proměnil v šťastný úsměv. V hlavě se mi kladlo víc a víc otázek co tím myslí.

„Neboj" uklidnil mě „Bude se ti to líbit" rukou mě na stehnu pohladil a trošku si odkašlal aby mohl něco říct.

Nic jsem neříkala, jen jsem napnutě čekala na jeho slova a hrála si s prsty na rukou.

„Poletím s tebou do Ameriky" rychle řekl jakoby se bál mé reakce. „Cože?" Málem jsem vyletěla ze sedačky ale udržela jsem se.

Co tím myslí že poletí se mnou do Ameriky? Nejsem naštvaná, to vůbec, právě naopak.

Dost mě tím překvapil. „Nevadí ti to že ne?" Trochu zpanikařil. „Ne Tome! Jsem strašně šťastná! Ale proč?" Trochu jsem se uklidnila.

„Za menší prací... jen budu muset zůstat v New Yorku, nepoletím s tebou do Miami" řekl trochu sklesle ale mně to přišlo náhodou skvělé.

Jo přiznávám, vadilo mi že nepojede až ke mně domu ale zas je skvělý že budeme moct spolu strávit víc času a je menší šance že se ztratím někde na letišti.

Nechtěla jsem se Toma ptát za jakou prací jede. Bylo mi trochu jasný že je to spojený s mafii a na to teď nechci myslet. Teď ne...

„Aaa už se těším!" Vypískla jsem a vrhla se mu kolem krku. Vtiskla jsem mu velkou pusu na tvář a společně jsme se smáli.

„Už budu muset, mám zkoušky z těláku" ozval se tentokrát první on. Je mi ho dost líto ale já nemám co říkat, mě čekají zítra.

„Jo jasně, stejně si budu muset ještě procvičit angličtinu" mávla jsem nad tím rukou a sklonila se pro školní tašku kterou jsem měla pod nohama.

„To budeš muset! Určitě ji vůbec neumíš a nešprtala si celý týden" řekl s kapkou ironii a protočil očima. Musela jsem se tomu zasmát.

„Jistota je jistota" řekla jsem a otevřela si dveře abych mohla vystoupit. Tom zopakoval moje pohyby a ještě za námi auto zavřel.

Hodil si tašku přes rameno a došel ke mně. Paží mě objal kolem ramen a pomalým krokem šel vedle mě.

„Tak se měj" zašeptal mi do ucha a hned na to mě políbil. Nestihla jsem nic říct a už ode mě odbíhal směrem k běžeckému oválu. Jen jsem mu stihla zamávat.

Všimla jsem si holek které stály na schodech před vstupem a nejspíš čekaly na mě. „Ahoj!" Zakřičela jsem na ně z dálky a všechny se na mě otočily.

„Ahoj!" Řekl sborově a s úsměvem na rtech mě pozorovaly jak jdu k nim. „Umíš tu angličtinu?" Zeptala se hned Angie.

Holky už radši ignorují ten fakt že můj přítel je Tom Kaulitz. Chápu že to není zrovna jejich nejvíc oblíbený člověk na planetě ale jsem ráda že mě za to neubily k smrti když jsem jim to říkala.

„Tom se mi vysmál že to umím až moc, takže asi jo" mykla jsem rameny. „On má co říkat" protočila očima Morgan.

„Včera prý angličtinu napsal málem na pětku, asi z něho nebude dobrý jazykář" objasnila co tím myslela a já vybouchla smíchy.

„Tak už to chápu! On mi jen závidí" furt jsem se smála a holky se ke mně přidaly. „Už by jsme měly jít" koukla se Elsie na hodinky.

„To máš pravdu" uznala jsem a všechny jsme se rozešly ke vchodu do školy.

Udělaly jsme to co každý školní den. Každá z nás si došla ke své skřínce, vzala si učebnice a sešity a potom jsme se všechny sešly u schodů.

Kolem nás procházelo několik vynervovaných žáků z zkoušek. Zrovna teď je to nejtěžší období školy a to máme snad všichni nervy.

„Co máte první hodinu?" Zeptala se Jane. „Angličtinu" na stejno jsme se s Angie ozvaly a trochu se tomu zasmály.

„Já mám Němčinu" povzdychla si Morgan. Psát zkoušky z němčiny po ránu by nechtěl asi nikdo. „Matika" řekla Elsie.

„Tak to hodně štěstí" Jane semkla rty v tenkou linku „A co máš ty?" Zeptala se Angelica.

„Tělocvik" krátce řekla „S Tomem" doplnila se a protočila očima. „Aspoň se po ránu probereš" řekla jsem s úsměvem a poplácala ji po zádech.

„Angie jdeme?" Otočila jsem se na svoji kamarádku a ta přikývla na souhlas. Učebna angličtiny je samozřejmě v nejvyšším patře, takže se nejspíš taky po ránu probereme menší rozcvičkou do schodů.

Čusky!

Tak máte tu další kapitolu. Ani nevíte jak jsem se snažila ji dneska vydat brzo, ale byla jsem v zoo a hned jak jsem se vrátila domu byla jsem úplně nepoužitelná.

Můžu se pochlubit že v Zoo Dvůr Králové jsme potkali televizní štáb toho seriálu Zoo, a taky ty dvě děti co tam hrají.

Celkem šok, já si myslela že už ten seroš dávno skončil. Ještě jedná věc, příští týden nevyjde kapitola, budu na vodáckým kurzu a nejspíš bych to nestíhala.

No nic, užívejte života, vaše Ally.