Last Note {Tom Kaulitz}

21

„Ruby" probudil mě Tomův chraplavý hlas co měl po ránu. „Vstávej" doplnil se, a něžně mi přejel konečky prstů po tváři.

Musela jsem se pousmát, a on si toho nejspíš všimnul. „Fakt už vstávej" zasmál se, a odsunul se ode mě.

Otevřela jsem oči a snažila se rozkoukat přes to prudké světlo z oken co mě dráždilo do očí.

Tenhle pokoj měl krásný výhled. Sice jsme nebydleli v centru Berlína, ale na televizní věž Fernsehturm se trošičku dohlédnout dalo.

Když už jsme u těch památek „Kurva my dneska jedeme do centra" nahlas jsem si povzdychla, a přetočila se tak abych se dívala do polštáře.

„Taky se mi nechce" řekl Tom, který něco hledal ve skříni. Po nějaké době jsem se natáhla po telefonu a zjistila že už je skoro 8:00.

Nějak po půl deváté bychom měli být na snídani, aby jsme mohli už v devět vyrážet.

Kromě nějakého muzea Hygieny nás taky čeká rozchod po městě, kde se můžeme kouknout na několik památek.

Samozřejmě že holky neplánují jít se kouknout po krásách města, ale radši zamíří do obchoďáku.

Zvedla jsem se z postele a namířila si to ke skříni. Vytáhla jsem z ní nějaké pohodlné oblečení ve kterém budu schopná přežít celý den.

Přece jenom jsme v Berlíně a je únor, moc teplé počasí tu fakt není.

Vzala jsem si teda rudý svetr, džíny, a na to si hodím svojí koženou bundu která mi visí na věšáku.

Po dlouhém čekání než Tom vyleze z koupelny jsem tam mohla konečně jít. Vyčistila jsem si zuby protože po snídani na to nebude čas.

Taky jsem si udělala menší skincare a trochu se i nalíčila. Jen korektor, řasenka, drobek tvářenky, a lesk.

Vlasy jsem nějak neřešila. Hřebenem jsem si je rozčesala a nechala je rozpuštěné. Pro případ nouze jsem si navlékla na ruku gumičku.

Jako poslední jsem se natáhla pro parfém a navoněla se. Koukla jsem se kolik je hodin. „Sakra" řekla jsem si sama pro sebe a vyběhla z koupelny.

Tom na pokoji nebyl, hádám že už dávno šel na snídani. Nedivím se mu, protože je 8:36 a my máme být dávno na snídani.

Pokoj jsem za sebou kartou zavřela a rychle jsem běžela po chodbě. Sama sebe jsem překvapila že jsem v té rychlosti nehodila držku ze schodů.

Zabočila jsem do jídelny, kde už byli skoro všichni. „Ruby! Konečně si tady" ozval se učitelky hlas za mými zády.

„Jo moc se omlouvám... neměla jsem přehled o čase" podívala jsem se na svoje špičky od bot.

„To nevadí" usmála se „Běž si sednout k Tomovi, sedíme po pokojích aby v tom byl přehled".

Cože?

„Dobře" přikývla jsem. Chtěla jsem sedět s holkami, a myslím že i ony s tím počítaly.

Popadla jsem talíř z vysoké věže talířů. Divím se že to nespadne jen když kolem toho člověk projde.

Popošla jsem ke švédskému stolu. Bylo tu tolik možností. Vůbec jsem nevěděla co si dát, hlavně když po ránu vůbec nemám hlad.

Nakonec jsem se rozhodla pro menší porci lívanců, a k tomu si dala banán s jablkem. Ještě cestou ke stolu jsem si nalila do skleničky vodu.

„Dobré ráno" usmála jsem se na Toma který sám seděl u stolu pro dva. „Dobré" úsměv mi opětoval a dál se cpal vajíčky se slaninou.

To by můj žaludek po ránu rozhodně nesnesl.

„Máš menší zpoždění ne?" Provokativně se zeptal. „Tak kdyby nějaký Tom Kaulitz nebyl v koupelně skoro půl hodiny tak bych tu možná i byla na čas"

Jen se zasmál a napil se džusu co měl ve skleničce. Podle barvy hádám že pomerančového.

„Tak si měla vstát dříve. Já nebudu čekat než se vyhrabeš z postele a půjdeš do koupelny přede mnou" pokrčil rameny.

Protočila jsem očima a už radši jen mlčky jedla svojí snídani. Musím říct že snad lepší lívance jsem nikdy neměla.

„Dáš si kávu?" Narušila jsem ticho mezi námi. „Jo jasně" usmál se. Rozešla jsem se ke kávovaru, ale pak mi došlo že nevím jakou kávu Tom chce.

„Umm a jakou?" Vrátila jsem se ke stolu. „Tu co si dáš ty" vypadal že mu to je úplně jedno. A asi taky bylo.

Došla jsem tedy ke kávovaru u kterého nebyla zas tak velká fronta, jen asi tři lidi tam čekali.

Možná to je tím že už všichni co tu byli včas dojedli snídani, a vydali se zpátky na pokoje. Jen ti opozdilci tu zůstali.

Konečně došla řada na mě. Vzala jsem dva hrníčky a jeden z nich položila na kávovar. Zmáčkla jsem obrázek černé kávy a už jen pozorovala jak se bílý hrnek pomalu plní černou tekutinou.

Tak jsem udělala i kávu do druhého hrnku a se vší opatrností abych to nevylila se vrátila za Tomem.

„Na" položila jsem hrnek s kávou před něho. „Černou jo?" Podíval se na mě. „Tobě nechutná? Můžu ti dojít pro mlék-" „Taky mám rád černou" přerušil mě.

Dost se mi ulevilo. Sedla jsme si naproti němu a usrkla si ještě horké kávy.

„Jen bych neřekl do tebe že piješ černou" doplnil se. „Proč?" „Vypadáš spíš jako ten typ holky co pije Lattéčka nebo ty úplně přeslazené ledové kávy" objasnil.

To mě rozesmálo. Opravdu přirovnává lidi k tomu jakou kávu pijí? „Ale Latte není špatný" zamumlala jsem.

„To neříkám, jen tak vypadáš" napil se z hrníčku. Jídelna se pomalu vyprazdňovala a já se každou chvílí bála víc a víc kdy za námi přijde někdo z pracovníku ať už odejdeme aby to tu mohli uklidit.

„Tebe bych asi na černou kávu tipnula" prolomila jsem ticho mezi námi co jsme se oba napili.

„Možná bych si ještě myslela že kávu nepiješ. Že patříš mezi takové ty 'Fitness' lidi co kofein úplně nenávidí, a radši si dají pořádné jídlo na dobití energie" zasmála jsme se a on se mnou.

„Takový je spíš Bill. Ten vždycky kolem našeho kávovaru doma chodí velkým obloukem jak nenávidí kávu. Prý to smrdí a pak máš z toho žluté zuby"

Musela jsem se držet abych nevyprskla smíchy na celou jídelnu, protože tohle bych od Billa fakt nečekala.

Oba jsme do deseti minut každý svojí kávu dopili a vydali se na pokoj. Moc času na přípravu na výlet jsme neměli, ale to nevadí.

Ahojkyy
Važte si toho že už vychází druhá kapitola v týdnu!

Celkově teď budu vydávat asi tak jednu až dvě kapitoly týdně, protože škola mi prostě pauzu nedá no :(

Snad se máte hezky jako dneska já a líbila se vám další kapitola. Mějte se, vaše Ally.