Last Note {Tom Kaulitz}

31

*Tom Kaulitz*

„Kam jdeš?" Uslyšel jsem hlas Billa když jsem procházel kolem kuchyně k vchodovým dveřím.

„Za Georgem" pokrčil jsem rameny a nazul si boty. Cítil jsem Billův pohled na mých zádech. Stál v kuchyni opřený o linku se skleničkou koly v ruce.

„Aha" z jeho hlasu bylo slyšet že mi nevěří. Je to moje dvojče, pozná když lžu.

Nahlas jsem si povzdychl a protočil očima. „Za jednou holkou dělat projekt do biologie".

„A není náhodou ta holka Ruby?" Zeptal se. Rychle jsem se na něho otočil s nechápavým výrazem, on se jen šklebil.

„Tome nejsem blbý... zaprvé, máš na sobě tu nechutně silnou voňavkou kterou nosíš jen když jdeš za někým kdo se ti líbí. A zadruhé, ten blbý učitel biologie dělal ty projekty u každé třídy, u všech je dal do dvojic podle toho s kým sedíš a já vím že sedíš s Ruby protože sis na to před hodně dlouhou dobou stěžoval".

„Bille, někdy si až moc chytrý na ten tvůj malý mozek" zasmál jsem se a vzal si klíče od auta položené na botníku.

„Užij si to, čau" řekl na rozloučenou. „Čau" zamával jsem mu a zavřel za sebou dveře.

Přešel jsem ke své Audi a nasedl si do ní. Jak já miluju tohle auto. Nastartoval jsem a pomalu po příjezdové cestě vyjel na menší silnici.

Ani ne po 10 minutách jsem měl Ruby barák na dohledu. Nebyl jsem tady dlouho, naposledy asi když jsem přivážel Ruby věci a Isaaca kartu k nim domu mezi tím co Ruby furt ležela u nás na základně.

Doteď mi láme srdce že si myslí že její táta se někdy vrátí. Nevím proč jsem to udělal. Každý večer usínám s vinnou na srdci a chce se mi brečet.

Ale vždy si vzpomenu na slova táty který mi opakuje od doby co si pamatuju. „Nebuď slaboch Tome, slaboši si nikdy nic nezaslouží".

Vyndal jsem klíčky ze zapalování a rozešel se ke dveřím domu kde bydlí už jen Ruby, sama.

Pomalu jsem zmáčknul tlačítko s obrázkem zvonku na něm. Chvilku jsem musel počkat než jsem uviděl ty její krásné modré oči a špinavě blond vlasy.

Od té doby co přijela do Německa dost ztratila její opálenou barvu kůže. Je taková bledá. I vlasy jí ztmavly ale mě se líbí i tak.

„Ahoj" ozval se její roztomilý hlas. „Ahoj" zopakoval jsem její slova s úsměvem. Nechala mě projít dovnitř a já ze sebe sundal boty a bundu.

Venku už se otepluje ale i tak ji furt nosím. „Doběhnu pro materiál nahoru. Chceš něco k pití? Nemáš hlad?" Zeptala se.

„Uhm ne, v pohodě. Díky" mávl jsem nad tím rukou. Jen přikývla hlavou a vydala se po schodech nahoru, nejspíš pro ty věci.

Nevěděl jsem co dělat a tak jsem se vydal do obýváku. Vypadá to tu furt stejně jak si pamatuju, možná víc uklizeně než to tu bylo.

Ne ve smyslu že tu byl bordel, spíš že to je tady víc holčičí... prostě nové dekorace, vůně levandule všude, čerstvé kytky ve váze a tak dále.

Všimnul jsem si nějakých fotek na stole. Přešel jsem trochu blíž abych viděl co na nich je, možná nějaké momentky z dětství.

„Co to-" bylo jediné co ze mě vyšlo když jsem spatřil snímky z kamery berlínské ulice a na nich pro mě známé tváře.

To jsou fotky z toho dne. Jsem na nich i já. Ruby se snaží na něco přijít. Kurva!

Uslyšel jsem jak Ruby jde po schodech dolů. Rychle jsem se vzdálil od těch fotek dál aby si nevšimla že jsem je viděl, protože jsem nejspíš neměl.

„Našla jsem dokonce nějaké pastelky" zasmála se když vešla do obýváku. Otočil jsem se jejím směrem.

V ruce držela učebnice biologie, několik papírů a zmiňované pastelky. Musel jsem se zasmát s ní.

Všechno to položila na stůl, vedle těch fotek. „Jo promiň, to si tady nechal kámoš" bouchla se do čela a rychle ty fotky shrnula na jednu hromádku a tu odnesla do kuchyně.

Hned jak se vrátila tak si sedla ke stolu a vzala si notebook co už tam ležel.

„Tak co víš o nerostech? Já totiž nic" prolomila ticho mezi námi. „Tak proč sis je vybrala?" Nechápal jsem.

„Já si je nevybrala, to ty, plus jsem se ptala první" podívala se na mě těmi jejími modrýma očima. Je fakt vtipná.

„No uhm... to jsou kameny ne?" Zamyslel jsem se. „Tak tohle bude ještě zajímavé" povzdychla si a natáhla se po jedné z několika učebnic.

„Nerostná Surovina je neobnovitelná přírodnina - prvek, sloučenina, minerál nebo hornina kterou je možno ekonomicky využít, přímo nebo po úpravě".

Přečetla jeden odstavec z dlouhého textu v učebnici. „Ničemu z toho nerozumím" založil jsem si ruce na prsou a pozoroval ten text.

„Tome jestli kvůli tobě dostaneme špatnou známku tak si mě nepř-" „Pšt" položil jsem jí ukazováček na její rty a tak ji utišil.

Dívala se mi do očí a já do těch jejích. Kolem nás panovalo ticho, slyšel jsem jen svůj tlukot srdce a její něžný dech.

„Neboj" zamumlal jsem a do toho se usmál. Pomalu jsem dal mojí ruku na její bledou tvář. Zahřívala mojí studenou dlaň.

Palcem jsem ji opatrně pohladil a ona furt nepřerušovala náš oční kontakt. Začal jsem se k ní přibližovat, nějak neuhýbala, nic.

„Můžu?" Zeptal jsem se centimetr od jejího obličeje. Stačil by malý nepatrný pohyb a dotýkáme se. „Jo" vydechla ze sebe.

Uchopil jsem její tvář i druhou rukou a přitáhnul si ji. Spojil jsem tak naše rty.

Pomalu jsem začal s nimi pohybovat a ona se přidala. Jazykem jsem proniknul do jejích úst.

Zamotával jsem naše jazyky do sebe a držel si její hlavu blízko mě. Ruby ruce mi putovaly po hrudi a já si to nechal líbit.

Nic nás teď nemohlo odtrhnout od sebe, teda jen nedostatek vzduchu.