Last Note {Tom Kaulitz}

14

*Ruby Eichel*

Škola mě poslední dobou unavuje víc a víc... Opět propadám svým psychickým problémům, kterými trpím od té doby, co se v mém životě objevil Dan.

Mluvím o tom, že nemám žádné chutě k jídlu, všechno mě sere, a lehce se rozbrečím, ale nesmím zapomenout na sebepoškozování.

Nerada o tom mluvím. Nejraději bych tuhle část z mého života naprosto vymazala, ale toho se už nezbavím.

Těch jizev se nezbavím.

Jsem ráda že už je pátek, a já konečně jdu ze školy. Jdu tentokrát pěšky. Nemám náladu na kluky, nemám náladu na nikoho.

„Hej Ruby!" Zakřičel někdo na mě za mými zády. Rychle jsem se otočila, byla to Diana.

Co ta po mně chce? Už vůbec nemám náladu na ní. „Uhm... víš jak si máme vybrat dvojici na ten projekt z dějepisu?" Začala mluvit když mě doběhla.

„Tak jsem přemýšlela jestli nechceš být se mnou. Všimla jsem si jak jsme si moc nesedly, a je mi to celkem líto..."

Nevěděla jsem jak na to odpovědět. Má pravdu, nesedly jsme si, ale ani jsem moc po tom netoužila.

„Jo jasně, proč ne" pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem se jí nějak dotknout, a tak jsem radši na to kývla.

„Super! Jo a Ruby?" „No?" Myslela jsem si že když na to kývnu tak budu mít klid, ale asi ne...

„Jsi v pohodě? Poslední dobou jsi taková tichá" spíš zašeptala, aby nás nikdo kolem nás neslyšel.

„Jo jsem, díky že ses zeptala" falešně jsem se usmála, a bez toho abych čekala na její odpověď, tak jsem odešla.

Místo sluchátek jsem si z tašky vytáhla krabičku cigaret, a zapalovač. Jednu cigaretu jsem si vytáhla, a tu si zapálila.

Po cestě domu jsem si vždy z ní pomalu potáhla, a užívala si ten skvělý pocit, který mě uvnitř ničí.

Táta opět není doma. Už mě to začíná štvát. Nechce mi ani říct proč, jen mi pověděl že řeší nějakou novou práci.

Všichni přede mnou něco tají... Táta, Tom, Bill, Georg, a i Gustav. Možná nejsem pro ně dostatečná aby mi řekli svoje tajemství.

Před domem jsem si ještě jednu cigaretu zapálila na uklidněnou. Ostatní by to nazvali závislostí, ale já tomu říkám relax.

Po nějaké době jsem cigaretu típla, a šla domu, protože mi už byla zima. No ještě aby ne když je leden, a všude kolem mě je sníh.

Zula jsem se z bot, a bundu s čepicí a rukavicemi si odložila na botník. Vydala jsem se rovnou do kuchyně.

Spatřila jsem malý papírek na lince. Přešla jsem k němu, a pozorně si začala číst text, co na něm byl napsaný tátovým písmem.

Ahoj zlato.
Je mi to moc líto ale opět musím odjet. Ale slibuju že se pokusím co nejdříve tu svojí práci dodělat, a znovu s tebou budu trávit čas jako předtím. Buď doma opatrná. Mám tě rád, Táta.